Z deníčku Moby Dicka

Úterý 3. dubna 2001
Ředitelé, náměstci a managoři se stěhují do ARZu, že by se naše textárna z bývalých dílen přestěhovala zpátky na ředitelské patro? Zatím tam sídlí jenom Tiskový odbor, ředitelka TO L.Živá, její tiskový mluvčí Z.Vrh., kancelář tiskového mluvčího a vedoucí této kanceláře.

Z deníčku Moby Dicka

Má jít o variantu švédského systému: každý bude mít osobní účet a z toho účtu se pak bude připlácet důchod k sumě, kterou by člověk dostal, i kdyby na účet nic nedával. Takže půjde o jakési důchodové připojištění, které si může platit každý už dnes (a ve formě pojištění to šlo i za minulého režimu). Takže jako moc odvážná nebo dokonce vynalézavá reforma to nevypadá.
Odvážnější byla předešlá varianta, kdy se měly zřizovat jakési pojistné fondy u podniků. Se zájmem jsem četl kritiku tohoto návrhu z pera Václava Klause. Psal v ní pochybovačně, že u nás máme asi sotva dost dobrých pojišťovacích odborníků, aby u každého podniku mohla být jakási minipojištovna. Psal to, myslím, příliš mírně - skutečnost je taková, že nejenže máme málo pojišťovacích odborníků, ale máme přespříliš gaunerů a podvodníků, jak se ukázalo na příkladu kampeliček ze kterých se podařilo ukrást z dvanácti uložených miliard plných devět.

Takže s tím švédským modelem... ono je těžké se ohánět švédským modelem penzijního pojištění, když u nás nemáme švédskou solidnost.
Teď by ale bylo dobré přijít s reálným - a pro veřejnost přitažlivým návrhem penzijní reformy. Že by to byl úkol pro stínovou vládu čtyřkoaly?
Třebas pan Kalousek se svými ekonomickými zkušenostmi z ministerstva obrany...
Uff... já zapomněl, že apríla bylo v neděli. Promiňte.

Ze vzpomínek na ty doby dávno minulé mi však uvízl v paměti i jakýsi pocit studu. Lidi se tehdy rvali o prospekty, o igelitové tašky, o šestákové reklamní předměty - a elegantní pánové z cizokrajných firem ten brak vhazovali do davu, jako by to bylo kaliko a zrcátka pro polonahé divochy. A nebylo rozdílu mezi dětmi a nařvanými čtyřicátníky, lidi se rvali o cetky bez ohledu na věk.

Tak po tom se mi rozhodně nestýská.
Mám i jakési obavy o to, zda se budou výstavy typu Interkamery ještě dlouho konat. Vždyť dnes každou novinku máte na internetu prakticky v ten den, kdy byla zveřejněna - v Tokiu, v Los Angeles... a na krámě je ta novinka o měsíc, o dva později. Zajděte v Praze ke Škodovi do Vodičkovy nebo k Aaronu na Vinohradskou nebo Ječnou (jsou dva Aaron obchody) a vsadím se, že tam uvidíte většinu toho, co na výstavě - a bez mačkání a s výkladem.
Až na to, že k Aaronům si můžete zajít kdy chcete, kdežto Interkamera se koná jednou za dva roky. Takže je to něco, jako když přiletí Halleyova kometa, i když s podstatně kratší periodicitou.
Půjdu jí dnes na Výstaviště zamávat - a budu referovat, co jsem tam objevil.

Dnes jsem konal tento pokus:
Seděl jsem odpoledne na zápraží. Ve vzdálenosti šesti metrů máme zídku a nad ní je asi dvoumetrový plot z pletiva v rámech - aby k nám neskákal sousedovic pudl Aris a nenechával se sežrat Bartem. Bariéru popisuji, aby mne někdo nepodezíral ze sadismu - protože jsem ukázal prstem a řekl Bartovi:
"Podívej, Barte, kočička."
Vskutku, sousedovic Zrzek (původně zrzavý, nyní černý) se špacíroval u záhonu růží.
Byl jsem zvědav, zda se Bart ohlédne v naznačeném směru.
Slovo "kočička" pochopil, třebaže ho prakticky nikdy před ním nepoužívám - a vyslovil jsem ho jen proto, že jsem bezpečně věděl, že se tam nemůže rozběhnout. Vyskočil, pozvedl pravou přední tlapu (znamení ostražitosti) - a koukal se nahoru, jestli se ona inzerovaná kočička nešpacíruje na pergole nad jeho hlavou! Pak popoběhl, díval se vlevo, díval se vpravo, větřil, ale naznačeným směrem se nepodíval.
Upřeně jsem se na Zrzka díval - byl jsem zvědav, zda bude Bart sledovat směr mého zraku. Nesledoval.
Po chvilce Barta unavilo vyhlížení neviditelné kočky a zase ulehl a nasával první jarní teplo do kožichu. Kdo ví, co ten můj paprika zahlídl, myslel si asi těsně před tím, než usnul. Že s ním konám pokusy - to ho ani nenapadlo.