Pátek 2. listopadu 2001
Tak Bambas skutečně odchází - ale ne Junior, avšak Fotr! V rámci ozdravné kůry zrušil Běsný Kokot od 1. 11. svým ROZŘEĎ 8808/01 Správu problémů. A kdo bude řešit problémy naší firmy? Společnost České problémy, s.r.o., v čele s Fotrem Bambasem.

Ondřej Neff píše novou verzi románu Tma 2.0 v projektu "Autorovi přes rameno". Neviditelný pes v srpnu odměňuje za čtení článků uživatele I LIKE Q.

Referendum, neboli všelidové hlasování... Mnoho lidí si myslí, že takové všelidové referendum je cosi jako vylepšená demokracie, neboť všelidové referendum - to už je cosi hodně podobného přímé demokracii a tuto přímou demokracii vydává hodně lidí za cosi vylepšeného oproti obyčejné demokracii bez přívlastků.

Jednu příležitost k referendum jsme - jakožto společnost - propásli, když se rozhodovalo o rozdělení Československa. Tehdy jsem se domníval, že referendum se mělo konat především na Slovensku, protože slovenská část byla iniciátorem všech oněch dějů, jež nakonec k rozpadu vedly. Přáli si slovenští občané rozdělení Československa, nebo nepřáli? Nikdy se to nedozvíme. Referendum se nekonalo, ale pozor: nekonalo se nikoli proto, že by to politická reprezentace nechtěla, tehdy nedošlo ke shodě ve věci otázky, na jakou mají občané odpovídat.

Připomínám tuto starou historii jako doklad, že referendum nezaručuje občanovi jakýsi přímý přístup k řízení veřejných věcí. Stanovení tématu a stanovení otázky referenda, to je klíčový problém. Ve věci vstupu do EU není o čem diskutovat: vstoupit či nevstoupit, referendum odpovídá, zda ano či ne. Vstup se týká všech občanů, protože se jím mění státní statut země - staneme se součástí jiného celku a už nebudeme o všem rozhodovat zcela sami.

Představme si ale referendum o poslední velké jednací kauze poslanecké sněmovny - o penzijní pojišťovně. Tam by záleželo na otázce:
Přejete si vytvoření nové byrokratické institucekterá bude neprůhledným způsobem zacházet s vašimi penězi a v posledku rozhodne o vaší životní úrovni v době stáří - ANO /NE

nebo:
Přejete si oddělení fondů určených k financování penzí od státního rozpočtu, aby neschopní a zkorumpovaní poslanci nemohli rozhodovat o vaší životní úrovni v době stáří - ANO /NE.

Myslíte si, že si utahuji a že věc zlehčuji. Ale ne - tak to prostě je. Už smsamo stanovení tématu je zásadní politické rozhodnutí, vystavitelné politické manipulaci. A stanovení otázky je další zásadní politické rozhodnutí. Každopádně ji stanoví zákonodárný sbor. Asi se najde jen málo problémů, na něž najde zákonodárný sbor jednoznačně stanovitelnou otázku- jako třeba EU: ANO/NE.

V Opatovické je kavárna Rybka, tam nyní chodí stolní společnost kolem sci-fi a Neviditelného psa ve čtvrtek na podvečerní sedánek. Ta část, která bydlí směrem smíchovským, se pak vrací Opatovickou k metru. Čímž se dostávám k té pasti:
Přesně v ohybu je ve vozovce vmontováno takové to sklapovací zařízení, které vídáme na vyhrazených parkovištích. Kdo smí, odemkne si, tu věc sklopí, projede a pak ji zase ztopoří do polohy zabraňovací. Jenže tahle věc je uprostřed ulice. Posledně, před týdnem, se tam někdo naboural, prostě do té věci najel.

Dneska jsme dopravní situaci expertně posuzovali.

Do Opatovické se dá vjet z Ostrovní. Tam je hned na kraji nádherná změť značek: nejdřív je šipka jednosměrný provoz kterou vidíte, a v úhlu 90 stupňů zákaz vjezdu s výjimkou pro dopravní obsluhu. O něco dál, kde z Opatovické odbočuje ulice V Jirchářích, je značka slepá ulice a hned po ní značka oznamující provoz v obou směrech. No a ta železná věc je samozřejmě neosvětlená a potmě a v dešti si jí nevšimne ani Bystrozraký.

Tak jsme nad tím tam stáli a dumali a mudrovali, jak je dobře, že jezdíme po Praze metrem a tramvají - a kolik asi takových pastí po Praze je. Jenže, to že jezdíme metrem neznamená, že je dobře, že dopravní situace je v ruce zlomyslných padouchů. Kdyby toto co se nazývá státem mělo základní rysy právně organizované společnosti, ten, kdo by se v Opatovické naboural, by se mohl obrátit na soud s pravděpodobně větší nadějí na úspěch, než vláda České republiky při žalobě Respektu. Jenže kdyby to byl právní stát, takovéto pitomosti by vůbec nebyly možné - soustava vzájemně si odporujících značek a najednou neosvětlená past na mamuty.

Ponaučení: nejezděte po Praze autem.

Kulhání odhaluje a hlásí Míša.
Soudí, že na procházce s Bartem provádím nějaké nedovolené kousky, a připomíná, že si Bart před lety zlomil v Prokopském údolí tlapu a museli mu ji operovat a sdrátovat nerezovým drátem. V podtextu, a ne moc hluboko zasuto: za Bartovo kulhání mohu já.

Je to věru zajímavé, to Bartovo kulhání. On skutečně občas na jednu tlapu napadá. Dost možná právě na tu lámací, na tu pravou. Myslím si ale, že je to důsledek běhu času, že stárnutí u psů jede ještě rychleji, než u nás u lidí a že za chvíli budu s Bartem fyzicky stejně starý.

Je to značně pochmurné pomyšlení, protože já skutečně kulhám a pajdám, někdy je to lepší, jindy horší, nikdy moc dobré. Jsou to kolena, je to kyčel a když jsem byl naposled u doktorky, pravila ftipně, že bych si měl nechat v rámci záruční reklamace nechat klouby vyměnit.

Podobnými vtipy Barta bavit nebudu.
Spíš s ním půjdu na procházku - protože na procházce z něho neduhy opadávají.