Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: středa 13.3.2002
  • Prezident Václav Havel navštívil generální štáb AČR, návštěva se týkala i třetího výročí našeho vstupu do NATO a problémů armády
  • V Praze 13 na Slunečném náměstí se oslavovalo výročí vstupu řečněním a ohňostrojem
  • Asi 20 anarchistů protestovalo na Slunečném náměstí proti "teroristické organizaci NATO"
  • Sněmovna schválila rozdílem jednoho hlasu zákon o státní službě, úředníci budou mít jakési výhody, ale nedostanou definitivu
  • Proti zákonu o státní službě hlasovali komunisté spolu s ODS
  • Josef Jehlík odešel z funkce ekonomického náměstka ministerstva obrany, generál Jaroslav Škopek se stal náměstkem pro reformu armády
  • Televize NOVA reagovala na dementi Ramira Cibriana stran údajné direktivy Bruselu o velikosti úlů, ovšem svoji neprofesionalitu, s níž fámu rozhlásila do světa, neomluvila
  • Sněmovna přehlasovala veto prezidenta a schválila zákon o péči o děti, umožňující převzetí dítěte z ústavu smluvní rodinou bez rozhodnutí soudu
  • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zakázal fúzi výrobců minerálek, Matonni s Poděbradkou a Hanáckou kyselkou, vedlo by to k 75% podílu na trhu a vzestupu cen
  • Petr Mikulecký rezignoval na úřad rektora univerzity v Hradci Králové, protože už podruhé dostal pozitivní lustrační osvědčení
  • Čeští egyptologové v Abúsíru nalezli pozůstatky nádoru na křížové kosti zesnulého, jde o ojedinělý nález
  • Ve Vyškově se našel ostrý granát v popelnici
  • Další německý ovčák zaútočil na dítě, stalo se to ve vsi Čepí na Pardubicku
  • Počasí Praha: Den začal sluníčkem, pak se pokazilo a odpoledne se vyjasnilo
    Brno:    Lubomír Střítecký
    Žilina:    Miroslav Drkoš

České jaro (z Berounska):
Ach synku, synku, doma-li jsi,
tatíček se ptá, oral-li jsi?
Oral jsem oral, ale málo,
kolečko se mi polámalo.
Oral jsem, oral cestu bílou,
kudy jsem chodil za svou milou.
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

Z deníčku Moby Dicka:

Středa 13. března 2002
Podvedoucí Trn zavedl novou Knihu příchodů specielně pro svůj podúsek - tedy pro Drna a Juniora. Aby se mu prý kontroly nepletly. V sedm ráno nakreslil za svůj a Juniorův podpis tlustou čáru. "Nemůžete si přece dělat z práce holubník," pravil Drnovi, který dorazil v 7:00:05. S ohledem na to, že Drn přijíždí do práce stejnou tramvají jako vedoucí Duto Hlav a Viki, je zvláštní kniha docházek asi opravdu zapotřebí.


ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jedenácté přikázání
Chudák ministr vnitra Stanislav Gross. Kde jsou ty doby, kdy byl pouhým poslančíkem a kdy na něho vymyslel Dan Dočekal ve Světě Namodro přezdívku Baby Gross! Dospěl až na práh blahoslavení, se svatozáří na hlavě, zůstal po dlouhodobém životě v žumpě politiky vonný a svěží, a najednou se mu to všechno sesypalo na hlavu.

Zapomněl na jedenácté přikázání, které zní nepožádáš automobilu sponzora svého. Nebo aspoň se tvrdí, že jeho manželka jezdí (jezdila, projela se) v automobilu značky audi, zapůjčeném od dodavatele vozů pro vládu, přičemž zmíněné vozy jsou audi. A je to.
Ono je jedno, v čem paní Grossová jezdila nebo jezdí nebo bude jezdit. Teď už je v dostřiku každé pivní pípy jasné, že Gross je nemlich takovej jako všichni ostatní. Třeba mu to dokonce paradoxně pomůže - bylo přece nepřirozené, že si zachoval nevinnou dětskou tvářičku i v okamžiku, kdy se nechal fotit v přestrojení za mafiána na obálku barevného magazínu. Zajímavé ale je, že si zatím nikdo nedal práci, aby zjistil, jestli a) opravdu to byl Gross, kdo rozhodl, že si vláda bude vozit zadky v audi, b) zda pí Grossová v audi dlouhodobě jezdí, jezdila nebo se svezla. Ono totiž, kdyby dodávka vozového parku závisela na jediném ministrovi, byl by to důvod k většímu škandálu, než to, že pí ministrová v něčem jela nebo se vozila. Jenže proč by se někdo trápil ověřováním? Lejno vrženo, opsalo balistickou křivku, dopadlo, takže účelu bylo splněno.
Zeptáte se tedy, proč já, když jsem tak chytrej, to nejdu ověřit sám.
Odpovím: protože mě zajímají jiné kauzy.

