ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Václav Havel se loučil s funkcí
Maratón v kladení věnců - tak nazýval rozhlas nedělní pracovní náplň Václava Havla. Nemyslím, že to bylo míněno zle - prostě to bylo konstatování holého faktu, že se Václav Havel rozloučil s místy, která mu připadala jako patřičná.

Končí jedna významná epocha v moderních dějinách naší země. A to žer se Václav Havel loučil s funkcí poněkud formálně k té epoše patří - a nemyslím, že jde o nějaký stín, o nějaký závadný rys. Havlovi mohl kde kdo vyčítat kde co, ale rozhodně ne znevažování prezidentského úřadu. Jistě že ho vnímal poněkud monarchicky - přinejmenším to tak vypadalo zvenčí - jenže právě na tom není nic zásadně špatného. Lidé mají mít úctu k funkci, kterou zastávají. Havel rozhodně nebyl žádný "lidovka", který by chodil mezi lid mastit mariáš. Na Hradě se mu očividně líbilo. Osobně se zasadil o jeho zvelebení, Hradu i prezidentského zámku v Lánech. Budeme zvědavi, co s tím udělá jeho nástupce, ať to bude kdokoli, třebas i nějaký OPO.

Jakpak asi na Václava Havla - prezidenta budeme vzpomínat?
Jistě hodně záleží na tom, jaký kontrast k němu vytvoří nástupce. Jakou si vydobude pozici na domácí scéně a jak bude fungovat v zahraničí. Nesnadné to dědictví! Pokud to bude OPO, hodně bude záležet na ceně, která bude za onu "přijatelnost" zaplacena. Václav Havel, ať byl jakýkoli, si nenechal do polívky foukat a však taky postupně došlo k roztržce a odcizení mezi jím a většinou stranických reprezentantů. Jenže on skutečně nebyl žádný OPO.
V neděli večer se s námi coby prezident rozloučil, moudrře a důstojně. Na sám závěr udělal znamení "V", snad aby naznačil, že nehodlá být žádným důchodcem a že je připraven jak se patří zlobit. Přeji mu k tomu hodně energie, dobré nálady a inspirace.

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách
O víkendu jsem byl v Rakousku s alpském letovisku St. Wolfgang. Firma Olympus zde předváděla 180 evropským odborným novinářům svůj nový model digitálního fotoaparátu Mju 300 Digital (jakož i Mju 400 Digital). Součástí prezentace byl šestihodinový test "třístovky" v poměrně drsných alpských podmínkách, pod širým nebem za mírné chumelenice. Večer byla tiskovka a poté kulturní program: hlavní sál hotelu je v prvním patře, z něho se jde na balkón. Z balkónu vidíte na jezero a na hory - a na úzký pruh země mezi hotelem a jezerem. Na tomto pruhu stálo pódium a na něm se odehrávalo taneční představení, velmi výpravné, s úžasným kostýmy a ještě úžasnějšími ohňovými efekty.

Na balkóně bylo narváno. Šel jsem tedy kousek dál. Tam nebylo narváno, ale bylo hůř vidět na pódium. Sešel jsem tedy dolů, do úrovně přízemí. Představení pokračovalo a já hledal stále výhodnější stanoviště pro fotografování.

Nakonec jsem spatřil dosti široké schodiště, vedoucí na terasu.
V duchu jsem si řekl, no vida, i tady v St. Wolfgang se projevuje stádní reflex. Všichni se tísní o patro výš na balkóně a nikoho nenapadne, že o štok níž je terasa, ze které je tak báječně vidět: balet tu mám jako na dlani!

Toto si pomyslev, vešel jsem na terasu.
Jenže ona to nebyla terasa. On to byl bazén přikrytý plachtou! V tu chvíli jsem se začal nořiti do vody - naštěstí příjemně vyhřáté, škoda že jsem nebyl nasvícen bodovými reflektory, to by lidi spíš koukali na mě než na balet: nořil jsem se zvolna, důstojně, však také jsem byl ve společenském úboru, jak se patří na luxusní alpské letovisko!
Neztratil jsem reflexy, zalomil jsem se v pase a chytil jsme se půlkou těla na souši, takže jsem zachránil foťák a taky mobil a šrajtofli s pasem a penězi v náprsní kapse.

Vydrápal jsem se ven jako mrož na kru - a mazal sem do pokoje se převléct.
Čvachtal jsem chodbami a slyšel potlesk spokojených diváků.
Ubožáci! Netušili, že tu největší atrakci neviděli.

PSÍ PŘÍHODY: Stýskání po Bartovi a 50 psů
Co asi dělá Bart, říkám si, když musím vytáhnout paty z domova. Což se mi přihodilo o tomto víkendu. Shodou okolností jsem se dostal do velmi zapsené situace: poprvé v životě jsem viděl saně tažené psy.

Dokonce hrozilo nebezpečí, že mě pořadatelé akce vybídnou, abych na takové saně vlezl. Naštěstí k tomu nedošlo. Nemám na psí sáňkování vyhraněný názor. Někde to asi jinak nejde a pak jsou na tom psi stejně jako třebas koně nebo osli nebo muly, tedy jako každé jiné zvíře určené k tahu.
Pro mě nastávají problémy rázu mravního, jakmile jde o zábavu: proto se mi hnusí zabíjení zvířat pro zábavu. Jak tedy je to se psy, kteří tahají sáňky - lidem pro zábavu?
Nevím. Říká se, že koně rádi závodí, ať už s jezdcem na zádech anebo zapřaženi do dvoukoláku. Třeba to ty psy baví, tahat sáňky.