Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pondělí 22.7.2002

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Pidizločin se dá odpracovat
Za krádež bochníku chleba by šel Jean Valjean zametat do nemocnice a Victor Hugo by neměl o čem napsat Bídníky. Přišli bychom sice o čtenářský zážitek, ale jeden lidský život by se vyvíjel - přinejmenším jinak, než jak bylo v románu popsáno.

Trest tohoto typu může mít pozitivní vliv na člověka v zásadě slušného, který z těch či oněch důvodů uklouzl. Nešťastnou náhodou, z nerozumu, ze ztřeštěnosti, těch příčin může být tisíc a jedna. Na psychiku takového člověka může mít "trest prací" dobrý efekt. Je to přece jen trest, a připomíná, že se v životě za všechno dříve či později platí. Potrestaný člověk je alespoň na nějakou dobu přenesen do jiného prostředí - tak říkajíc normálního. Je to všední život, jen jiný, než v jakém se běžně pohyboval. Ve vězení je život zcela jiný, deformovaný a taky deformující. Veřejně prospěšná práce dává lidem příležitost, aniž by nad proviněním paní Spravedlnost lhostejně mávla rukou. Zároveň ale vyžaduje sebekázeň, a jak bylo řečeno zkraje, slušnost v jádru srdce. Je brzy na hodnocení - uvidíme, jako pocit v komunitě potrestaných převáží: zda iluzi "tak jsem z toho vyklouz", anebo odhodlání "už nikdy více". Netroufnu si to odhadovat.

Alternativní tresty schvaluji a myslím si o nich jen to dobré - především to, že fungují ve společnosti která má v sobě hodně kázně. Je dobře, že se u nás zavedly a že se aplikují. Podle toho, jak to s nimi dopadne, se hodně dozvíme o tom, jaká ta naše společnost je. Moc bych si přál, abychom se dozvěděli dobrou zprávu.


RODINA A PŘÁTELÉ: V pátek padl rekord
Bylo to pozdvižení ve vlastech českých: v soutěžní hře Milionář na TV Nova se soutěžící Zdeněk Jánský vydrápal až na příčku označenou dvěma a půl milióny! Zatím to bylo vždycky tak, že - pokud se někdo dostal na milión - vyfasoval otázku - gilotinovku. Však ji taky pan Jánský okusil: jaký časový údaj je v jisté písničce skupiny Pet Shop Boys. Tohle by mohl vědět jen skalní fanda skupiny... našinec ani netuší, že nějací Pet Shop Boys jsou!

Zdeněk Jánský byl skvělý - několikrát zabodoval prakticky bez rozmýšlení: já nehádám, já to prostě vím, znělo jeho heslo. Kdyby uhádl i ty Pet Shop Boys (pardon, neuhádl - kdyby řekl: "já to prostě vím"), rovnou by ho šoupli pod rentgen a zkoumali by, jestli nemá implantovanou vysílačku. Jenže - kdo by mu poradil, jak to s Pet Shop je?

My pamětníci vzpomínáme z dob dávno minulých na soutěž Desetkrát odpověz (1959-62 a 1966-68) a ještě před tím Hádej, hádej hadači (od 1955), obě moderoval doktor Jan Pixa. Úsloví dodnes užívané o "ztrátě kytičky" pochází z těch dob - když někdo udělal kiks, sebrali mu kytičku a teprve když přišel o všechny, vypadl. Moc si na ně nepamatuju, v roce 1955 jsem byl na takové věci moc malej a pak už zase moc velkej. Jenom si vzpomínám, že soutěžící dostávali od diváků dárky, dárkové koše a pod., a soudruzi pracující protestovali proti obohacování a bylo to vedením televize zatrženo. A pak mi taky utkvěla v paměti tahle blbost:
Jeden ze soutěžících, jak se ukázalo, byl občanským povoláním kominík. No a dr. Jan Pixa s ním hovořil a ptal se, jaké je vaše povolání, a on řekl, že kominík a Pixa vyhrkl:

"To musí být zajímavé, když kominík zmokne!"

Doufám, že nyní pracující už neprotestují proti výhře pana Jánského. A pokud ano, je jim to platprtný. A to je dobře.


PSÍ PŘÍHODY: Co se stane, když čokla podceníte
Zastavila se u nás návštěva. Povykládali jsme a pak jsem návštěvu vyprovázel ven. Už jsem trochu spěchal, měl jsem nějaké řízení dole ve městě.

Návštěva došla k autu a najednou řekla:
"My jsme zapomněli na dárek pro Barta!"
Byl to igelitový pytlík a v něm pět hraček - 10 cm dlouhé kousky lana s plastikovou bambulí na každém konci. Všechny stejné - prostě bylo jich pět a počítalo se s tím, že druhá nastoupí, až tu první Bart zlikviduje.

Za Barta jsem poděkoval, odnesl pytlík na pozemek a - opravdu jsem spěchal. Za normálních okolností bych odnesl hračky až domů a uklidil je na skříň a Bartovi dal jednu. Protože jsem spěchal, uklidil jsem je na zahradě, schoval je za kořenáče. Nebyly vidět, vůbec. No a odešel jsem z pozemku.

Vrátil jsem se za dvě hodiny. Bart mě vítal - a hned jsem viděl, že má hliněný frňák!
Napadlo mě to hned: objevil hračky a zakopal je.

Bylo na něm vidět, jak velkou má radost. Klusal ke stolu s kořenáči. Stačilo mi blejsknout okem. Jedna chyběla. Bart podlezl stůl a elegantním pohybem sebral čtvrtou hračku a pelášil s ní dovnitř do domu.
Samozřejmě, že je objevil!
Nicméně, záhady zůstávají.
Když je objevil, proč se nezmocnil všech, proč je neroztahal, nezahrabal, nerozsápal všechny? Dítě, kdyby objevilo zásobárnu hraček, by si jistě nekladlo žádné zábrany. Chtěl na mne počkat, aby mi předvedl, jak je bystrý a šikovný?
Nevím. Jedno je ale jisté: je bystrý a šikovný.


Stálí hosté Sedmičky
Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.