RODINA A PŘÁTELÉ: Skřivanovy problémy
Lidé prý jsou skřivani a sovy. Skřivani bez problémů brzy vstávají, kdežto sovy s tím mají potíže, zato chodí pozdě spát. Já jsem skřivan. A stejně mám potíže.
Dnes jsem nemusel brzy vstávat já, vstávala Ljuba, natáčecí štáb pro ni měl poslat auto už v šest hodin ráno. Šest hodin ráno? To je pro mne skvělá doba. To s e mi nejlíp píše, protože mi nikdo netelefonuje, je ticho, jen ptáčci štěbetají a první auta projíždějí pod okny. To až v devět, v deset se ozývají telefóny a lidi se ptají:
"Nebudím vás?"
Probouzím se v pět den co den, a není tedy důvod, proč bych se měl nějak znervózňovat, když vstává Ljuba a ne já, navíc když ona má budík, takže i kdybych nakrásně zaspal, budík ji probudí.
Jenže večer jsem nemohl usnout ve strachu, že když usnu, ráno se neprobudím a budík nebude fungovat a ve čtyři jsem už byl vzhůru a koukal jsem, jestli už náhodou není půl sedmé pak jsem se zachrul do polštáře a poručil si, že musím rychle spát, protože v pět bude zvonit budík a při tom pomyšlení jsem se vyděsil a na spánek nebylo ani pomyšlení.

Ljuba, takto Sněhová Vločka, to má snazší.
Je sova. Probouzí se pozdě. Takže má budík, ten ji vzbudí, ona vstane, umyje se, oblékne se, nasnídá se a jde po svých.
Šťastná to sova!

PSÍ PŘÍHODY: Vy jste kdo?
Psí soužití jsem rozšířil, kromě Barta je to fenka rasy pointer Iris, která patří Anně, dceři mé přítelkyně Ljuby Krbové. Jaký má ke mně Iris vztah?
To záleží na tom, jak kdy.
Tak například večer, když sedíme s Ljubou aka Sněhovou Vločkou v kuchyni a klábosíme, přijde Iris, podívá se na mne pohledem řkoucím "a copak je tohle za týpka, jak ho tu můžeš trpět, paní", načež vleze pod stůl a složí se Ljubě k nohám. Když jsme společně na procházce a já na ni zavolám "k noze", přiběhne a předpisově si sedne - Ljubě k noze. Já jsem ani ne vosk, já jsem vzduch, já jsem pan Nikdo, já jsem vakuová bublina, prostě - nic.
Není tomu tak vždycky.
Dnes ráno jela Ljuba na natáčení.Sedl jsem si k počítači a pustil jsem se do práce. Netrvalo to ani pět minut a vyrušil mne něžný dotyk Irisčina čumáku.
"Co děláš, pane? Jak ti to jde? Nechceš s něčím pomoct? Kdybys mě vzal na klín, práce by ti šla mnohem líp od ruky. Jak známo, s myší a klávesnicí se mnohem líp pracuje, když je člověk stabilizován psem ležícím na klíně."
Dopíšu tenhle článeček a půjdeme s Iris a Bartem na procházku.
Po celý den budu mít v Iris tu nejvěrnější kamarádku.
Až do večera.
To přijde Ljuba domů, Iris ji půjde uvítat a v půli cesty se po mně ohlédne a řekne paní:
"Jo, málem bych zapomněla, nevíš, paní, co je to za týpka, co se tu dneska ochomejtal?"

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI