Je moc hezké, jak všichni tvrdí, že revize Benešových dekretů je nemyslitelná...
Jenže v politice, zvláště pak politice mezinárodní, není nic nemyslitelné... Před rokem 1989 bylo taky nemyslitelné, že by komunisté pustili moc z rukou, že by padla Berlínská zeď, že by se rozpadl SSSR, že by přišla ke zrušení Varšavská smlouva. A stalo se tak. Mohlo by z toho vzejít nějakém poučení. Historie je bohužel učitelka s nejpitomějším žactvem. Dalo by se očekávat, že po roce 1989 slovo "nemyslitelné" vypadne z politického slovníku. A vida, zůstalo v něm. Skutečnost je ale jiná. Všechno je přece myslitelné, záleží jen na okolnostech.
Aston
P.S. Už vidím, jak se na mě všichni sesypou a začnou mi vysvětlovat, že 99% Sudeťáků podporovalo Hitlera a o "odsunu" rozhodla Postupimská konference... Asi klesne čtenost Neviditlelného psa, jako tenkrát, když jsem tu psal, že zeď v Matiční je pitomost, ze které bude jen ostuda a nakonec přijde ke zbourání. Dvacet procent čtenářů tehdy Psa vzteky opustilo. A pak se ukázalo, že je zeď v Matiční pitomost, byla z ní ostuda a nakonec přišla ke zbourání.

Ocas mezi nohy jste stáhli všichni a podělali jste se všichni, vy "vůdci společnosti" - před xenofobními předsudky a sebestřednou zabedněností společnosti, která není schopna hrdě a čestně přijmout odpovědnost a hledat skutečné řešení problémů, místo aby je zametala pod koberec.

Na Kampě a na Karlově mostě nával jak v největší sezóně. Probíhala tudy i parta maškar - až později jsem se z televizních novin dozvěděl, že to jsou Holanďané a oslavují královskou svatbu. I to je malá ilustrace osvědčené pravdy, že kdo je přímo na místě ví zpravidla míň než ten, kdo sedí doma a čumí na televizi.

Maškary mám rád a zároveň před nimi cítím jakýsi ostych, ne-li zrovna bázeň. Není mi docela volně, i když vidím Mikuláše s andělem a čertem. Těžko hledám vhodné slovo. Rozhodně to není stud. Sám jsem se taky hodně namaškařil. Ne, to mi nedělá potíž, převléct se za cokoliv - jednou na plese v Olomouci jsem se válel po zemi a předstíral, že mi na tváři dřepí přilípnutý Vetřelec, a taky dřepěl, realisticky vyvedený! Ta bázeň je jaksi hlubší. Jde za dětství, možná až někam k předkům, kteří se báli svých kmenových šamanů.

Ostatně, pěkné šamanské masky jsou k vidění ve Spálené ulici ve výstavní síni Mladá fronta. Dokonce jsou tam k dostání, za dostupné ceny! Nevím, do jaké míry jsou originální, pocházejí z Jižní Afriky a pokud jsou uměle patinované, tak zdařile patinované. Rozhodně to nejsou takové ty turistické cetky, které jsou na prodej v "etno" obchodech. Můžete si jednu koupit a vyrazit na Karlův most. Kdyby se vás ptali, co to má znamenat, řekněte, že slavíte svatbu kmenové princezničky.

To ovšem náš srdnatý pejsánek neví. Dnes jsme ho potkali - s jeho paní - na rovném úseku ulice Mrázovka, podél plotu stadionu Sokola. Bart si hleděl svého, oňuchával co k oňuchání předloženo (četl noviny jak říkám), a pejsánka si nevšímal. O to víc si všímal pejsánek jeho. Jakmile Barta spatřil, zalehl. Snažil se splynout z vozovkou v naději, že ho ta obrovitá bestie přehlédne. Takto ležel několik dlouhých vteřin. Bart bezstarostně šněroval ulici, čmuchal tam, čmuchal onde, pejsánka si všiml a asi ho taky zařadil mezi pozoruhodnosti, které poctí letmým přiblížením čumáku. Nemířil přímo k němu. Bylo ale zřejmé, že dříve či později k ležící postavičce dojde.

Jakmile se dokomíhal na vzdálenost dvou, tří metrů, pejsánek pochopil, že jeho neviditelnost není dokonalá. Vyskočil tedy na všechny čtyři, ohrnul pysk, vycenil zuby a vyřítil se na Barta s náramným řevem!

Nutné podotknout, že Bart se nelekl, a nehodlal tu demonstraci srdnatosti nechat bez odezvy. Zařval, výbojně hodil hlavou - a nechal kvičícího trpajzlíka uniknout. Všiml jsem si, jak pyšně běžel skřítek ke své paní:

Viděla jsi to, paní, jak jsem ho sjel? Byl přede mnou takhle malinkej!