Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pátek 20.7.2001
  • Ministr zahraničí Jan Kavan jednal se zástupci parlamentních stran a oznámil jim, že podle rozhodnutí vlády ČR neustoupí EU v omezení pohybu pracovníků
  • Ministr životního prostředí Miloš Kužvart odjel do Bonnu na konferenci OSN, kde bude jednat i se svým protějškem Juergenem Trittinem o Temelínu
  • Britští imigrační úředníci pokračují na letišti v Ruzyni ve filtrování osob, které podezírají, že chtějí požádat v Británii o neoprávněný asyl
  • Potírač gaunerů, královéhradecký státní zástupce Miroslav Antl prohlásil, že uvažuje o odchodu ze státního zastupitelství, protože se tam nedá pracovat tak, jak by si představoval
  • Televizní rada konstatuje, že pořad Chapadla korupce byl jednostranně zaměřen proti ODS a ČSSD a stranil Čtyřkoalici
  • Pozůstalí po ženě, která byla nešťastnou náhodou zastřelena dopravním policistou v Mělníce, oznámila, že ji doposud vnitro oficiálně nekontaktovalo
  • Počasí Praha: Polojasno, spíš polo než jasno
    Orlické hory: Polojasno, dusno, v noci spadlo pár kapek.    Petr Kroul


Z deníčku Moby Dicka:

Pátek 20. července 2001
V Č. Textárnách probíhá už 4. vlna liberalizace (zeštíhlování, identifikování úspor, vymísťování - prostě propouštění). Proto nás poněkud zarazil hromadný mail z Lidských a nelidských zdrojů, nadepsaný "Nábor sobě": "Pokud se vám podaří získat nového kolegu, který v našem podniku vydrží alespoň 3 měsíce, získáte odměnu 10.000 Kč."


Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jak se budeme pohybovat po Unii
Nadšení pro rozšíření Unie taje jako sněhulák. Zatímco sám integrační proces postupuje ponurou rychlostí kynoucího těsta, jak v Unii, tak v kandidátských státech přibývá pochybovačných hlasů. A vyjednávání nabývá na tvrdosti.

Ministr zahraničí Jan Kavan se ve čtvrtek setkal se zástpuci parlamentních stran, aby jim poreferoval jak to s integračním procesem vypadá. Hlavním hitem sdělení bylo středeční večerní rozhodnutí, že ČR neustoupí snahám EU omezit pohyb pracovníků po přistoupení k Unii.

Paradoxně, takové pevné stanovisko (bez ohledu na to, jak pevně je myšleno) může pozitivní vztah k Unii u nás posílit. Pochyby sílí i u zastánců integrace - už delší dobu to pozoruji na sobě. Říkám si: na jedné straně Unie nařizuje omezení našim pracovním silám, ale nepřistoupí na naše snahy chránit pracovní trh. Dobrá, našinec byl ledacos ochoten spolknout pod vidinou perspektivy, že v Rozvadově na hranici jen zpomalí, zamává a přidá plyn. Jenže - dozvídáme se, ono to tak nebude! Festung Europe zůstane proti nám opevněný. A vidina volebního práva pro Evropský parlament není zase tak moc lákavá... Ke strukturálním fondům nás nepustí Řekové a Portugalci a tak jediné, co dokážu bez přemýšlení odpovědět na otázku, jaká výhoda vyplyne z přistoupení do EU, zní: budu smět mít na autě modrou samolepku se zlatými hvězdičkami a CZ uprostřed.
Trochu málo.
Takže tedy, vláda přitvrdila a to je dobře. Aby byl integrační proces zdravý, musí se dostat do polohy, kdy EU ztratí pocit že udílí milost a my ztratíme pocit, že milost přijímáme. A tento stav nastane, až se ve férovém tvrdém jednání prokáže, jaké jsou čí síly a jaké jsou čí skutečné zájmy. Nadšení, to je vratký základ. Jako by to byl základ ze sněhu.


