|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Pranostika:
Na svatého Vincence seď doma u pece.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)
Z deníčku Moby Dicka
Pondělí 22. ledna 2001
Vedoucí ing. Duto Hlav dorazil z prac.por. na Sev. Městě už v poledne.
Svolal rekordně krátkou poradu k problému přestávek. My, jako zaměstnanci s
klouzavou pracovní dobou, si je můžeme brát, kdy chceme. On, protože začíná
v 8, má dobu přestávky přísně nadekretovánu od 12.30 do 13.00, a v té době
si nepřeje být rušen. Načež nás vyhnal ze svého kanclu a zamkl se v něm i
se sekretářkou Vykulenou. No toto...
Možná, že paní Bobošíková tu závažnost mandátu, tedy oprávnění vykonávat nějakou funkci, nechápe. Mandát, to je totiž něco jiného, než zákonné oprávnění. Co není zákonem zakázáno je dovoleno - ale mandát z toho ještě nevyplývá. Takže politické strany ten zákon porušily z hlediska jeho doslovného znění, jenže v zákoně není napsáno, že se nesmí použít stranického klíče. Tato formulace tam chybí, protože se jaksi předpokládá se slušností a politickou kulturou. A to v této zemi nelze.
No a jsme u mandátu současné vládní garnitury. Námitka proti opoziční smlouvě opět vyplývá z principu mandátu. Podle zákona se ani ČSSD, ani ODS nedopustily ničeho nelegálního, ale mandát k uzavření smlouvy o vzájemné podpoře a s ní souvisejícím rozdělení funkcí od voličů neměly, nemají a nebudou mít až do konce tohoto funkčního období - a v příštích volbách by asi měli voliči pátrat po zárukách, aby nebyli opět podfouknuti.
A netýká se to - jak vidno - jenom našich poměrů. Se smíšenými pocity jsem se
díval v týví na záběry z inaugurace George Bushe. Ten člověk má taky pochybný
mandát a prudké srážky s policií, které jeho slávu provázely, jsou jen začátkem něčeho,
co ho bude provázet čtyři roky. Předpokládám, že vzniká nový národní sport části americké
mládeže, která bude chtít překonat generaci svých rodičů, kteří zastavili vietnamskou
válku. A povedlo se jim to, protože mandát pro vedení takové války měli prezidenti taky
pochybný.
Jen s pevným mandátem se dají dělat velká politická rozhodnutí.
Aston
Ne snad, že bych zmíral nebo měl halucinace jako v Poláčkově knize Bylo nás pět, žádní sloni a žádní maharádžové kolem mě neběhali! Ale prostě... hlava jak ve vatě a žádný nápad. To jsem si uvědomil, jak závisím na tom, aby ta makovice pracovala jakž takž v normálu. Ty nápady, to nejsou nápady typu "strčím zuhelnatěné bambusové vlákno do zatavené skleněné baňky". Takové nápady skutečně nemívám každý den (maximálně jednou tejdně). Jenže princip seriálu Rodina a přátelé a Psí příhody tkví v tom že si každý den všimnu jedné jediné věci, třeba úplné pitomosti (nejlépe totální pitomosti) a musím si o ní krapánek něco aspoň minimálně zábavného pomyslet.
Jenže, co si chcete pomyslet, když máte hlavu jak v peří, a čeho si chcete všimnout při smrkání do šnuptychlu a polykání prášku? Leda snad... že mám hlavu jak v peří a polykám prášek.
Ale co zejtra? Polykám penicilín a ještě čtyři dny ho polykat budu!
Snad se naučím drát to peří, co mám v hlavě. Víte, teď mě napadá (skrz to peří
co mám v hlavě), že jsem takový pamětník, že jsem viděl, jak se dere peří, a to
doopravdy, ne pro srandu, ale vážně, na strkání do peřiny? Ale o tom až zítra, pokud se v
mé posteli nepřihodí něco zábavného.
Třepa šnuptychl začne levitovat jak kouzelnej koberec.
Nevím, podle čeho to poznal, že je něco jinak.
Rozhodně ne podle toho, že přebývám převážně v pyžamu, eventuálně v županu. Už dávno
jsem si všiml, že pes nepřikládá oděvu důležitost. Zato vnímá doplňky oděvu. Jakmile
kupříkladu vezmu do ruky aktovku, ví, že se nejde ven a otráveně si jde lehnout na pelech.
Ale stačí, abych vzal do ruky foťák, a to zpozorní, a jakmile mě uvidí brát mobil, skáče
svůj indiánský tanec radosti.
Jak to, že chápe symbolický význam mobilu, objektu celkem malého, nepatrného, jehož smyslu nemůže ani vzdáleně rozumět? Jistě: odpovíte, že mobil si dávám do kapsy, když jdu ven a Bart má mobil spojený s vycházkou. Jenže já nikdy, doslova nikdy nejdu na procházku v pyžamu a pyžamo je přece nápadnější objekt než mobil, a přece Bart nebere na pyžamo ohled a stačí, abych neopatrně řekl nějaké klíčové slovo jako "procházka" nebo "půjdu" a už spustí ten předprocházkový ceremoniál.
Když jsem se zmínil o doplňcích - nejvíce Bart nenávidí kufry. Aktovka je bestie, ale
kufr, to je zloun nejzlejší, který odvádí pány na dlouhou dobu pryč. Stačí, aby Míša jen
uklízela kufry, nebo aby něco hledala v kufru - a jakmile je toho Bart svědkem, má
zoufalství v oku. Nekvílí, neotravuje... Je prostě zdrcen, jako někdo, komu se hroutí svět.
A ta úleva, když kufr je odnášen pouze do sklepa!