Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: úterý 17.4.2001
  • ČTK vydala zprávu, že návrh poslance ODS Ivana Langra na zrušení Senátu nemá politickou podporu - v Senátu
  • Vláda projedná ve středu věcný záměr nového pojetí občanského práva
  • Podle pondělního tvrzení zástupce ČNTS městský soud nevyhověl žalobě Vladimíra Železného s cílem zarazit publikování kontroverzních citací z pořadu Volejte řediteli
  • Jinak se nestalo lautr nic, co by stálo za fajfku tabáku
  • Počasí Praha: šíleně hnusné počasí - déšť, kroupy, občas sluníčko jako špatný vtip

Z deníčku Moby Dicka

Úterý 17. dubna 2001
Ing. Duto Hlav si mě ráno pozval na pohovor. "Včera jsem vám volal, abyste mi vypracoval přehled Indexu oddanosti zaměstnanců a ne, abyste mi praštil telefonem! Chtěl jsem vám za březen zvýšit prémie, ale tímto jste si to zbytečně pokazil." Duto se dovolal jenom mě - Junior ryl záhonky na chatě u Fotra Bambase. Ambrož byl se svou přítelkyní Kočkou doma - ale prý měli rozbitý telefon.



ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Bumerangový efekt z Bruselu
Brusel se chystá navrhnout členským státům Unie, aby se bez reptání smířily s tím, že po přijetí nových členských států si stávající občané EU nebudou moci koupit v nových členských státech pozemky a nemovitosti - a za tento ústupek my nemáme reptat proti tomu, že naši občané nebudou moci využívat volného práva ucházet se o zaměstnání kdekoli v Unii.

Takže ten náš xenofobní ochranářský nesmysl se zákazem nákupu pozemků se obrací proti nám a bumerang nás zasahuje rovnou za ucho. Za koledování přišla nadílka.
To je jedna stránka věci.
Druhá stránka: Občan se musí ptát, k čemu nám vlastně to členství bude. Nepíše se mi to snadno, protože jsem byl bezvýhradným zastáncem co nejrychlejší integrace do evropských struktur. K značnému ochlazení nadšené podpory projektu se ale přiznám bez mučení. Poslední hřebík do rakve mého nekritického stranictví vrazila zpráva ze soboty: Unie zváží naše protesty proti zařazení do rizikových zemí v souvislosti s nemocí šílených krav - na podzim. Takže půl roku se naše protesty budou někde válet - a našim zemědělcům unikne příležitost prodávat nezávadné prověřené maso. Spočítá někdo, o kolik peněz za zmařený vývoz (o ten tady přece jde, o nic jiného) přijdou? Doufám že ano. Tyhle milióny, to bude příspěvek na kampaň proti vstupu do Unie. A že Unie nehne prstem, až rakouští ekoteroristé zablokují naše hraniční přechody, s tím můžeme dopředu počítat.

Opravdu se mi to nepíše snadno, ale stále více věcných argumentů mě přesvědčuje, že maximální obezřetnost vůči Unii je plně opodstatněná, a že dosavadní vývoj dává zapravdu stanovisku ODS v této věci.

Sjednocená Evropa nám udílí jednu lekci za druhou, a bylo by hloupé si z těch lekcí nevzít poučení. Je to škola, jak se léčit z iluzí a jak poznávat, oč tu jde především - ten případ s hovězím masem je přece akt otevřeného nepřátelství.



RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem dneska nekoledoval a přece vykoledoval
Což o to dneska - dědkové nekoledujou. Ale mně se koledování hnusilo už jako klukovi. Dětství jsem strávil ve Slapech - vesnice cca 40 kiláčků proti proudu Vltavy, tam kde postavili přehradu. Chytil jsem poslední zbytky skutečně vesnického života, jak má být, včetně lidových veselic, jako bylo vynášení smrtky, koledování a pak stavění májky. Tehdy jsem si neuvědomoval, že moje koledování je ekonomicky založené na podobných principech, jako zemanovské národní hospodaření: chodil jsem na koledu k sousedům a sousedovic děti chodily na koledu k nám. Jenže u sousedů chovali slepice, kdežto u nás byla jediným domácím zvířetem kočka Míca. Zatímco děti sousedů, když koledovaly u jiných sousedů, vykoledovaly vejce a jejich maminka dala jiným koledníkům zase vejce, takže nula od nuly pošla a nikdo nic nezískal a nikdo nic neztratil, maminka dávala koledníkům bonbóny a ty musela koupit, takže ve výsledku šlo o podnik naveskrz ztrátový.
Ale to mi vadilo na koledování nejmíň.
Znechutili mě dospělí chlapi, kteří se chovali jako sadistická hovada a mlátili ženské ze všech sil, pomlázkami i pruty, přes zadky a taky přes holé nohy. A dodnes se mi poněkud chvěje žaludek, když vidím v televizních novinách folkloristické záběry ožralé chasy na slováckém venkově...

Takže mé kolednické časy skončily někdy v první třídě. David, můj syn, nekoledoval nikdy nikde a za žádných okolností. Musím ale připustit, že navzdory našemu bojkotu lidovým zvykům jsme přece jen vejslužku dnes dostali: sousedka Miládka poslala Míše čerstvý salát - a nám chlapům přibalila porci velikonoční nádivky. Poměli jsme se bez jediného mrsknutí pomlázkou - i na Barta se dostalo, přirozeně.


PSÍ PŘÍHODY: Už vím, proč psí počasí
Je to psí počasí, přinejmenším Bartovo počasí - on ho prostě miluje. Když je hezké počasí, Bart leží na koberci nedaleko mého brlohu a podřimuje. Jakmile pohnu něčím jiným, než prstem po klávesnici nebo rukou po myši, otevře oko a nastraží ucho. Když ho moc a moc přemlouvám, jde se podívat na balkón, párkrát štěkne a jde si zase lehnout. Musím ho doslova vyrazit ze dveří, aby konal svoje hlídací povinnosti a štěkal za plotem na stařenky a na malé děti.

Dneska taky ležel na koberci -v těch vzácných chvilkách, když svítilo sluníčko. Jakmile ale se zachmuřilo a z okna jsem viděl, jak se od Vršovic žene na Smíchov opona deště, Bart ožíval, a dole v předsíni za domovními dveřmi vyváděl a štěkal tak zuřivě, jako kdyby za těmi dveřmi čekal ten, kdo tohle počasí zavinil.
Nakonec jsem ho na zahradou pouštěl - i když ne to té největší sloty (občas padaly i kroupy).

Snažím se v tom hledat nějakou logiku.
Přece Barta musí déšť studit stejně jako mě . Sice není plešatý, zato do jeho hustého kožichu voda vsákne a studí déle, než by studila mne. Vodní toky Bart nevyhledává, není to žádný novofundlák nebo kokr.
Možná, že logická úvaha by mohla vést asi po této ose:
Jakmile je hezky, i mně se chce ven a Bart mě svou trvalou přítomností provokuje, abych se na nějaké klepání do klávesnice vykašlal a šel s ním na starou Mrázovku, v lepším případě do Řeporyj. Jenže když je hnusně, mně se ven nechce, on je odkázán sám na sebe a proto vyráží ven do deště - sám.
Ostatně, ví, že po návratu ho budu utírat ručníkem a budu nadávat, když se mi bude pokoušet podstrčit už otřenou tlapu, aby uchránil neutřenou tlapu od ručníku - a moje láteření je pro něho zábavné.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.