RODINA A PŘÁTELÉ: Kšá, kšá
Výkřikem "kšá" se plaší slepice. Ne snad, že bych za svého pobytu v Masai Mara v Keni viděl MOC slepic. Upřímně řečeno, neviděl jsem žádnou. Ale nato "kšá" jsem si tam vzpomněl.
Než se ke "kšá" dostanu, musím popsat situaci. Šlo o fotografickou výpravu do savany. Vyráží se před úsvitem a se snídaní se počítalo daleko od tábora. OK. Takže: dorazili jsme na místo, Masajové, kteří se o nás starali, připravili stůl. Připravili, to znamenáš, že rozestavěli vše, co mělo sloužit za stůl, a do rohů postavili oštěpy.
Ptal jsem se Mikea, našeho průvodce, jestli ty oštěpy mají nějaký rituální smysl, něco proti duchům zemřelých předků, anebo jestli je to dekorace.
"To je proti supům," pravil Mike.
"Jakým supům?" podivil jsem se.
S prvním párkem na stole se objevil první sup na obloze a jak známe z Knihy džunglí, sousední supové si všimli, že tenhle sup něco vidí a za chvilku bylo na nebi přesupíno, na jeden párek čekala fronta černých opeřenců a mezi nimi i orli. Orel much sice nelapá, ale páreček by si dal.
Takže i na ty oštěpy došlo, když se některý sup osmělil a udělal střemhlavý nálet na talíř.
Ne snad, že by se Masaj snažil oštěpem supa zasáhnout - používal zbraně čistě jako metly a křičel něco.
Jistě to bylo "kšá kšá" v řeči Masajů.

PSÍ PŘÍHODY: Bartovi začala cyklistická sezóna
Ode dneška Bart ví, že opět začala cyklistická sezóna. Po zimě je trochu z formy, ale dá se čekat, že se do ní vrátí a bude na tom stejně dobře, jako loni před příchodem sychravých podzimních dnů.
Dokud kolo stálo v garáži, Bart kolem něho chodil nevšímavě. Kolo ho zajímá, jen když se začne hýbat. Jakmile se pohne, zaujme ho převelice. Přiběhne, i kdyby byl na druhém konci zahrady a první, co udělá, je to, že podnikne útok na přední kolo. Dovede mistrovsky kousat do kola. Má to nacvičené i ze sekačky -dokáže bleskurychle stisknout zuby a pak už jen sekačkou cloumá.
Zatím se mu ještě nikdy nepodařilo popadnout moje kolo jak se patří, ovšem nevzdává se naděje, že se to jednou přece jen povede.
Další Bartova cyklistická disciplina je běhání kolem kola - dokud ho vedu. Jakmile na něm jedu, zpravidla je to od vrátek po cestičce k vratům garáže, Bart běží metr přede mnou a číhá, kdy zpomalím, aby mohl opakovat svůj kousací pokus.
Samozřejmě, že na něho hulákám, řvu, vyhrožuju, jenže to on pokládá jen za cyklistický folklór. Z jeho pohledu to k cyklistice jaksi patří, je to součást tohoto ušlechtilého sportu.
Iris to nemá ráda. Iris běhá kolem kola, hlavně běhá před kolem (nesnáší pocit, že by někdo měl být rychlejší, než ona a nebýt auto. Takže Bartovi spílá, snaží se ho vychovat. Ale obávám se, že to dopadne naopak. Podle zásady, že špatné příklady táhnou víc, než dobré, dá se čekat, že i Iris se dá na cyklistiku v Bartově stylu.