Občas jdeme před barák, jesti nejde ňákej volič, ale nejde...
Člen volební komise, citovaný v televizním zpravodajství Prima

Český politický cirkus:
Před týdnem vítězili všichni s výjimkou sociální demokracie, dnes se raduje jenom čtyřkoala. Absolutní většina v senátu jí utekla o dvě křesla: získala šestnáct křesel, kdežto ODS polovic, ČSSD jen jedno jediné a do senátu se dostal i jeden nezávislý ("Na čem nezávislý," bude povykovat Klaus a je třeba mu odpovědět "například na vás, pane profesore").

Těším se na výmluvy, jimiž budou předáci vysvětlovat debakl.
Jistě, volební účast nebyla nízká, ta byla katastrofálně nízká. Jenže nízkou volební účastí se minulý týden vysvětloval triumf komunistů - že prý ti slušní pravicoví voličové zůstali doma, kdežto k urnám se dostavily šiky levičáků. Tak tohle teď nebude možno říkat. Obzvlášť ponižující je výprask Libuše Benešové, předsedkyně senátu (ODS) a Jana Kavana, ministr zahraničí (ČSSD).
Jasně se ukázalo, že řeči o tom, že je senát sněmovnou osobností - Jaroslav Metlener, neslaný nemastný a veřejnosti totálně neznámý člen ODS porazil všeobecně známého a stále ještě oblíbeného Jiřího Dientsbiera.

Účast nepřekročila 20%, tedy, jen jeden občan z pěti pokládá senát za dostatečný důvod, aby se přerušilo hrabání listí na zahrádce. Ale i toto jsou volby - lidé velmi rozumně odmítli jít k volbám do zbytečného orgánu, přičemž zbytečnost senátu je ještě podtržena opoziční smlouvou. Tím vyjádřili svůj názor, čili volbu, pokud jde o senát.
Byly to volby proti. Ze vzdoru proti politickému establishmentu hlasovali voliči pro čtyřkoalu - a jaksi mimoděk dali signál komunistům, že čas na vyskakování osud nenastal. O to větší je to blamáž Miloše Zeman, který zpanikařil a v týdnu mezi volebními koly se spaktoval s komunisty, pak podle svého notorického zvyku lhal a poté byl ze lži usvědčen. Dnes už je vcelku jasné, že k dohodě o vzájemné podpoře došlo - a nikdo jiný než Miloš Zeman a jeho šloufovská kamarila za to nenese odpovědnost. Na debaklu sociální demokracie nese zemanovská věrchuška lví podíl.

Je to velmi smutné, protože chytrá a moderní a iniciativní sociální demokracie je přesně to, co ve spektru české politiky zoufale chybí. Politické události související s těmito trapnými volbami by k pročištění atmosféry mohly přispět, pokud by nějaký moderní proud uvnitř sociální demokracie našel dost síly a odvahy, aby zemanovsko-šloufovskou zamřelost vymetl z Lidového domu ven. Je-li zde nějaký moderní proud, nevím, neboť z vonkajšku to tak nevyzerá.

Zde jsou výsledky

Rodina a přátelé   
V sobotu v poledne jsem obědval v restauraci Santon nedaleko Technického muzea. Díky tomu jsem se přichomejtl k historické chvíli. Nebyl jsem v tom Santonu náhodou v sobotu se v Technickém muzeu konal scifistický Minicon, seriál přednášek, z nichž nejvýznamnější byla přednáška Draci očima veterináře. No a jak tak sedím v tom Santonu, zazvonil mobil, vyšel jsem tedy na ulici a potkal jsem dva známé. Když jsem skončil hovor, dal jsem se s nimi do řeči.

