Můžou za to čarodějnice!
Patnáct španělských regionů a část Portugalska postihl očekávaný blackout, tedy totální výpadek dodávek elektřiny. Jako dítě jsem zažil časté blackouty. Nikdo z toho nedělal problém. Každá domácnost měla po nábytku rozestavěné petrolejky a svíčky. Když zhaslo, ozvalo se: Máš sirky? Hledám sirky. Pak šťastný nálezce zachrastil a následoval obřad rozsvěcení petrolejky. Musel se povysunout knot, zapálil se, ale teprve když se nasadil skleněný cylindr, nastalo obdivné „ááách", to bylo to krásné světlo. Protože se to navrací, prozradím trik, který se bude hodit, až završíme ambiciózní cíle fosilní tranzice a Green Deal se stane skutečností. Ony totiž ty skleněné cylindry rády praskají, ale pomůže, když na ně navlékneme kovovou sponku do vlasů, takzvanou hornódli.

Zatím ambiciózní cíl je završen ve Španělsku. Tam 26. dubna triumfálně oznámili, že sto procent elektrické energie mají z obnovitelných zdrojů, především solárů a větrníků. Že se to podělalo dva dny na to je taková ironie, že hypotéza o čarodějnicích se jeví jako pravděpodobná. K té se ale dostaneme, jak se říká v podcastech.

První informace zněla, že blackout zavinilo horko. To znělo hodně pravděpodobně, protože kdo kdy byl ve Španělsku, tak ví, že horko tam není jev neznámý. Reptalům a nespokojencům to vrtalo v hlavě a nastolili protihypotézu, že naopak bylo chladno, Španělé málo chladili, ale sluníčko svítilo příliš mnoho a tím se zhroutila síť. Sleduji vývoj a už se objevuje, že to zavinily atomové elektrárny, které včas nereagovaly na příval energie ze solárů a nevypnuly se.

Jako člověk smířlivý a kompromisům nakloněný navrhuji držet se čarodějnic. Třicátého dubna mají svátek, zapálením hranicic se jich zbavíme a bude pokoj. Od čarodějnic i od výpadků energie. Pokud žádný další blackout už nenastane, budu to chápat ne úplně jako důkaz, ale aspoň jako podporu mé hypotézy o čarodějnicích. Pokud nastane, hypotéza bude v loji. Obávám se, že tak to dopadne.

Přeji vám příjemný svátek čarodějnic i následný vstup do jara a líbejte se pod rozkvetlou jabloní, jak se na 1. máj sluší.

Složitosti bání

Nora je odjakživa opatrná a s věkem to roste… s výjimkou situace, kdy padne na psa, který se jí bojí. Což je trapné a nesportovní a snažím se tomu zabránit, máme v sousedství dvě fenky, na které by Nora dělala ramena, kdybych nezasáhl.

Dnes jsme potkali pána, šel s maličkým buldočkem. Jakmile ho zblejskla, Nora odešla do pole a obešla ho velkým obloukem.

"To je zajímavý," komentoval pán, „on se jí strašně bojí!"
Dobře, že se to nedozvěděla. Dělala by ramena a musel bych zasahovat.