RODINA A PŘÁTELÉ: Deset tisíc drobností
Líčil jsem zde zápas s poštovní schránkou: dovnitř prší a noviny navlhají. Vyvrtal jsem tedy dírky do dna a ještě jsem na dno položil rošt ze dřívek. Tu noc poté nepršelo, zato v noci ze včerejška na dnešek pršelo vydatně. Byl jsem věru zvědav, v jakém stavu noviny najdu.

Byly suché, ale ne dokonale.
Ukázalo se, že mezi roštem a zadní stranou je mezírka, a právě do té spadly Lidovky a cípkem se namočily. Takže vymýšlím nějaké plechové ližiny, které bych připevnil k roštu tak aby se opíraly o stěnu. Noviny po ližinách sklouznou a spočinou na roštu, takže se nenamočí i kdyby dno bylo vlhké nebo mokré.

Teď mě napadá, že by to nemusel být ROŠT, ale že by stačilo z drátu udělat rámeček a vyvěsit ho dovnitř schránky... Vyzkouším to a podám zprávu, jistě nejsem jediný, komu teče do schránky.

Tak nějak se asi rodí dokonalost prostých věcí. Do kolika oken asi v dějinách zasklívání zatékalo, než se lidi naučili dělat ty správné profily a klapačky a odtokové kanálky...

Dovnitř neteče. Leda by byla velká voda.
Nejde vymyslet nějaké utěsnění proti velké vodě? Třeba domovních dveří? Což takhle při nebezpečí velké vody pověsit na ty dveře igelitovou plachtu a dveře zevnitř zapřít trámkem proti tlaku? Je to technický problém, mělo by to jít řešit.
Lidi dovedou řešit technické problémy. Lidské ne, ale technické, ty ano.


PSÍ PŘÍHODY: Život ve zlaté kleci
Ta kapka dobrodružství musela být včera opojná - když Bart potkal mladičkou rottweilerku Lindu a ta ho okamžitě svedla k alotriím - dalo jí to asi tolik práce, jako hrochovi sfouknout chmýří pampelišky. Než jsem se nadál já a Lindina paní, už se hnali po schodech nahoru na terasu hotelu Mövenpick!

Dnes jsme šli s Bartem na ranní procházku jako každý den... Napadlo mě, zda paní s Lindou potkáme, nevsadil bych na to ani zlámanou grešli, protože obě dámy chodí obvykle v jinou dobu a včera jsme je potkali skutečně jen náhodou.

Bart spěchal přede mnou asi tak deset metrů. Četl noviny, jak tomu říkám. Má vyšlapanou cestičku, už dopředu vím, kde se zastaví, jaké křoví počurá, jaký trs trávy očuchá. Někdy mi ta pravidelnost připadá až strojová, jako by byl ne pes s masa a kostí, ale mechanická hračka na klíček.

Minul hotelovou vrátnici pro personál a najednou, hup - a zmizel mi za rohem, v místech, kde ústí schody!

Zařval jsem "Barte" a vykročil.
Ne, nedělal žádná alotria.
Seděl tam na podestě v polovině schodiště a nyl.

Vzpomínal na včerejší setkání, na okamžik blaženého spoluzlobení, na úprk po příkrém schodišti, na přítomnost božské bytosti...

Opakoval jsem povel, vlídně. Poslechl a přidal se ke mně. Slovy jsem ho uchlácholit nemohl. Ničím jsem ho uchlácholit nemohl.

Žije ve zlaté kleci. Má se dobře, je ale zavřený a do smrti to nebude jiné. Život je slzavé údolí a voleb není mnoho, obvykle mezi špatným a ještě horším. Se svobodou je spojena trýzeň, nebezpečí a zmar, však by to poznal, kdyby zdrhnul a dostal se pod kola náklaďáku, jak se to stalo tolika pejskům, žádostivým svobody...


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.