2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 4.3. 2005,
  • Steve Fossett ve 20.49 přistál a jako první člověk tak obletěl Zemi sám bez doplňování paliva
  • KLDR vyzvala USA k omluvě za zařazení do "osy zla" a označení za "předmostí tyranie"
  • Gross řekl novinářům, že pokud někoho "některými výroky" urazil, tak se mu omlouvá
  • Komunisté oznámili, že jsou připraveni jednat o podpoře menšinové vládě ČSSD
  • Jahn navrhuje poskytovat společnostem za vzdělávání zaměstnanců daňové úlevy
  • Křesťanští demokraté nebudou do sjezdu ČSSD naléhat na odvolání Grosse
  • Přechod české ekonomiky na tržní principy stál více než 600 miliard korun
  • Konsorcium PPF, J&T a Tiscali odstoupilo ze soutěže o 51% Telecomu
  • Režisér Troška dostal za druhý díl Kameňáku dalšího Plyšového lva
  • Počasí v Praze: slunečno, čím dál stejný mráz

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Šaškárna skončila plichtou
    Dopadlo to přesně tak, jak předpokládala většina obyvatelstva - jak zjistily průzkumy veřejné mínky. Gross se poroučet nebude, bodejť by jo. Lidovci z vlády neodejdou, bodejť by jo. Gross se jakoby omluvil a Kalousek jakoby zůstal na svém.
    Gross se omluvil "za výroky, které se mohly někoho dotknout". Ale v tom přece jádro věci nebylo. Jádro věci je v tom, že evidentně jeho rodina disponovala částkami v řádu miliónů, které mají neznámý původ a výmluvy na strýce Vika jsou neprůkazné.
    Kalousek měl samozřejmě pravdu, když žádal Grossovo odstoupení. Jenže není možné žádat odstoupení premiéra, aniž bych byl připraven vzdát se vlastních prebend. Právě na prebendách ztroskotalo Kalouskovo odhodlání a ohledy na "zájmy státu" a na hrozbu vlivu komunistů jsou jen plané tlachy. Že hrozí koalice tichá nebo hlasitá s komunisty je výsledek politické aritmetiku pro první třídu obecné školy. S tímto kalkulem musel Kalousek do "boje" jít.
    Poučení z toho není žádné a výsledek nulový. Kdo se díval na lidovce jako na tlupu podrazníků a bezpáteřných uživatelů moci nemá důvod názor měnit. Sociální demokraté si na jedné straně polepšili, protože dokázali zachovat jednotu (zatímco v předchozím případech je charakterizovala sebevražedná rozhádanost), ovšem na druhé straně se nedokázali zbavit ve svém čele člověka, který má ruce poskvkněné nevysvětlitelnými penězi.
    Pro občana to má jedinou výhodu: už nikdy nebudou moci sociální demokraté blábolit o "pohledu do očí", o "čistých rukou" a o "upřímnosti", aniž by se jim dostalo zcela zaslouženého výsměchu.
    Jiná věc je, že jsou naši politici splachovací a výsměch jim nevadí.

    RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Kadeřník
    Zabýval jsem se tu zatím jen pánským holičem. S maminkou jsem ale chodil i k jejímu kadeřníkovi. Tyto chvíle plné utrpení samozřejmě do vzpomínání na dobu dětství patří.
    Po komunistickém převratu přežívalo ještě mnoho soukromých živnostníků. Psal jsem tu o holičovi, panu Vildovi. Maminka chodila ke kadeřníkovi - a teď pátrám v paměti - do Vodičkovy ulice, ale možná, že to bylo v Černé růži. Byla to velká oficína s kójemi, a nejvíc se mi tu líbily dvě vymoženosti: americká kamna, ta stála hned u vchodu, a centrální rozvod vzduchu na fénování vlasů. Kadeřnice měla hadici, podobnou hadici od vysavače, a tou vlasy fénovala. Moc s e mi líbil i plynový hořák na žhavení kulmy. Kdybych si tak vzpomněl na jméno majitele toho kadeřnictví!
    Tento pán mi ukázal mikroskop: předvedl mi, jak vypadá pod mikroskopem lidský vlas. Demonstroval, jak je vlas na konci roztřepený, či co - mě ale zajímala objemnost toho vlasu, objemnost a zřetelná vnitřní struktura.
    Všechno v té oficíně bylo solidní, chromované či niklované. Jednoho dne přestal v amerických kamnech, v těch nádherně zdobených, se slídovými okénky, hořet oheň. Důvod? Už nebyl koks. V amerických kamnech se dalo topit jen speciálním palivem, aby se dalo využít jejich samonásypné funkce. Palivo se sypalo někam nahoru a vždy, když na ohništi dohořívalo, uvolnila se záklopka a kamna se sama sebe přikrmila. Jenže když bylo k mání jen šmejdové hnědé uhlí, kamna nemohla fungovat.
    Byly to chvíle plné nudy, tohle čekání na maminku, až si nechá upravit vlasy. Ve vzpomínce to ale je nakouknutí do pohádky, která navždy zmizela.

    PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem naštval Iris
    Iris jsem poznal jako plachou psí slečnu. Byla zvyklá jezdit v autě - vždy schoulená na podlaze u nohou spolujezdce. Tak tohle je už dlouho minulost.
    Irda si navykla jezdit v mém autě, fordce káčku. Je to do značné míry psí auto. Zadní sedadla mám trvale sklopená a na plošině tam leží dvojitý jekor - Bart je zvyklý skákat dovnitř skokem plavmo, otevřenými zadními dveřmi. Stojí na plošině, kouká dopředu a občas, když je mimořádně spokojený s mým řidičským umem, mi olízne ucho.
    Iris se postupně nořila z míst u nohou spolujezdce. Nejdřív objevila sedadlo: přikryl jsem ho dekou, aby ho nezašlapala, a vozil ji jako královnu trůnící na křesílku. Jenže pak objevila kouzlo té velké plochy vzadu a pomalu odtud začala vytěsnávat Barta.
    Iris sedí, kouká zadním oknem, kouká bočními okny, o všem má přehled, a jen trpně toleruje toho černého holomka s hlavou zaklesnutou mezi opěradly předních sedadel.
    A včera?
    Jel jsem na vernisáž výstavy Káji Saudka (je to v Podolské ulici č. 2,m naproti pupě AGIP) a vezl kamarády. Tudíž jsem zrušil psí pelech vzadu v autě a udělal z něho sedadla. A večer...
    Pouštěl jsem Iris dovnitř. Už automaticky zamířila otevřenými předními dveřmi dozadu a najednou - ten úžas, když zjistila, že plocha zmizela!
    Co tohle má bejt? tázala se pohoršeně. Nakonec se uvelebila na zadních sedadlech, ovšem dávala najevo velkou, převelkou nespokojenost.
    Musím svoji drzost odčinit a chybu napravit, čím dřív, tím líp.