Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: čtvrtek 9.11.2000
  • Nejlepší kandidátské státy mohou být přijaty do EU do konce roku 2002 - jenže Česká republika je až v třetí kategorii uchazečských států podle letošní zprávy Evropské komise, zveřejněné ve středu v Bruselu
  • Velvyslanec Evropské unie v Praze Ramiro Cybrian vcelku ocenil pokrok České republiky, avšak kritizoval nedostatky v právním prostředí
  • Náš vyjednavač Pavel Telička nesouhlasí s třetiřadým řazením české ekonomiky
  • Také Václav Havel je znepokojen propadem našeho pořadí ve "frontě na členství do EU"
  • Vláda prodloužila těžbu uranu v Rožné o dva roky, za dva roky má být realizována průmyslová zóna, kde pak budou horníci z uzavřeného dolu pracovat
  • Miloš Zeman zrušil schůzku s Wolfgangem Schüsselem, která měla být o Temelínu, důvod - tři hraniční přechody jsou nadále blokovány
  • V Praze sídlící firma nabízela v Německu transplantace ledvin bez pořadníku s tím, že zákazníci mají odhodit morální zábrany
  • V Salzburgu se konal pohřeb herečky Lídy Baarové
  • Podle zjištění policie zavinil úterní havárii Klausova BMW na hradecké silnici jeho řidič
  • Počasí Praha: Ráno pršelo, před polednem se vyčasilo a až do noci byla jasná obloha, ovšem bylo chladno
    Brno: trošku málo sluníčka, jinak nic moc, aspoň, že nepršelo    Lubomír Střítecký

Myšlenka dne
Není rozhodující, jak nás hodnotí Evropská unie. Rozhodující je, jak my hodnotíme sami sebe,
Miloslav Kalousek, který na příklad nese vinu za idiotsky sestavenou smlouvu o odběru letadel L-129 českou armádou, která je nepotřebuje a nemá na ně peníze

Stát třetí kategorie

Český politický cirkus:
Tak jsme zase jednou utrpěli vítězství. Hodnocení našich snah za uplynulých dvanáct měsíců bylo mnóóóóhem lepší než loni, až na to, že nás přeřadili do třetí skupiny uchazečů, za Polsko, Maďarsko a Estonsko (druhá skupina) a Malta a Kypr (první skupina).

No a další utrpěné vítězství: první státy se dostanou o EU už koncem roku 2002 (moc hezký), ale my podle všeho mezi nimi nebudeme (moc blbý).
Však taky Brusel za to dostává držkovou! Vlastimil Tlustý (ODS) připomíná realitu: z jeho řeči si odvodíme, že zlovolní bruselští byrokraté nastavují taková ekonomická kritéria, aby nás poškodili. Zlobí se Pavel Telička i Václav Havel, zlobí se Václav Klaus, který nechce být žáčkem, zlobí se Miloš Zeman, který ví, že za všechno může kuponová privatizace, kdo se bude zlobit dál, uslyšíme v příštích dnech. Palmu drzosti i stupidity zároveň zaslouží výrok Miroslava Kalouska, že nezáleží na tom, co si o nás myslí Brusel, ale na tom, co si myslíme sami o sobě.

Jenže ono je to o něčem úplně jiném, ne o tom, kolik železných traverz na hlavu jsme schopni vyrobit. Hovoří se o odolávání konkurenci EU, tedy o schopnostech pohybovat se v reálném tržním prostředí.
No a ve Fidlovačce jsou takové poměry, že se banky předávají ne rukama obchodníků a auditorů, nýbrž samopalníků, a naši kapitáni ekonomiky jsou tak bystří, že si nechali vyfouknout Plzeňské pivovary, takové poměry, že se často divíme, zda ti co o nás rozhodují jsou víc idioti nebo darebáci. Kdyby se toto nemělo změnit, po vstupu do EU bychom skončili jako papíroví čerti v peci.

Takže ono je to trochu tak, jako kdybychom se cpali do boxerského ringu, kde kralují Tysonové a Hollyfieldové, a bruselské hodnocení nás jenom varuje: chlapci, váhu možná máte, ale s technikou je to slabé.

Malý detail poměrů ve Fidlovačce
Věci se to zdánlivě netýká - jde o úterní automobilovou nehodu vozu, kterým se Václav Klaus hnal na předvolební mítink do Hradce Králové. Policie stanovila verdikt - nehodu zavinil řidič, policista, člen Klausovy ochranky.
Jenže na zadním sedadle seděl Václav Klaus a řidič jel podle jeho pokynů. Stačilo, aby pan Klaus řekl: "Pane řidiči, uberte, prosím, plyn," a k nehodě by nedošlo.
To, že Klaus, jak to tak vypadá, nechá za sebe odskákat malér podřízeného chlapíka, kterého měl na povel, to je další příspěvek do dějin mrzkosti.
Bude to pěkně tlustá kniha, tyhle dějiny mrzkosti.



Jak jsme (ne)zvolili amerického prezidenta

Rodina a přátelé   
Včera jsem využil pozvání a účastnil se volební snídaně v americkém středisku v Hybernské ulici v Praze. Podobné události jsem se účastnil už jednou, kdy proti sobě stáli Bush senior a Clinton, tedy před osmi lety. U vchodu tenkrát měli tiskové materiály a taky dva košíčky, v jednom volební placky Bushe a v druhém volební placky Clintona. Košíčky byly poloplné asi tak stejně.
No a postupně přicházely zprávy ze zbývajících států Unie - tehdy tam ještě měli papírovou mapu a píchali na ni znaky demokratů a republikánů - a nakonec bylo jasné, že vyhrál Clinton. Trochu mě to otrávilo, být Američanem, volil bych Bushe. Šel jsem tedy domů, a koukám - ty košíčky u vchodu pořád ještě byly, ale ten s Clintonovými plackami prázdný, kdežto košíček s Bushovými plackami plný.
Ten plný košíček, to byl symbol propadliště dějin.

Letos to bylo jiné - mapa byla virtuální, promítaná z internetu pomocí datového projektoru. Košíčky se nekonaly, takže nemám druhou placku do sbírky (být Američan, volil bych Al Gora, protože podporuje internet). No a pak vešlo ve známost, že volby na Floridě skončily rozdílem snad jen dvou set hlasů a že je to plichta rozřešitelná jen přepočtem a dopočítáním hlasů od lovců aligátorů doposud putujících poštou a námořníků z tichomořské flotily a podobných romanticky žijících osob!

Zvláštní pocit - být přítomen historické chvíli. Vždyť ještě po desítkách a desítkách a možná i po stovkách let se bude mluvit (ne pořád, samozřejmě, ale někdy a někde ano) o těch zajímavých prezidentských volbách v roce 2000, kdy o nájemníkovi Bílého domu rozhodly hlasy lovců aligátorů.

Tu historickou chvíli jste zažili taky. Jenomže já měl intenzivnější pocit, protože jsem koukal na tu virtuální mapu z datového projektoru.


Psi a televize

Psí příhody   
Včera jsem se tu zmiňoval o skvělém seriálu na ČT o životě dinosaurů a o tom, jak na něj reaguje náš Bart. Došel mi tento dopis:

Tak je to správné! V telce dávají Komisaře Rexe, u Vlachů volají Benjiho!
A mé zkušenosti v této věci?
Myslím si, že zvířata vidí obraz v televizi stejně jako v zrcadle. Jenže, protože jsou inteligentnější než lidé, vědí, že je to neskutečný, virtuální obraz a nepřikládají mu význam.
Když jsme před lety přinesli domů první barevnou televizi, kočka Matylda se dívala; na obrazovce byly v záběru děti - a Matylda skočila na stůl a šla se podívat zezadu do bedny, kde ty děti jsou zalezlé! Udělala to ale jen jednou. Od té doby jen mžourala a dívala se na televizi jako člověk, tedy v polospánku.
Bart televizi v podstatě ignoruje, jen zastříhá ušima, když tam štěkají psi. Když štěkají politikusové, spí v klidu dál.
Dělejme to taky tak.
Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.