Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: úterý 13.8.2002

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Teď není čas na slova
Komentátor se cítí poněkud trapně ve chvílích jako jsou ty jež prožíváme. To co se dělo na Moravě v roce 1997 se odehrává na horním toku Vltavy. Odpoledne jsem se prošel v ohrožených místech Prahy. Lidé tam usilovně pracovali, aby uchránili svoje majetky. Řekne se - jenom majetky. Jenže on je to kus lidského osudu, výsledek lidské práce. A nedaleko odsud, na soutoku Berounky s Vltavou, přišel o život člověk, pán, který se tam taky "jenom" procházel.

V takových chvílích se probouzí lidská solidarita - uvědomujeme si soudržnost společenství a vzájemnou závislost. To je to jediné pozitivní, co lze na katastrofách tohoto typu najít. Není to málo.

Při povodních roku 1997 si hodně napravila reputaci armáda a doufejme, že nezklame ani tentokrát. Až voda opadne, nastane čas na analýzu - co se mělo a co nemělo udělat, co se mělo udělat dřív nebo jinak. Už teď vznikly pochybnosti o tom, zda ve vodních nádržích, na orlíku a na Slapech, neměli začít s vypouštěním vody dřív a ve větším rozsahu než se stalo, aby vznikla rezerva. Píšu tyto řádky před desátou večerní. Na druhém monitoru mám mapu Prahy se zákresem oblastí zatopených 50letou vodou (Šaman Kovanic ji pracně nalezl na webu pražského magistrátu), zde ji můžete stáhnout odsud ze Psa, má 330 kB. O něco povzbudivější je pohled na zátopové oblasti dvacetileté vody. Nejlepší by byla "žádná voda", přinejmenším ve sklepě, natož v obýváku.


RODINA A PŘÁTELÉ: Pohoda s občasnými poryvy zoufalství
Pravidelní čtenáři už vědí, že minulý týden nám umřela Míša. Hledám pozici v téhle nové situaci. Dovedu se ovládat, ale občas mě něco nebo někdo rozhodí. Doslova šílené je odpovídání na kondolence. Chápu, že je to nevyhnutelné, taky píšu kondolence, a už jsem přijímal kondolence, paní Smrt chodí do našeho domu s nechutnou pravidelností, svině jedna. Ale - rozhodí mě to. Asi je to správné. K smrti patří žal. Kdyby se lidé které znám nebo i neznám - jen zprostředkovaně, třeba právě skrze tady tuhle Hyenu - tvářili, že se nic nestalo, asi by mi to bylo pohodlnější. Duše by se potáhla nějakou odolnou kůrčičkou. Jenže pak potkám někoho a povídáme si o povodni a o všeličems a najednou se mu zadrhne hlas a řekne... No a je to tu zase, kůrčička je stržená.

Taky mě napadá, jak je ta dnešní doba blbá v tom, že jsme prohlásili rodinu za pitomost a rodina je už jen sex a psycho-panoptikum a psycho-drama pod režií mudrců a konzultantů a je to jedno, mužskej, ženská, seno sláma, jen když je to cool a taky in a v neposlední řadě (tohle slovní klišé mě sere mimořádně silně) politically correct. Výsledek je, že když umře jedna paní v rodině, což je normální, je ta rodina o 25% menší. To je díra jako hrom, to je jako kdyby na Prahu padla atomovka a vyradýrovala dejme tomu Nové Město a Vinohrady a Nusle a vzala kus Žižkova až po Jarov.
Tak tohle mám doma. Nereagujte na to, prosím, nepište mi... prosím. Netrhejte mi kůrčičku. A jestli se chcete podívat na odpolední fotky z ještě nezatopené Prahy, jsou na Digineffu.


 
Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.