ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Právo vítěze, pokusy poraženého
Trpká je chuť prohry, byť by to byla prohra ani ne o prsa, ale o vous. Vítězem voleb se stali občanští demokraté a právem vítěze sestavují vládu. To, jak to dělají, může být předmětem kritiky, úžasu nebo i posměšku - nominace tří zelených do ministerských křesel, to je výsměch na adresu zelených, kteří žehrají na volební systém a označují ho za nespravedlivý, protože je připravil o poslanecká křesla. Až na to, že politický systém a logika jeho fungování jim přisoudily tak velké místo v exekutivě, které neodpovídá jejich významu a volebním výsledkům. Ještě neměli příležitost přeložit jedno stéblo přes druhé a už prokázali tak velkou mocichtivost, že lidovci ze zlatých dob Josefa Luxe mohou jen závistivě zírat.

Tato logika vychází ze skutečnosti vratké rovnováhy. Každý z hráčů s ní musí počítat. Počítají s ní samozřejmě i sociální demokraté, kteří těsně prohráli a od té doby se nezabývají ničím jiným, než vyspekulovat, jak by mohli těsně vyhrát. S nejnovější fintou přišel Zdeněk Škromach. Podle něho by sociální demokraté mohli eventuálně tolerovat menšinovou vládu, pokus by ale byla pořádně menšinová. Tedy jen s občanskými demokraty a lidovci. Zelení by museli být hozeni přes palubu, aby vláda byla menšinová jak se patří.

Je to myšlenka zábavná svou prostoduchostí. Odkopnutím zelených by "zbytková koalice" zároveň podkopla židličku z pod nohou Bursíkovi a najednou by se ukázalo, že předseda zelených má celou dobu oprátku na krku. Zavedl stranu do pravicových vod a strana mu to dovolila, protože sliboval úspěch a v politice se úspěchem označuje jen podíl na moci. Při šesti poslancích znamenají tři ministři ve vádě úspěch rovnocenný jackpotu ve Sportce, tohle se už nikdy nebude opakovat. Debakl by politicky nemohl přežít a strana by v nastalé vichřici odlétla tam kam přirozeně patří, tedy na levicovou stranu. Čímž by se rovnováha změnila v kýženou nerovnováhu, na kterou Paroubek čeká od chvíle, kdy v osudné sobotní noci na chvilku věřil ve stojedničkové vítězství oranžovorudých.

Tato varianta navrhovaná Škromachem, podobně jako varianta úřednické vlády, je čistě chimérická a Topolánek dobře dělá, že nadále sestavuje vládu a připravuje ji třeba i ke krátkodobému vládnutí bez parlamentního posvěcení. Vždyť i ta krátká doba může být užitečná - například k vytahání oranžových kostlivců ze skříní.

JAK ŽIVOT JDE: S Canonem na vrabce a jiné zvířectvo v ZOO
Vrabce jsem v ZOO neviděl, to byl čistě verbální žertík v podstatě nedůstojný. S firmou Canon jsem včera v ZOO byl, potud je to pravda - byla to velká akce, při které Canon předváděl svoje fotoaparáty. V přednáškovém sále byly prezentace, za Institut digitální fotografie IDIF tam přednášel Honza Březina o objektivech a já, taktéž coby oud Idifu, jsem podvakráte prošel malinkou část ZOO s lidmi, kteří o to stáli.

Co s e mi nejvíc líbilo?
Samozřejmě, ZOO je úžasná a pan ředitel Fejk ji skvěle zvelebil a jediné, co mi vadí, jdou Fejkovy řeči o tom že s tím chce praštit! Fejka by měl nějaký soud odsoudit k doživotnímu ředitelování ZOO a soud vyšší instance by mu měl přisoudit věk nejmíň do dvou set let.

Ale zpátky k zahradě, uvedu jen jednu malinkou příhodu.
Tučňáci mají nový výběh, obrovský bazén zapuštěný bokem do svahu a z jedné strany je tlustým sklem vidět dovnitř, tedy pod vodu, takže nahoře vidíte toho holomka, jak plave a dole vidíte bříško a mrskající se nožičky.
Dívala se na to maminka s chlapečkem batolecího věku a chlapeček řval:
"Gól! Gól!"
Načež maminka omluvně vysvětlila kolemstojícím:
"To on takhle huláká vždycky, když se mu něco líbí, od začátku toho fotbalovýho mistrovství!"

PSÍ PŘÍHODY: Do toho nejdu
Ráno šla Ljuba s Iris vyhodit tříděný odpad. Kontejnery máme od našeho domu tak dvě stě metrů, kousíček, za rohem. Šly, ale nepřicházely. Až po chvíli, která by odpovídala ne dvěma stům kilometrům, to bych přeháněl, ale která by jistě odpovídala mnohem delší vzdálenosti.
"Na ulici seděl ten velký zrzavý kocour,"vysvětlovala Ljuba. "Když uviděl Iris, naježil se. Iris se zastavila pokrčila pravou přední tlapu a zůstala stát a civěla na něho. Takhle tam strnuli a koukali na sebe."
"No a co ty?" chtěl jsem vědět.
"A já? Já musela odklánět dopravu."