A ještě něco. Měli bychom si připomenout existenci lustračního zákona. Ten dal jasné pravidlo. Jsou jisté typy závazků k minulému režimu, které diskvalifikují občany k účasti na zákonem specifikovaných činnostech. Řadové členství v komunistické straně nespadá do lustračního zákona. Možná, že by ústavní soud - nebo jiný soud - měl zvážit, zda nejsou kádrovácké útoky lidovců nezákonné.
Jako "post scriptum" je třeba dodat poslední přípodotek. V knize Job ve Starém zákoně říká Jobovi Bůh: "Kde jsi byl, když jsem kráčel po mořském dně?"
Kde byli lidovci, když Telička v Bruselu vyjednával podmínky pro vstup naší republiky? Čím dobrým přispěli k upevnění naší pozice? Momentálně jen prodlužují agonii a zhoršují situaci.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se jeden nezavděčí
Pracuju v Institutu digitální fotografie IDIF, vydáváme tam knížky, pořádáme semináře a kurzy - a samozřejmě vydáváme webové deníky, kupříkladu Digineff.cz o digitální fotografii. Včera jsem celé odpoledne vedl seminář pro začátečníky (příští bude 15.3., viz web IDIFu). Takže - k jádru věci.

Když přednášíte, nemůžete tam jít v teniskách a teplácích, to je přece jasné. Když se obléknete do moc formálního, nastavíte nepříjemnou škrobenou atmosféru. Takže jsem nasadil na styl neformální gentleman: bleděmodrou košili s hedvábnou kravatou, tmavomodré manšestrové sako a džíny. Takto jsem prošel i výstupní kontrolou mé přítelkyně Sněhové Vločky, a že je to věru přísná výstupní kontrola.

Nu, takže přednáším a vysvětluju a beseduju a ukazuju a předvádím a dělám co můžu celé odpoledne. Mám pocit, že to jde docela dobře. Během poslední hodiny rozdám dotazníky, to je u nás v IDIFu běžná praxe - aby se lidi mohli vyjádřit, co jim eventuálně vadilo - abychom mohli pro příště zjednat návštěvu.

Později, když lidé odešli, probíral jsem se těmi vyplněnými lejstry. Vcelku jsem se natřásal, protože to dopadlo dobře. Ale na jednom lejstru stálo v kolonce KVALITA PŘEDNÁŠEK:

SAKO A DŽÍNY, TO JE JAKO PĚST NA OKO, HRŮZA!
No téda! Co teď, a hlavně, co příště? Já mám ještě jiné džíny, co vypadají víc jako kalhoty, tak to zkusím, jestli u posluchačů projdou.
Jen aby prošly výstupní kontrolou Sněhové Vločky.

PSÍ PŘÍHODY: Čmuchání ve sněhu
V noci sněžilo a ráno bylo všude zachumelíno. Ale, kdo ví, co všechno z toho nebe padá! Tahle pochybnost mi přišla na mysl, když jsem pozoroval Barta a Šogo při ranní procházce.

Na první pohled nedělali nic jiného, než kdykoli jindy, pobíhali a starali se o své. Jenže pak mi došlo, že se jejich chování přece jen liší od normálu - běhali s čumáky u země a doslova ryli ve vrstvě čerstvě napadaného prašanu.

Kdyby z nebe padala buřtová drť, dovedl bych tomu rozumět. Všude bylo ale nasněženo, nikoli nabuřtováno, krajina byla bílá, nikoli uzená.

Co ale když se to jen zdá mému nepsímu zraku a čichu? Třeba v těch vločkách je zašifrováno nějaké lákavé poselství. Třeba jsou to voňavé vzkazy z andělských kůrů a my jim nerozumíme a proto máme kolem sebe psy, aby poselství zachytili a předali nám je.