2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 9.9. 2003,
  • Generální ředitel státních lesů Jiří Oliva dostal výpověď od ministra zemědělství, nahradí ho Kamil Vyslyšel
  • Vyhozený Oliva sdělil tisku, že podnik Ley prosperoval a že o důvodech může jen spekulovat
  • V Náměšti nad Oslavou začalo britsko-české letecké cvičení Létající nosorožec, potrvá do 18. září
  • Ústavní soudci sestavili čtyři senáty, jen dva jsou kompletní, protože soud má jen 11 z 15 předepsaných soudců
  • Libor Ambrozek, ministr životního prostředí, je čtvrtý uchazeč o post předsedy lidové strany
  • Soud nejspíš zastaví i poslední exekuci proti letecké společnosti Fischer Air
  • Český HDP stoupl ve druhém čtvrtletí o 2,1%, pokračuje deflace (klesají ceny)
  • Nezaměstnanost dosáhla 10%
  • 1. října začne očkování proti chřipce u některých lidí s chronickým onemocněním dýchacích cest, cukrovkářů a pod.
  • V otrokovické teplárně něco vybouchlo a pak vypukl požár, Barum Continental musel zastavit výrobu, výroba v jiných podnicích je omezená
  • Počasí v Praze: Většinou sluníčko, ale celkem chladno

    Divadelní sdružení Arboris uvádí dramatizaci románu Gustava Meyrinka Golem. V režii Evy Bergerové hrají Ljuba Krbová, Miroslav Hanuš a Robert Nižník. 10.9. ve 20.00 NoD Roxy , Dlouhá 387 Praha 1

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Demokracie a provokace
    Podle denního tisku se v neděli uskutečnil v pražském obchodním centru Carrefour nevinný happening, který uspořádala trojice amatérských fotografů kolem serveru www.pooh.cz. Smyslem akce mělo být veřejné vyjádření nesouhlasu se zákazem fotografování, který Carrefour vyhlásil ve všech pobočkách. Demonstrace ale skončila fyzickým napadením fotografujících ze strany firemní ochranky a neprofesionálně si údajně počínala i policie, která po zásahu předala osobní data demonstrantů ochrance.

    Pokud si člověk přečte takto formulovanou zprávu, je vymalováno. Černí šerifové, k nimž se podle některých lidí beztak hlásí jenom sadisti a úchylové, zmlátili nevinné lidičky a ty, občane, když s tím nic neuděláš, se jednoho dne můžeš probudit bez demokracie. A zaplaťpánbu, že byl na místě novinář.
    Pochopitelně, že články o takových případech dobře vypadají na prvních stránkách. Strefovat se do policajtů a jiných strážců pořádku je přece vděčné a hlavně bez rizika, neboť zákroku se může zastat jenom fašoun. Takže argument, že byla ohrožena lidská práva nás všech, je prakticky neprůstřelný a noviny lacino bodují.

    Když si ale označení akce přeložíme z newspeaku politické korektnosti, když onen "nevinný happening" a ono "veřejné vyjádření nesouhlasu" v souhlase s definicí ve Slovníku spisovné češtiny správně nazveme provokací (provokace - úmyslně vyzývavý projev, čin, dráždivé chování) vyhlíží situace poněkud jinak. Ne, nehájím zásah ochranky, podle mne selhala přímo kapitálně, že se vyprovokovat nechala, ale chci upozornit na falešné chování iniciátorů, kteří svoji infantilitu schovávají za kouřovou clonu demokracie.

    Šlo provokatérům opravdu o nedemokratičnost zákazu? Nejsem právník, nevím, do jaké míry je prodejní prostor veřejný a do jaké míry prostorem soukromým. Nevím tedy, jestli má společnost Carrefour právo na zákaz fotografování ve svých prodejních prostorách. Vím ale jistě, že jedině demokratické a zodpovědné je nikoli provokovat, ale nechat o této otázce rozhodnout nezávislý soud. Vím také, že po nedělním incidentu bude tato jediná relevantní otázka sporu nahrazena sekundárně vyprovokovaným problémem, zda byla ochranka v právu, respektive zda policie konala korektně. Takže reálným smyslem akce bylo nikoli zrušení zákazu fotografování, ale snaha získat klacek na ochranku (a policii). To se zřejmě podařilo. A fyzický střet je pochopitelně mediálně mnohem vděčnější než soudní spor o abstraktní právo fotit či nefotit - takže asi není náhodou, že byl po ruce "jasnovidný" novinář.

    Když mi bylo třináct, čtrnáct, také mě lákalo schválně dělat věci, které jsou zakázané - jenom proto, že jsou zakázané. Jenže, na rozdíl od trojice nedělních fotografů, jsem vždy věděl, že si tím pádem koleduji o přeshubné, a záhy jsem z tohoto infantilního chování vyrostl. Avšak v tomto případě nejde ani tak o infantilitu zmíněných provokatérů, ale o infantilní chápání demokracie, za něž, bohužel, se až příliš často zasazují média.
    A jde také o případ modelový, neboť podle téhož receptu - přejmenováním do newspeaku politické korektnosti - je zaměňována provokace s demokracií i v mnohem závažnějších případech - připomínám "happeningy" a "veřejná vyjádření nesouhlasu" při zasedání pražského zasedání MMF a SB před třemi lety.

