Je moc dobře, že se ozvala i armáda - že je připravena, oznámil dnes generál Šedivý. Zveřejněny byly videozáběry z posádky v Kutné Hoře. Tam jsem u Civilní obrany byl na vojenském cvičení před třiceti lety... Ale už tenkrát tam byla jiná atmosféra ne v posádkách, které jsem poznal před tím i později. Jsme Civilní obrana, jsme tu od toho, abychom pomáhali civilnímu obyvatelstvu - to bylo takové jakési heslo nabádající k hrdosti a kupodivu ho sdíleli i důstojníci (a brzy po mém vojačení v Hoře jiná jednotka Civilní obrany uhasila požár Veletržního paláce). Tak jako je škoda, že armáda nedostala možnost zasáhnout při nedávné sněhové kalamitě (jaksi někdo "zapomněl" o pomoc požádat), je naopak dobře, že se v této situace armáda ozvala. Občanovi připomněla, že je schopna sloužit, nejen vyhazovat komínem pochybných nákupů jeho daně.

K těm vojskům protichemické ochrany - ta jsou k zásahu připravena a schopna vyjet během několika hodin, sdělil Šedivý. Už od války v Zálivu si myslím, že bychom si je měli pěstovat a rozvíjet, a měli bychom mít ambici být v této disciplině nejlepší v kontextu vojsk NATO a sloužit v součinnosti se spojeneckými jednotkami právě v tomto oboru, ve kterém jsme na mezinárodním poli už jednou zasvítili. Specializace a schopnost součinnosti to by mělo být jádrem naší vojenské koncepce.

Ale to jsem poněkud odbočil od tématu, tedy od slintavky a kulhavky.
Moc bych si přál aby hoši z Kutné Hory neměli důvod k výjezdu.
Zároveň podotknu, že je dobře, že v té Kutné Hoře (a jinde) jsou - připraveni.

Když jsem vyřídil co jsem měl, šel jsem pryč. Zastavil jsem se u vrátného a pochválil mu ten pult.

"Je to děsný, pane," stěžoval si. "Koukejte: tři metry od dveří. Cejtíte, jak fouká tou škvírou? A to není venku mráz. Chtěli jsme sem aspoň sklo, třeba šedesát čísel vysoký, A co nám řekli? Ze by to narušilo uměleckou koncepci pana..." Chvilku hledal slovo. "... architekta."

Takže, umělecký dojem skvělý, technické provedení... jako od architekta.

Při obhlídce jsem nevynechal ani krmítko. Před časem jsem se tu svěřoval s potížemi, které jsem měl s ptačím zobem. Na podzim jsem s zásobil a koupil v Bauhausu pytel zobu. No a ptáci ho nechtěli zobat. Po té zkušenosti jsem koupil jiný zob ve zvířecím obchodě, a po něm se ptáci můžou utlouct či uzobat. Jsou v něm slunečnicová semínka, avšak kromě nich tam jasně vidím praticky stejná semínka, jako ta, co jsem koupi v Bauhausu.
Takže jsem dnes obě směsi smísil (čímž vznikla směs na druhou či metasměs nebo supersměs). Jsem velice zvědavý, zda najdu zítra krmítko tak vymetené jako ho nacházím, když ptactvu naservíruju zob z odborného obchodu a ne ze železářství.

Musím poznamenat, že Bart nemá pro moje styky s pernatou říší pochopení. Už dávno sice nepronásleduje havrany, a rozběhne se, jen když kos příliš drze poskakuje po silnici. Nemůžu mu ale vysvětlit, že pytlík se zrním není určen pro něho. On samozřejmě nestojí o zrní - zajímá ho pytlík, protože zajímavě šustí. Nejraději by se ho zmocnil, zrní rozsypal po zemi a prázdný pytlík by nosil po zahradě.
Už jsem za sezónu vyprázdnil do krmítka několik takových pytlíků a vždycky ten prázdný Bartovi věnoval. Nebyl nadšený.
Když nemůže zrní rozsypat a tudíž udělat kolem sebe binec, není to to pravé ořechové.