 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pondělí 1.8. 2005,
|
- Astronomická unie potvrdila objev desáté planety Sluneční soustavy
- Na rozkaz Paroubka rozehnala policie slzným plynem, obušky a dělobuchy CzechTek
- Proti policejní brutalitě protestovalo několik tisíc lidí před MV a před Úřadem vlády
- Paroubek i Bublan zásah policie podpořili, Klaus, Langer a Štětina odsoudili
- 20 režisérů, herců a spisovatelů žádá pečlivý výběr Dostálova nástupce
- Češi na jeden rok oficiálně převzali vojenské velení v Kosovu
- Bouře v Litvínově si vyžádala jeden lidský život
- Počasí v Praze: pařák - slejvák - letní pohoda
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Případ uprchlého podnikatele
Případ českého podnikatele Františka Příplaty patří k těm aférám, kde je dobré zachovávat
maximální zdrženlivost v úsudku. Příplata dostal v Rumunsku osm let za to, že měl v roce
2000 podněcovat k vraždě odborového předáka. Opakovaně tvrdil, že je nevinen, rumunské
soudy byly - podobně jako bývají ty naše - liknavě neoblomné. Nakonec se Příplata objevil
v rodné zemi poté, co mu trval dvacet minut ilegální přechod hranic.
Jak se zachovají české úřady v této kauze? Těžko si představit, že bez hnutí brvy zahodí rumunský rozsudek do koše. Stejně tak obtížně mohou bagatelizovat protesty našeho občana, který se odvolává ke štrasburskému soudu kvůli porušení lidských práv. Rumuni jistě požádají, aby jim byl vydán. Jak bude příslušný český krajský soud posuzovat případ, k němuž došlo před pěti lety ve vzdálené zemi? I kdyby měl desetkrát dobrou vůli, technické obtíže mu práci ztíží možná až za hranici technických možností.
Těžko nepomyslet na souvislosti s "eurozatykačem". Rumunsko členem Unie není, ale takřka jistě bude. Příplatův zapeklitý případ by se neměl stát klackem proti samotné myšlence celoevropské spolupráce při potírání vážných zločinů. Spíš by se měl stát argumentem proto, aby se s plnou vážností precizovala a harmonizovala kritéria a stanovila se jasná pravidla.RODINA A PŘÁTELÉ: Nervy si uklidňovati na dovolené
Anna a Ljuba odjely (odletěly) na dovolenou, aby si uklidnily nervy. Začalo to moc hezky.
Letadlo mělo letět v šest ráno, to znamená ve čtyři na letišti, to znamená po třetí
vstávat. Odvezl jsme dámy na letiště, vrátil se domů, zalehl a usnul.
Vzbudila mě Iris, které se začal zdát lovecký sen a podle toho, jak bojovně ze spaní poštěkávala, lovila dva mamuty najednou. Usnul jsem a vzbudil mě telefon.
Letadlo neletí, vracíme se domů. Jel jsem tedy pro dámy na letiště. Prej že v devět další zpráva. V devět sděleno, zře v jedenáct třicet. Po dvanácté další cesta na letiště, tentokrát konečná pro ten den!
Sled esemesek. Dámy se posouvaly přes pasovku a bezpečnostní rámy. Pak už věděly gate, ale nebyl stanoven termín odletu. Teď, před chvílí, jsme dostal SMS: jsme na místě! Hotel má drobnou chybku: stojí vedle lunaparku a jejich okna vedou rovnou na lochnesku.
Takže až je za týden budu nakládat, jako pomocníka si vezmu doktora Cimického. A rekreovat z dovolené zavedu obě dámy na Václavák.PSÍ PŘÍHODY:Irda bojovnice
Iris chodí k Bartovi do zápasnické školy. Je z ní zdatná žákyně! Já jsem na zápasení
zvyklý, ale Ljuba s Annou se nestačí divit. A je to mžik. Včera například byly na
zahradě. Velká pohoda, lehátka, čajíček, sluníčko, sněhobílá Iris (s černými skvrnami)
leží u nohou. A najednou dírou v plotě vběhne dovnitř pejsek.
Iris je žárlivá na své teritorium - ostatně, už první setkání s Bartem před dvěma lety bylo dramatické. Ljuba ji tehdy přivezla autem, seděla v zadní části, Ljuba otevřela zadní dveře a Bart se šel podívat. Iris si myslela, že tam chce bydlet, zařvala na něho, vycenila zuby a Bart jen uskočil a tvářil se, dobrý, dobrý, já tu nemusím bejt!
Takže z mírumilovné Iris se stala okamžitě bojovnice. Vyletěla, pejska nabrala čumákem, převalila ho na bok a už byla na něm.
Anna zareagovala o zlomek vteřiny později. Je pamětlivá mé rady "hlavně mezi ně nestrkej ruce" a popadla Iris za zadní nohy a zvedla ji a odtáhla. Poučený pejsek běžel hledat tu díru, co někde nechal tesař nebo jiný stavitel plotů.
Nestrkat ruce, to je opravdu zlaté pravidlo. Pryč od těch zubatých tlam, které - v okamžicích pohody, vás oddaně olíznou, jenže jakmile nastává drama, stačí stisknutíčko, ťuknutíčko, kousnutíčko a je z toho ošklivá hnisavá rána. Pokud to nedopadne ještě hůř, ale na to raději nemyslet.