    Mrož

    RODINA A PŘÁTELÉ: Skandál v Carrefouru
    Jsem smíchovský patriot a zajímá mě vše, co se tu děje. Někdy je to dost drsné, co se děje - na Vrchlického ulici byla vražda (je to odsud tak kilák) a dnes noviny píší o skandálu v obchodním domě Carrefour (u Anděla).
    Jde o to, že v Carrefouru se nesmí fotit a na protest proti tomu tam tři mládenci uspořádali happening a okázale fotili a vlítla na ně ochranka a ještě se do toho zapletli policajti.
    Samozřejmě, že ochranka raději zasahuje proti mladíčkovi s foťákem, než proti partě zlodějů řádící v samoobsluze. Od mladíčka nehrozí nebezpečí, že ochrankář dostane na budku, zatímco od gaunerů je to nebezpečí akutní (a gauneři napadají ochranku v Carrefouru velmi často). To je jedna stránka věci.
    Druhá stránka věci je, že se nesmí fotit nikde v žádném obchodě, v Carrefouru ani ve Večerce u nás za rohem. Když jdu nakupovat, nechci aby mě někdo fotil. Majitel obchodu obvykle snímá prodejní plochu videokamerou; na to mě upozorňuje varovný nápis. To se praktikuje taky na mnoha místech, například u benzínových pump. Lidé nechtějí být fotografováni. Jsou čím dál víc citlivější na své soukromí. V mnoha zemích, například ve Spojených státech, často narazíte na velkou, převelkou nevrlost ze strany člověka, kterého jste si jen tak vyblejskli na chodníku.
    Třetí stránka věci: rozhodnu se, že překročím zákon nebo nařízení nebo předpis, prohlásím se za aktivistu a uspořádám "happening". A pak se divím, že dostanu na budku a dělám ublíženého a média se za mne postaví, protože aktivista, to je svatý muž s neonovým kolečkem nad hlavou.

    Závěr: nebyl jsem u toho a nedovedu posoudit míru brutality ochrankářů v Carrefouru. Mohli být brutální, ale taky zprávy o brutalitě mohou být nadsazené a jak to vlastně bylo dnes už nikdo nezjistí. Jendo je jisté - v obchodních domech se fotit nesmí, lidé nechtějí aby je někdo fotil, mají zákonné právo na ochranu osobnosti a když je někdo fotí v rámci "happeningu", porušuje jejich právo na soukromí. Happening není žádné absolutorium a aktivista si nesmí dělat co se mu zlíbí podle toho, co on sám pokládá momentálně za spravedlivé a správné.

    PSÍ PŘÍHODY: Jak to dopadlo se židlí
    Několikrát jsem se tu zmiňoval o protestní židli a vyhlídkové cestě Mrázovka. Zjevení? Happening? Už nenajdu odpověď.
    Zopakuji stručně, oč jde: na začátku vyhlídkové cesty Mrázovka, která vede nad Bertramkou, začíná u nás u Blaženky a končí dole u hotelu Mövenpick, stálo šest důkladných zahradních laviček. Vandalové všechny zničili. Na místě jedné z nich se po roce objevila obyčejná čalouněná židle. Stála tam jako výsměch vandalismu.
    Náš Bart kolem ní chodil a ani se nepokusil ji počůrat - to mi bylo velmi divné, protože Bart počůrá všechno, co nápadně vyčnívá a upozorňuje na sebe. Tahle židle stála na dlážděné ploše! On probíhal nevšímavě kolem ní.
    Tu nevšímavost si teď vybavuji s naléhavou přesností.
    Napadá mě totiž, že ta židle nebyla reálná, že to byl fantom židle. Třeba to byl duch prokleté židle, odsouzené navštěvovat místa, kde jiná sedací zařízení trpěla, přičemž tyhle lavičky zahynuly mučednickou smrtí. Neodvážil jsem se na ni sednout, dokonce jsem se jí ani nedotkl. Jen jsem ji z povzdálí pozoroval.
    Byla skutečná?
    Opakuji, už nenajdu odpověď. Dnes ráno židle zmizela. Pochybuji, že by ji někdo chtěl odnést domů - byla značně opršelá a její čalounění nebudilo důvěru. Díval jsem se do křovin na stráni svažující se k Bertramce: žádné trosky jsem tam nespatřil. Židle zmizela, jako by se vypařila.
    Ano, čím déle o tom přemýšlím, tím více jsem přesvědčen, že to byl nehmotný fantom a Bart ji neviděl prostě proto, že neexistovala.

    NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI