Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: úterý 2.1.2001
  • V novoročním projevu prezident Havel hovořil o mravním povědomí občanstva; ocenil též zásluhy určitých profesí, mimo jiné ocenil roli vojáků, jak těch, kteří jsou v zahraničí, tak těch, kteří slouží doma
  • Odboráři v České televizi vyhlásili stávku
  • I v pondělí byly vysílány dvě verze zpravodajství České televize - Bobovize vysílala krátkou verzi a pak následovala už tradiční černá vlajka, zatímco na internetu běželo zpravodajství v normální délce
  • První miminko nového století se jmenuje Lukáš Bulava, narodil se pár vteřin po půlnoci v porodnici v Třinci
  • Do ČT telefonoval před silvestrovskou půlnocí jako "soukromá osoba" Václav Havel
  • Ředitel ČT Jiří Hodač pozval do budovy zpravodajství policii, aby perlustrovala osoby zde se nalézající
  • Ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková se nedostala do velína zpravodajství ČT
  • Její ochranka blokuje velín, takže rebelové nemohou ani jít na záchod a potřebu vykonávají na chemickém záchodě přímo v kanceláři
  • Jiří Hodač jednal v Kramářově vile s Milošem Zemanem o situaci v České televizi, žádné komuniké nebylo o jednání vydáno
  • Také Pavel Dostál se sešel s Milošem Zemanem a po setkání řekl, že "na rozdíl od premiéra" si myslí, že by měl Hodač odstoupit
  • Silvestrovské oslavy se odbyly bez vážnějších nehod
  • Počasí Praha: bylo docela pěkně, ne moc velký mráz, kolem poledne občas i sluníčko


Z deníčku Moby Dicka

Úterý 2. ledna 2001
Hned první pracovní den nového milénia jsem přišel do práce pozdě, až v devět! Duto Hlav neřval - aha, vždyť my vlastně už máme tu klouzavou pracovní dobu. Tramvaje měly zpoždění - na přechodech srážely chodce, kteří si neuvědomili, že sice mají přednost před auty, ale ne před tramvajemi. A na kolejích to pak klouzalo.



Kocouři neodolali pokušení omočit fousy v kaši

Český politický cirkus:
V první euforii ztratili kavkohorští rebelové politický instinkt a připoustili, aby se i politicky exponované figury zařadily do Betléma, který stál za zády moderátorů čtoucí zprávy v Událostech. Nešlo jen o Jiřího Dienstbiera, politika, který je jen zdánlivě mimo hlavní hru. Byli to i další pánové a dámy, módně označované za "osobnosti", kteří se v nedávné minulosti výrazně exponovali ve prospěch onoho nevyhraněného, neuchopitelného opozičního hnutí, které nutně muselo vzniknout, když skutečná, strukturovaná opozice tak hanebně selhala.

Rebelové záhy svoje "osobnosti" probrali, a do Betléma zařadili sami sebe, a to je v pořádku: kolegové stáli a stojí za zády kolegů. Nezabránili ale lidem, jako je Jan Ruml, v pospávání ve spacácích "na bojišti" pod směšnou záminkou, že Ruml bude vlastním tělem heroicky bránit rozběsněné policejní soldatesce v zatčení bojovníků za svobodu slova.
Až na Nový rok přišli rebelové k rozumu a senátorské přespávání zrušili.
Páter Halík dává na Kavkách duchovní útěchu
Jenže vůně mediálně zajímavé kaše je příliš silná. Páter Halík přispěchal, aby sloužil na Kavkách mši. Bůže můj! Kolik máme duchovních pastýřů v České republice? Kdyby kterýkoli z nich, velebníčkem odkudsi od Kašperských Hor počínaje a arcibiskupem Miloslavem Vlkem konče, přišel poskytnout rebelům útěchu, manželé Bobošíkovi by proti tomu nemohli ani špítnout. Jenže právě páter Halík je vímán spíše jako figura politická než figura duchovní. No a korunu tomu nasadil Václav Havel. Nejdřív prohlásil, že se zákony nemusí dodržovat, jelikož podstatný je duch zákonů, a duch zákonů plyne z mravnosti a jak jsme se dozvěděli v novoročního projevu, každý ví, co je to mravnost a co je správné, a - dodám - pokud to někdo nedovede zformulovat, přispěchá někdo povolanější, třeba kupříkladu Václav Havel, aby vysvětlil, co mravné je a co nikoli. A v duchu tohoto pojetí mravnosti, do něhož se vejde prakticky všechno, prezident Havel podpořil telefonicky rebely a zároveň oznámil, že k nim hovoří jako soukromá osoba a ne jako prezident. Marně bychom v ústavě nebo v zákonech hledali paragraf, stanovící, od kdy do kdy je prezident nejvyšším úředníkem státu a od kdy do kdy je soukromým občanem. Našinec by si myslel, že je soukromým občanem, jakmile je v kruhu rodiny a zabývá se svým pejskem nebo čímkoli jiným soukromým. Jenže rebelie na Kavčích Horách není nic soukromého, to je politikum které momentálně hýbe státem a prezident do ní už podruhé stranicky vstoupil. Trapná je ta výmluva na "soukromost". Jakmile totiž pod záminkou soukromosti vystupuje politicky, je to cosi navýsost nemravného - říká se tomu pokrytectví.

Je to celé jeden veliký nešťastný obraz poměrů ve Fidlovačce. Oposmluvní spiklenci nedovedou manipulovat média, jimi řízená Rada se chová jak slon v porcelánu a oprávněně pobouření redaktoři, místo aby se chovali jako profesionálové (a hlavní zbraní v jakékoli profesi je samozřejmě stávka), nechali se nalákat na vodnické pentličky senátorské podpory.
Ano, vyhlásili jakousi stávku, ta ale není vidět. Zato jsme viděli Jana Rumla, koktajícího ve vestibulu podniku v němž neměl co dělat nesmysly o porušení ústavy.
Se znechuceným zájmem budeme sledovat další vývoj událostí.



