Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: čtvrtek 18.7.2002

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tak už jsou výbory rozdělené
Až napočtvrté byl zvolen Jan Vidím (ODS) do výboru pro obranu a bezpečnost. Zdá se, že hnutí hurá na ODS pokračuje. Dala se pochopit před volbami (ostatně, trvám na tom, že si ji ODS vykoledovala), ale teď je poněkud dětinská a krátkozraká ze strany stran útvaru, jemuž se říkávalo Koalice a jemuž se dnes už neříká nijak. Dejme tomu Dvojplošníku. Deník Právo přinesl zprávu o události, o níž informoval Insider v komentářích ke včerejšímu úvodníku, že totiž poslanci vládní koalice byli podrobeni kontrole, zdali opravdu volí Marvanovou do funkce místopředsedkyně nebo ne. "Volba byla tajná. Vzhledem k tomu, že US před 4 volbou vyhrožovala pádem vlády, museli, naprosto v rozporu s ústavou (poslanec je zodpovědný pouze svému svědomí) a jednacím řádem (volba je tajná), poslanci nové vládní koalice ukázat svůj vyplněný hlasovací lístek. Viděl to kde kdo a v kuloárech Parlamentu je to veřejným tajemstvím. Všichni však mlčí," píše Insider. Všichni nemlčí, psalo se o tom v novinách.

Nicméně, přes to vše legrační nebo nechutné, co se stalo, dovolte brnknout na strunu optimistickou. Jako přirozené vnímáme, že se voda v Labi vyčistila natolik, že se v ní dá koupat. Že je čistší vzduch. Že se prodloužila průměrná délka života. To vše jsou skvělé věci. Ale stejně skvělé je i to, že se konají volby, i to že půlka voličů k nim nepřijde, protože nemusí, nikdo je nenutí; je zvolen parlament, sestaví se nová vláda, noví poslanci bloudí po chodbách a ptají se starých mazáků, kudy se jde do té bájné restaurace, kde se dostane chlast za krámské ceny, že nový premiér uvádí do funkce staré i nové ministry a připíjí jim minerálkou, prostě: že došlo ke změně. Není pravda, že se nic nezmění, jak mnozí tvrdí - z pohodlnosti, z opozičnictví a náserismu. Netvrdím, že to bude lepší, to si určitě netroufnu odhadnout. Ale ten moment změny vnímám pořád ještě jako úžasnou novotu. I po těch dvanácti letech.


RODINA A PŘÁTELÉ: Další multikino na Smíchově
Už jedno multikino na Smíchově v centru Anděl máme - je to dvanáct sálů Ster. Teď k tomu přibude 14 dalších sálů!
Kolísám mezi nadšením a nostalgií. Nadšení proto, že mám rád všechno nové a příjemné, a multikina příjemná nepochybně jsou. Navíc, toto multikino Village Cinemas má i sál Cinema Europa, kde se hrají evropské filmy, takže nejsme nuceni vybírat si jen mezi obvyklými komerčními pitominami. Tento týden kupříkladu budou dávat Losselianiho Ráno v Benátkách.

Nostalgie? Snažím se kupříkladu rozpomenout, kdy naposled jsem byl v kině klasického typu - rozhodně to bylo ve Strašnicích, se synem Davidem jsme šli na nějaký americký trhák, dejme tomu na Vetřelce - v kině byly dřevěná sklápěcí sedadla a biletář před tím než se zhaslo nasypal do kamen kbelík uhlí a pak se zhaslo a místo Vetřelce dávali Tři oříšky pro Popelku a my byli uprostřed - a divili jsme se, proč na toho Vetřelce přišlo tolik dětiček a maminky syčely a reptaly, když jsme se tou úzkou řadou drali ven, pryč, na vzduch!

Jo, to byly pořádné biografy. Vymetl jsem jistě všechna pražská kina, s výhradou kina Jiskra na Žižkově. Otec to kino pomlouval řka, že mají tak slabý výkon promítačky, že obraz zůstane viset uprostřed cesty mezi objektivem a plátnem. Bylo mi to divné, jak to může být a jak asi lidi kukají na obraz ve vzduchu. Tak velká ale byla otcova autorita, že jsem se nešel přesvědčit, jak to vlastně s kinem Jiskra je.

Mám radost z multikin, ale ta pravá láska zapadla do škvír v podlaze bio Ponec a bio Aero a bio Slávie na Vinohradech, kde měli lóže, ze kterých nebylo vidět na plátno a párečky jich používaly jako náhradu hodinových hotelů.

Ostatně, když jsme u toho, přihodím příhodu navíc.
Můj otec se dočetl ve Vollardových pamětech o kterémsi ruském velmoži, který ho pozval do Opery. S Vollardem v závěsu minul šatny a zamířil rovnou do první řady, kde měl lístky na tři křesla: jedno pro sebe, jedno pro Vollarda, jedno pro kabáty! Tatínkovi se to strašně líbilo a šel pak s maminkou do kina Sevastopol a koupil si všechny čtyři lístky do lóže (stály tři koruny jeden): dva pro sebe a maminku, dva pro kabáty.
Biletářka trhala lístky a ptala se: "On ještě někdo přijde?"
"Ne," pravila maminka, podotýkám, že dáma už velmi důstojného věku. "My chceme být sami."


PSÍ PŘÍHODY: Zmoudření, nebo stařecká lenost?
Po třech týdnech jsem se odhodlal posekat trávník motorovou sekačkou. Předpokládal jsem Bartovu součinnost. Zmýlil jsem se.
Součinnost začíná už v okamžiku, kdy sekačku tahám z garáže. Bart je nadšen, tančí kolem mě a poštěkává, jako když operní zpěvák na chodbě na jeviště zkusmo pěje, polohlasně, jen aby se přesvědčil, že mu budou fungovat hlasivky.

Bartova radost vrcholí, když na sekačku nasazuji kontejner na trávu a plnou silou propuká v okamžiku, kdy nastartuje motor. To je povel k útoku. Bart má nacvičený bleskový útok na pravé přední kolečko. I když taky vyrážím - celkem rychle - Bart je vždycky rychlejší a zakousne se do kolečka, sekačku zvedne na zadní a smýkne jí do strany.

"Proč mu to dovoluješ," zlobí se Míša. Marně se hájím, že za to nemůžu a že "to von". Samozřejmě, že bych ho mohl nechat za plotem a sekal bych v pohodě, bez asistence, bez smýkání.
Jenže Barta zápas se sekačkou baví. Mě baví Bartovo zápasení.
Tak tomu bylo vždycky, - ale tentokrát Bart nereagoval, když jsem mu řekl "jdeme sekat trávu". Snad mě špatně slyšel, napadlo mě. Čekal jsem, že přiběhne, že ho přiláká hluk motoru.

Čekal jsem marně. Tráva je posekána bez Bartovy asistence.
Celou dobu, kdy jsem sekal, Bart ležel u vchodových dveří a tvářil se důstojně.
Se sekačkou zápasí jen úplný pitomec, hlásil mi pohledem plným vážnosti, ba vznešenosti.
Neřekl jsem na to vůbec nic. Už dlouho mě zaměstnává otázka, co je to vlastně to zmoudření, zda náhodou to není jen projev úbytku energie a mladistvých sil.


Strašná představa
Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.