RODINA A PŘÁTELÉ: Případ z benzínem
Jak se dá bídně zahynout v Saharské poušti? To je snadné.Jak se to dá udělat u Dolních Břežan? Při troše cviku ani to není vyloučeno. Máme teď docela rušné dny. Pracuji na románu a na fotografické příručce a Ljuba tráví dny ve studiu a v divadle (premiéra Golema ve Strašnickém divadle známé coby Solidarita se konala včera). Končíme tedy oba pozdě večer patřičně vyždímáni. Já m, mám tu výhodu, že se ždímu doma.
Takže sedím takhle večer vyždímaný a klimbaje se dívám na DVD a čekám,až se Ljuba vrátí z divadla. Najednou slyším dole dveře a jdu tedy vítat.
První, co spatřím, jsou vytřeštěné oči.
Situace: venku mráz a chumelenice. Ljuba se vrací z divadla, je po desáté večer. Má málo benzínu. První pumpa, zavřená. Na cestě jsou ještě dvě. Druhá je zavřená a třetí je pro změnu také zavřená. Volá mi, aby mě upozornila, že možná jí ten benzín úplně dojde. Jenže jak jsem poslouchal to dývídý, neslyšel jsem kníkání těch novodobých mobilů!
Takže ráno jsem podnikl podobnou cestu, jako předloni v Chorvatsku, kde nám opravdu došla nafta a já musel stopovat k pumpě, koupit kanystr a zase stopovat zpátky ke ztroskotanému korábu silnic. V Břežanech měli naštěstí otevřeno,takže jsem přivezl benzín, čerstvé dalamánky ke snídani a noviny navrch. Šťastný to konec. Ovšem varianta nešťastná zde byla, nic si nenamlouvejme.

PSÍ PŘÍHODY: Klepotice
Ratlíci jsou známí svým klepotáním. Klepeš se jak ratlík, říkáme. Nepřišel jsem s ratlíky mnoho do styku, nemohu tedy posoudit, do jaké míry si pověst zasloužili. Irda se ale dovede klepat jako "comicsový pes". Tak tomu říká Ljuba. Má na mysli obrázek psa konturovaného vlnovkami. Když Iris stojí za prosklenými dveřmi do zahrady, opravdu jsou ty vlnovky vidět.Onehdy jsem ji zapomněl na zahradě a vzpomněl jsem si, až když mě telepaticky přitáhla.
Zapomenutý čert, připomněl jsem si motiv známé pohádky - a také motiv filmu E.T. Mimozemšťan a pojal jsem úmysl napsat variantní povídku na téma |"zapomenutého mimozemšťana", kterou spojím se svou dávnou ideou, že"někteří Mimozemšťané dovedou být pěkní pitomci".
Ale zpátky k Iris. Co je zajímavé: když vycházíme ven, vystrčím ji před dveře a oblékám se. Ona stojí a klepe se způsobem výše popsaným. Pak vyjdeme, já si zavazuji tkaničky - to pořád ještě vedle mě stojí a klepe se. Teprve když vyjdeme do prostoru se Iris rozbíhá a počíná si volně a psovsky a koná všechny úkony, které se od ní dají čekat. Přitom je stále stejná zima.
Takže ta klepotice, to není nic jiného než hrubý nátlak, ne projev zimy.