Novoroční pouť na Říp

Rodina a přátelé   
Pozvánku k této akci jsme zveřejnili už 28. prosince. Po celý den, na Nový rok, putují lidé na vrchol našeho národního kopečku. Na řipské webové stránce se píše:
Přijďte, jako přišli jiní před rokem, před deseti, před sty, před ... , jako když přišel Praotec Čech se svou družinou. Tvůrce stránky Neston zveřejnil i moji poznámku z mailu, že jsem kdysi spolupracoval na zřízení památníku Jana Nerudy v nedalekém Bechlíně. To je svatá pravda. V Bechlíně psal Neruda svoje Písně kosmické a ve vile, kde tehdy pobýval, bylo otevřen v roce 1978 Nerudův památník - ke stému výročí prvního vydání sbírky. Libreto památníku sestavil pan profesor Vladimír Kovářík a já tam tenkrát v sestavě Vladimír (ml.) a Jan Kováříkovi, Tomáš Svoboda a elektrikář kterému jsme říkali Doktor Kladívko pracoval coby aranžér a tapetér a fotograf - pět dní a pět nocí trvalo to aranžmá expozice. Mým hlavním úkolem bylo pomalovat strop hvězdnou oblohou - úkol mi byl svěřen coby scifistovi a astronomickému kibicovi. Vymyslel jsem důmyslný přístroj elektrické podstaty, určený dětem - děti měly hádat, jak se které souhvězdí jmenuje a měly mačkat knoflíky a hvězdy se rozsvěcely a zněla velebná hudba (elektrickou podstatu jistil Doktor Kladívko).
Dva padáky nad Řípem
Nebyla to jednoduchá práce, ztížená tím, že jsme se drželi při životě rumem těch pět dní a pět nocí... Tvořil jsem Galaxii na štaflích, hlavu zakloněnou do nebezpečného náklonu, a dole pod štaflemi čekal žíhaný kocour, kterému jsme dali jméno Doktor Neruda, a čekal že mi vypadne z kapsy kolečko salámu...

Přes dvacet let uplynulo od slavnostního odhalení památníku. Pak jsem se do Bechlína několikrát vrátil v naději shlédnout památník, ale marně - vždycky měli zavřeno. Škoda, jsou tam zajímavé exponáty, podařilo se zajistit i pravé doutníky Jana Nerudy, které se staly ozdobou jeho psacího stolu. Zajistil jsem je u nás na rohu v trafice, stály 5.60, originál Portorika, made by Tabák Kutná Hora.
Dnes jsem se v Bechlíně nestavoval. Putoval jsem s Míšou na veleslavnou horu a zase jsem měl hlavu zvrácenou jako tenkrát na těch štaflích, tentokrát však bez rumové výplně: na nebi kroužily dva křídlaté padáky a muži-ptáci, nebo spíš muži-rampouchy tam poletovali v mrazivém povětří. Můj tatínek říkával při příležitosti spatření nějaké civilizační vymoženosti - co by tomu říkal Neruda. Ano, copak by asi říkal, při pohledu na okřídlené rapouchy kroužící nad jeho horou?
Možná, že by volal - pojďte dolů, chlapci, uvařím vám grog!


Bart zachráncem zkolabovaného maníka

Psí příhody   
Maník je opravdu velmi široký pojem. Každý je maník. Záhy pochopíte, proč se tak opatrně vyjadřuji.
Bart je směšný ve své snaze vypadat a chovat se jako bojovník a lovec. Už pět let ho nabádám, aby přestal dělat důležitého. I dnes jsem ho takto nabádal, když jsme zašli na opuštěnou cestu pod hotelem Mövenpick (horní část, modrá), na cestu kterou ještě pamatuji jako ulici dělnické kolonie Mrázovka.
Chodím tudy rád, protože je to místo opuštěné, a ještě se nestalo, abych tu potkal nějakou rozčilenou babku s kapesním pejskem, vylekanou Bartovým zjevem. Najednou Bart začal dělat důležitého a zmizel ve křoví.
Nebudu tu příhodu rozmazávat, leccos jsem napověděl v titulku článku. Samozřejmě že jsem za ním nelezl do křoví hned, ale až po chvíli, která přesáhla meze mé trpělivosti.
Ležel tam ve sněhu chlapík, trochu přikrčený, napůl na levém bohu, napůl na obličeji. Byl oblečený celkem nalehko, jen v kožené bundě. Ruce bez rukavic měl pohroužené do sněhu. Bylo vidět, že spí, nebyl mrtvý.

Zatřepal jsem jím a poodstoupil. Ony tyhle opilecké mrtvoly mívají nepříjemnou vlastnost, že náhle ožívají a vytetují vám bombu do obličeje dřív než řeknete švec - nejeden případ známe. Jenže on se vzchopil, jen trochu zavrávoral, pak se zeptal, kudy se jde do Plzeňské ulice. Ukázal jsme mu cestu, on poděkoval a vykročil, Ještě kus cesty jsem za ním šel, abych se přesvědčil, že si znovu neustlal v závěji, jenže on mířil vcelku křepce směrem, který jsem mu ukázal.

Myslím na to, co by se asi stalo, kdybychom tudy s Bartem nešli.
Nedělám z toho zásluhy- Bartovy, tím méně moje. Třeba by se probudil sám, třeba by tudy šel někdo jiný.

A Barta - toho už vůbec nechválím, neodměňuji.
Divil by se, co blázním:
Ale pane, řekl by mi, to je normální, já jsem ve střehu pořád!


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.