 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Středa 21.1. 2004,
|
- Koalice je rozhádaná stran nominace kandidáta na evropského komisaře, jednotná není ani ČSSD
- Vláda nebude ve středu projednávat novelu školského zákona, Petra Buzková a Petr Mareš dostali další týden, aby přišli s přijatelnou variantou návrhu
- Evropští inspektoři začali zkoumat hygienické poměry v českých potravinářských provozovnách, prověří 1,5%závodů
- Policie zveřejnila statistiky nelegálních přistěhovalců, loni jich bylo 21350, dále sdělila, že se začínáme stávat cílovou zemí, už ne jenom tranzitní
- Zloději ukradli další tři kopie Braunových soch z parku u zámku Valeč na Karlovarsku
- ODS se vyslovila pro přísnější ochranu zdravotníků, kteří se stávají objektem fyzických útoků
- Ministryně zdravotnictví Marie Součková předložila sněmovně zásady koncepce zdravotnictví
- Počasí v Praze: Ráno pršelo, přes den se zase ochladilo a maličko padal sníh
Ondřej Neff čte ze své nové sbírky povídek Pravda o pekle v kavárně Astra v Domě knihy na Václavském náměstí v Praze dnes, ve středu od 18 hodin. Vstup volný, Pravda o pekle i Tma 2.0 zde budou v prodeji a autor, pokud mu nebude amputována ruka, knížky i donesené ochotně podepíše. Bližší info je na webu Domu knihy.
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Železný na koni
Televize Nova postavila svůj úspěch - mimo jiné - na vysílání napínavých příběhů. Kdo s čím
zachází, tím taky schází, říká se. Upřesním - Nova neschází, Nova je v pořádku, nicméně
vstupuje do nové fáze dramatu, který sama prožívá. Vladimír Železný, její zakladatel a
dlouholetý ředitel, vyhrál u soudu. Je tedy většinovým majitelem firmy, která vlastní licenci
na vysílání televize. Úplně vyhráno samozřejmě nemá, současný vlastník Novy se odvolá a
všechno se bude ještě dlouho táhnout. Nicméně je zaděláno na další a další pokračování
telenovely, ve které je Železný hlavním hrdinou. A navíc, je na divákovi, aby se sám
rozhodl, jak bude Železného vnímat, zdali jako kladného nebo záporného hrdinu. Na jeho "ups
and downs" je fascinující podívaná - jednou ho pomalu v železech vlečou policajti, podruhé
sedí vysoko v sedle, na koni. Aniž bych mu chtěl ubírat osobní kvality, je to taky výsledek
právního humusu a totální neschopnosti státní správy v naší zemi. Nejdřív to tento systém
zařídil tak, že Železnému umožnil jeho krkolomné kousky, pak se ho za tytéž kousky (za něž
nese lví díl odpovědnosti poslanecká sněmovna, která mu šla ostudným způsobem na
ruku)¨pokusila nejapně zavřít a soudit a teď se zase všechno vrací v kruhu tam, kde to bylo.
A jelikož se Američané už nehněvají a Železný nevysílá sobotu co sobotu svoje hlody, vlastně
není proč se na něho hněvat, nebo ano?
RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes čtu povídky v kavárně Astra
Zvu vás do kavárny Astra, je to v Domě knihy na Václavském náměstí, dole blíže Můstku, vedle
Baťi. Budu číst z nové knížky Pravda o pekle.
Musím se přiznat,ž e se na to těším. Rád čtu - naposledy jsem četl v Brně, začátkem ledna v malém sále divadla Husa na provázku.
Ono je totiž to spisování strašně osamělé řemeslo. Sedím sám a smolím cosi a ptám se - bude se to někomu líbit? Pak knížka vyjde, prodá se a zase je ticho po pěšině, nanejvýš někdo napíše recenzi a zjistí, že na straně 186 je pěkná pitomost.Když čtu povídku, a dělám to párkrát do roka, obvykle na scifistických conech, mám před sebou živé publikum a vnímám jeho reakci. Je zajímavé, jak se při takovém nahlas čtení projeví slabiny povídky. V sále je najednou mrtvo a oči posluchačů mají rybí lesk. V takových chvílích vidím, co všechno se má vyškrtnout - zejména na začátku. Tam jsou kritické pasáže.ˇČtu a říkám si, proč jenom jsem tak strašně pindal? Vždyť se to dalo říct deseti větami a ty to máš na půl druhé strany!
Pak ta nudná pasáž přejde a začne se něco dít. Publikum ožije., Nedovedu popsat, v čem to je. Ne, nezačnou tleskat, nezačnou poskakovat na sedadlech. Prostě je najednou nějaká jiná atmosféra v místnosti.
Tak bych si moc přál, aby tahle jiná atmosféra zavládla dnes, tedy ve středu 21. ledna 2004 od 18 hodin v kavárně Astra, v Domě knihy na Václavském náměstí v Praze.
PSÍ PŘÍHODY: Co to morduješ, vrahu?
Sedím a píšu. Bart leží vedle v jídelně pod stolem. Najednou se mi do klapotu klávesnice
vloudí podezřelý zvuk. Jakési chroupání a chroustání to je.
Soustřeďuju se na práci a snažím se ten zvuk vytěsnat z mysli. Jenže on se mi zavrtává do mozku a ne a ne mě opustit. Co to jenom může být?Bart něco žere!
V hlavě mám tornádo. Třeba mi upadla peněženka s legitimací a řidičákem a platební kartou. Nebo si Bart vzal do parády obložku s rodnými listy - onehdy jsem se v ní hrabal. Třeba spadla a Bart je jako vodník, který si přivlastňuje všechno, co spadne přes palubu: co je na zemi, je jeho.Vyletím a běžím se podívat do jídelny.
Bart je na to připravený. Leží pod stolem, co víc, leží pod lavicí, hlavou do rohu, zadkem ke mně, tak abych viděl co nejmíň. Odsunu stůl a hulákám:"Co tam morduješ, vrahu?"
Odpovědí je posupné chroupání.
Vnořím hlavu do podsvětí. Chvála bohu, je to jen kelímek od Ramy, Bart si frňákem otevřel koš a vytáhl ho.
Cvičně ho pokárám, nechám kelímek v jeho spárech a vracím se k práci.
Jednoho dne to ale bude peněženka s doklady. To bude šťavnatě formulovaný článek ! Jenom nevím, komu mám v takovém případě spílat: Bartovi, nebo sobě?