Historická chvíle - založení gorodkového sportu v Česku, 18.11.2000

On a ona, oba nesli metrovou hůlku, on nesl navíc igelitový pytlík. Sdělili mi, že zakládají sportovní odvětví a to, co drželi v rukou, je sportovní náčiní: jde o sport zvaný gorodky. Je to sport či hra původu ruského - a všichni tři - jak jsme tam na tom chodníku stáli - jsme až do té chvíle viděli ten sport jenom ve filmu: klackem se hází na nějaké domečky. Ovšem oni dva zakládají gorodky jako sportovní odvětví a jdou do sadů na Letné to poprvé zkusit. Lákali mě, abych šel s nimi - jenže já ještě nezaplatil účet a navíc jsem chtěl na Miniconu slyšet přednášku Draci očima zvěrolékaře od MVDr Dany Krejčové. Každý má jen jeden úděl, jak říká Vito Corleone, a mým údělem není hra v gorodky. Ani žádný jiný sport - už jednou jsem byl u zrodu sportovního odvětví, totiž koloběžkového sportu, když jsem byl v druhém ročníku novinářské fakulty. Z našeho ročníku vzešel geniální nápad - uspořádat koloběžkové závody Praha Plzeň. Byla to recese - a druhý rok to už byly regulérní závody. Některé hlavy z našeho ročníku občas mívaly geniální nápady - například Vladimír Železný vymyslel televizi Novu. Pravda, o moc let později, než někdo jiný vymyslel ty koloběžkové závody.

Vrátil jsem se do restaurace. Moji přátelé, kteří tam zatím debužírovali, se mě ptali, kde jsem byl tak dlouho. Vysvětlil jsem jim, co se venku děje: kráčejí tam dějiny a zakládají sportovní odvětví gorodky!
"My taky chceme hrát gorodky!" zvolali moji přátelé.
jenže víc je zajímala přednáška Draci očima zvěrolékaře od MVDr Dany Krejčové.
Každý má svůj úděl.

Psí příhody   
Barta miluje psí slečna. Je to dalmatinka, říkají jí Ouška. Dnes se Ona a On potkali. Já o tom vztahu vím už delší dobu. Někdy vidím Oušku postávat u vrátek. Toužebně tam na Barta hledí a Bart se chová jako mužský pitomec. Několikrát jsem potkal i Ouščinu paní - kdykoli jde s Ouškou kolem našich vrat, Ouška se zastaví a vyhlíží, zdali se On nezjeví.

Takže, dnes jsme se potkali - paní s Ouškou šla na procházku poněkud dřív než obvykle a já poněkud později než obvykle. Ouška se radovala, běhala kolem Barta v soustředných kruzích, lákala ho, aby se za ní rozběhl, aby ji pronásledoval, aby hrál tu věčnou hru na dobývání. Bart se choval stejně, jako když je na zahradě, jako naprostý pitomec.

Bylo mi to až trapné, a tak jsem Ouščině paní vysvětloval, že Bart se daleko radši pere s mužskejma, než by laškoval se ženskejma.

Takto jsme se zvolna ubírali po cestě Mrázovka kolem sokolského hřiště, já rozmlouval s paní, a Bart jevil jen mírný zájem o zklamanou Oušku.
Po několika minutách se ze zátočiny zjevil čilý chlapík, jezevčík Filípek. Bart jezevčíky toleruje, nebylo tedy nutno ho přivolat a fixovat na horolezecké lano. Bart dokonce Filípkovi popoběhl vstříc, zdvořile k němu přičuchnul - říkal jsem si, kéž by se takhle choval i k Brokovi nebo Maxovi!
Filípek ovšem měl jiný cíl zájmu - Oušku. Přiběhl k ní a horlivě se jí dvořil. Bart, když to viděl, taky odhodil zdrženlivost a choval se galantně - a Ouška byla polichocena.
Až moc.
Bart zařval na Filípka a ten, chudák, od Oušky odletěl jak nakopnutá mičuda a pelášil pryč, hněvivě štěkaje:
"Debile, debile veliká, černá, stejně máš košík, srabe!"
Bart, když zahnal Filípka, od Oušky odešel a očuchával hromadu tlejícího listí.
Pokud jde o ženské, je to hňup.