JAK ŽIVOT JDE: Neomydlitelné holítko
Neomydlitelné holítko
Vystřídal jsem snad všechny myslitelné druhy holení a nakonec jsem se vždycky vrátil k "mokrému procesu" - tedy: namydlit, oholit - dříve žiletkou, teď už po mnoho let něčím, co nevím, jak se jmenuje, takže tomu říkám holítko. Je to jakési držátko, ve kterém je napevno zapuštěno několik břitů. Je to nejrychlejší a nejpříjemnější způsob holení. V kombinaci s pěnou ve spreji celá operace trvá minutu, nejdéle dvě. Oholím se mnohem rychleji a podstatně lépe, než elektricky a ještě mám příjemný pocit čistoty a svěžesti. To, že se občas říznu a pak mi teče krev a dělám si na hubě flastry z hajzlpapíru, to je jiná, velmi smutná historie.
Teď už se třetí týden holím jedním holítkem. A to je neuvěřitelný výkon, od toho holítka!
Ona je totiž s tím holením spojena záhada.
Za starých časů se prodávaly žiletky na jedno použití. Pak přišly žiletky s ostřím potaženým teflonem a ty vydržely, dejme tomu deset holení. I za totáče se u nás prodávaly žiletky Sword od Wilkinsona a taky originál Giletti, které daly tomu nástroji jméno. Špatné nebyly ani české Astry. I ty vydržely deset holení. Pak se něco stalo a žiletky vydržely tak tři komfortní holení a pak se musely vyhodit, protože škrábaly a tahaly.
Totéž platí o holítkách. Myslím si, že ty bestie,které je vyrábějí, je dělají schválně z mizerného materiálu, abychom si museli kupovat pořád nová. Což platí i o těch nesmyslně drahých: prodávají se i kovová za cenu, nevím přesně, koupil jsem si to ze zvědavosti jednou, dvakrát v životě, dejme tomu tři stovky. I tyhle superdrahé nesmysly vydržely pár dní a musela se jim měnit náplň (ty nemají břit a držátko v jednom kuse, břity jsou vyměňovací).
Čímž se dostávám k meritu dnešního povídání: tohle moje aktuální holítko je nějaké zázračné, protože vydrželo zatím suverénně nejdéle ze všech, které jsem kdy použil.
Možná, že na něj omylem použili kvalitní ocel! Ať mi nikdo nepovídá, že s dnešními metalurgickými postupy nelze najít druh oceli a způsob její úpravy, aby se nedalo vyrobit dlouhohrající holítko. Je to tahání peněz z kapsy a jen u tohohle kusu jim to nějak ulítlo.
To si říkám a zároveň je v tom otazník. Přece by nikdo nedával do jednoho holítka kvalitní ocel. Musela to být celá série a já si kupuju vždycky víc kusů a tenhle je poslední, takže - jak to,ž e ta předešlá holítka skončila po třech holbách v koši, a jen to poslední drží?
Třeba mi změkly fousy.
Třeba se stal zázrak a nějaký dobrý domácí duch mi holítko pozitivně očaroval.