Když nebylo možno zjistit, co Miloš Zeman skutečně prováděl v Bambergu, jaké kšefty dělal Jan Kavan v Moskvě a jak je to s údajným kontem ODS ve Švýcarsku a s prodejem části Telecomu a jak to bylo s vojenskými zakázkami z dob, kdy ekonomickým náměstkem na obraně byl Miroslav Kalousek, tak není moc vzrušující, v čem si vozila něžný zadeček frau Gross.
Opatrnější ale Baby Gross měl být... Vyprávět, že jeho žena vydělává mnohem víc než on je riskantní v téhle zemi... velmi riskantní...


RODINA A PŘÁTELÉ: Problém jazykovědný
Student filosofické fakulty Vladimír Bílek se mne ptá, odkud jsem vzal slovo "nažmach", použití v článku z 18.5., popisujícím Barta, který byl... nažmach. Tedy, tak mokrý, že by se z něho dal vyždímat kýbl vody. Pan Bílek píše:

Dovolil bych si tvrdit, že většina populace jej nezná, při vyhledání pomocí www.google.com lze narazit pouze na dva výskyty. Podařilo se mi však zjistit, že toto slovo je celkem běžně používáno na Kutnohorsku a na Táborsku (kde se občas používá v jistých morfologických obměnách).

Samosebou, že jeden výskyt je moje použití nažmachu.
Trochu mě ten mail zarazil. Připadalo mi, že každý musí znát slovo nažmach, asi jako každý zná slovo, dejme tomu, noha nebo buchta nebo blahovičník. Mockrát jsem byl nažmach. Má paměť sahá hluboko do doby dětství, kdy jsem byl se sousedovic kluky někde venku v lese zvaném Sázava u vesnice Slapy, strhl se liják a my pádili domů. Byli jsme nažmach, když jsme potkali babí Pokornou: stařenka, sama taky nažmach, nám nesla jutové pytle, z těch se dělávaly za starobylých dob jež jsem cípem dětství zažil improvizované pláštěnky. Podotýkám, že i ty pytle byly nažmach už ve chvíli, kdy nám je babí předávala.

Takovej to byl slejvák, tenkrát.
Uvažoval jsem o slovu nažmach, načež přišla moje žena Míša. Ptal jsem se jí, zda si myslí, že je to slovo obecně známé.
"Samozřejmě, že je obecně známé," přisvědčila.
"A vzpomeneš si, kdy jsi ho slyšela poprvé?"
"Určitě," odpověděla. "Znám ho od tvého otce."

Uf! Že by můj tatíček měl něco společného z Kutnohorskem nebo Táborskem? Toto tajemství neznám.


PSÍ PŘÍHODY: Cesta do nebes
Chodíme s rottweilerem Bartem na procházku na pláň zvanou Vidoule, to pravidelní čtenáři vědí. Pláň je puklá, kdysi dávno se něco v hlubinách pod ní hnulo a vznikl schod. Ten je na některých místech strmý, skoro kolmý - zažil jsem chvilku úzkosti, když tam nahoře Bart stál a bedlivě pozoroval fenu špacírující se deset metrů pod ním, na jiných místech to není kolmice, ale dejme tomu - krpál.

Bart vyběhne nahoru bez námahy, dokonce na něm ani nepoznám, jestli je zadýchaný nebo není. Jazyk vyplazuje a funí bez ohledu na vykonanou tělesnou námahu.
Členitého terénu využívají motorkáři a taky majitelé terénních aut. Sám jsem si tu jednou s kamarádem užil takovou jízdu, kdy jsem najel na hranu svahu (jeli jsme shora dolů), načež kamarád mě vybízel, abych jel dál.
Pomaličku jsem pouštěl spojku a říkal jsem si: to auto není tvoje... to auto není tvoje...
Nic se nestalo, projeli jsme to bez problému.
V poslední době, jak se zdá, se aktivity terénních motoristů znásobily. Na Vidoulích se bude stavět, takže divočina vezme za své, budou tu ulice a kolem na obou stranách vyrostou skvosty podnikatelského baroka. Tentokrát jsem se bral s Bartem nahoru, do svahu - a šel jsem ve stopě nějakého auta, musel to být superbourák, soudě podle rozchodu a taky podle hloubky stop po vzorku. Stopa vedla vzhůru... a svah byl stále strmější a strmější. Změnil jsem se ve čtyřnožce a nahoře dokonce ve šplhavce. Bart už byl v cíli a posměšně na mě hleděl.
Tobě se to kecá, vrčel jsem obvyklou výčitku. Máš náhon na všechny čtyři.
Využíval jsem toho, že není zkušený ve slovních půtkách. Mohl mi sarkasticky odpovědět:
Když lezeš po čtyřech, máš i ty náhon na všechny čtyři... pane!


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.