|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Pranostika:
V lednu za pec si sednu.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Středa 17. ledna 2001
No já zírám. Nový náměstek Kvakoš poctil svojí přítomností i náš kancl!
Ihned sepsul Duto Hlava, že nemáme pohovkou - jak prý máme odpočívat v
povinných pracovních přestávkách? Nás pak vyzval: "Až si lehnete, myslete
na to, co je největším nebezpečím pro naši společnost? Dělat loutky a
nemyslet! Myslete, myslete, myslete!" Ty jeho kradené bonbóny jsou opravdu
dobré, karamelové.
Český politický cirkus:
Ve dnech, kdy se každý hádá s každým a kdy se i nevinný výrok mění v groteskní parodii (na
př., když poslanec Tlustý vyzývá k vyhledání nového ředitele, který ), je pozoruhodné,
když se někdo dokáže vyvarovat nehorázností. Připomenu, že kupříkladu Big Mouth Zeman
vyzval prezidenta republiky k odchodu z politiky atd., ten výčet by byl dlouhý a nesměl by
tam chybět Václav Klaus bušící pěstí do stolu. A v této vřavě v naprostém klidu a pohodě
nejen prochází, ale jedná Vladimír Špidla, místopředseda vlády a pravděpodobný nástupce
Zemana na špici sociálně demokratické strany. O Špidlu se nikdo ani slůvkem neotřel, že by
sebeméně přispěl k rozvaření veřejnoprávní televize na hrnec (nepoživatelné)) bramboračky.
Zdá se dokonce, že opravdu s tou kauzou neměl nic společného - a vida, spatřili jsme ho na
první demonstraci na Václavském náměstí, v době nejprudší krize navštívil protestující na
Kavčích horách, nyní zastává názor, že by bylo logické, aby po Hodačovi odešli i jeho lidé
- a před tím uvítal Hodačův odchod. To všem bez okázalosti a bez zjevných ohledů na
bezprostřední dopady na momentální situaci.
Možná, že jeho příklad - a tím spíš pokud jeho neokázalé konání přinese výsledky - by mohlo přivést.
Rodina a přátelé
Jsme s Míšou oba nachcípaní, ona víc. Na nákup jsem se do
mrazu vypravil já. Zamotaný do šál, čepic, rukavic, kabátů a plechu kolem sebe (=autem).
Potraviny nakupuje v naší rodině Míša. Ne snad, že bych se tomu vyhýbal, pravý opak
pravdou, mockrát jsem se nabízel, jen málokdy se mi poštěstilo. Dnes ráno nebylo k zbytí.
Mínus deset venku, kýchající a chrchlající žena uvnitř.
Napsala mi papírek: v lékárně léčivé kapičky a v krámě housky, sejra, rámu, konzervu pro
Barta a kilo rejže.
Zastavil jsem se v lékárně, koupil kapičky, popojel jsem ke krámu, vykutálel jsem se a
přes šálu vyhuhňal svoje přání, paní prodavačka mi to podala, zaplatil jsem a odjel jsem
domů ke kýchající a chrchlající ženě.
"Ty jsi už doma?" podivila se. Fakticky, nákupem jsem nestrávil víc než dvacet minut
včetně vyjíždění a zajíždění z pozemku. "Tys to ňák odflák!"
Podrobila obsah nákupní tašky inventuře. Bylo tam všechno: léčivé kapičky a housky,
sejra, ráma, konzerva pro Barta a kilo rejže. "Hm," pravila, ne zcela spokojena."
"Jak to, hm? Vždyť jsem nakoupil všechno!"
"Jo,ale myslím, že jsi to odflák," pravila žena.
Ba ano, měla pravdu, stokrát měla pravdu. Odflák, a přiznávám se k tomu.
V tom krámě vedle mě stála paní a ta nakupovala správně.
"Co to bude dál, paní Nosková?" ptala se prodavačka.
"Dejte mi čtvrtkila předního," zněla odpověď. Odváženo. "Nebo třicet deka. Máte kejtu?"
"Máme kejtu."
(Podobného dialogu bych se nikdy neodvážil).
"Tak mi dejte půl kila tý kejty," na to paní Nosková, zjevně pod vlivem náhlé
inspirace, tvář zrůžovělou tvůrčí rozkoší.
"Může to bejt o pět deka víc?"
"Může," přisoudí paní Nosková. To už odcházím s nákupem. A mám pocit, že moje
prodavačka se tváří - na rozdíl o té, co obsluhuje paní Noskovou, jaksi nespokojeně.
Nejspíš má pocit, že jsem ten nákup, opět - na rozdíl od paní Noskové - odflák.
Psí příhody
Před nějakou dobou jsme tu měli na Psu debatu o tom, jak rychle psi běhají - vyvolal jsem
ji já, když jsem jednou takhle v létě jel po silnici a podél silnice běžel pes, vcelku
obyčejný vořech. A já mrknul na tachometru a bylo tam padesát kilometrů za hodinu. Máša,
kterou jsem dnes pozoroval v rysku, ve mě vyvolávala dojem, že běží jistě dvakrát tolik, než
ten voříšek. Není to možné, stovka to nebyla, ale fofrovala pěkně.
Bart běhá zprudka a sveřepě a nikterak estetický dojem nevyvolává. Ale dovede běžet
vytrvale, což dokázal předloni, když jednou v Prokopáku pronásledoval jezdkyni na koni.
Nakonec jezdkyně zastavila, Bart taky a s jazykem na hrudi vyjeveně čuměl na koně - a od té
doby, kdykoli spatří koně, stejně vyjeveně čumí.
Rychlejší běžec býval jeho předchůdce, německý ovčák Gordon. Rád vzpomínám na vycházky
do psího ráje pod usedlostí Šalamounka (dnes v ní mají sídlo jezdci na motocyklech Harley
Davidson). Pod usedlostí je svah, na něm remízek, pod remízkem louka, nad remízkem cesta.
A Gordon se rozběhl po louce, vběhl do remízku a ve stejnou chvíli vyběhl nahoře na
té cestě. Možná že tam je v tom remízku časoprostorový tunel neboli červí díra.
Vždycky když vidím psa v trysku, ať je to Bart nebo Máša nebo to býval Gordon, vzpomenu si na scény ve filmu, kdy hrdinka běží lesem a za ní psi a ona furt běží, už jsou dvacet metrů, ona se ohlíží, z šera svítí tesáky, dejchy dejch, dělají psi, sípy síp, dělá hrdinka a furt běží...
Ano, to je oblíbená kravina ve filmu, stejně často vídaná, jako je slýcháno skřípění kol
zastavovaného automobilu na sněhu nebo na písku na mořském břehu.
Jednou někdo natočí film, ve kterém holka běží kilák po pláži, ohaře v patách a přijede
auto, se skřípěním kol zastaví a zachrání ji.