ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nepřekvapení po obědě
Neuhnu ani o píď, vzkázal Jiří Paroubek zbrusu nové koalici. Tři partneři ji stvrdili v poledne, Paroubek si ji po obědě prostudoval a myčka ještě nestačila domýt talíře od polívky a už věděl, že takový program je pro něho nepřijatelný. Jeho stínový druh, komunista Filip, je programem zděšen. Takže překvapení se nekonalo a konat nebude - nová vláda má požádat o důvěru do 30 dnů a ten jeden jediný hlas jí bude chybět. Zeměkoule se kvůli tomu točit nepřestane. K dohodě na devadesát procent dojde, protože Paroubek by sotva chtěl riskovat nové volby. A kdyby chtěl on, nechtěli by jeho poslanci, kteří obsadili poslanecká křesla v počtu vyšším, než kdykoli před tím. A v opozici poslanec bere stejné peníze jako když je ve vládní straně.

Úvaha s povzdechem David Rath má bezesporu pravdu, že opakované úniky informací z okruhu policie jsou skandální, zavrženíhodný a doslova trestuhodný jev. Pikantní ovšem je, že se rozmohl za vlády sociální demokracie, k jejímuž prsu se přimknul a jejíž mléko saje. Jako člen vlády mohl přímo na jednání vlády oslovit svého kolegu ministra vnitra Bublana. Třeba to i udělal, nevíme. Víme jen to, že informace unikají a že Rath zaútočil na Ivana Langera, doposud stínového ministra vnitra, ve věci úniku Kubiceho zprávy. I to má racionální jádro. Zveřejnění Kubiceho zprávy, to je hanebnost, která vrhla stín na poslední volby. Rath se domnívá, že Ivan Langer se dopustil trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji. Údajně zprávu zanechal na svém stole, kde do ní nahlédli novináři. Pokud je to pravda a tajné dokumenty na stole Langer ponechal k volnému nahlédnutí, pak tím skutečně zpochybnil svoje osobní kvality opravňující zastávat post ministra vnitra. Ostatně, fakt, že aktuální ministr vnitra Bublan případ nedokázal přes svůj resort objasnit, taktéž zpochybňuje jeho kvality na výkon funkce. Nelze skončit jinak než povzdechem: kéž se někdy dožijeme kompetentního ministra vnitra. A ministra zdravotnictví.

JAK ŽIVOT JDE: A je nás víc
Zřídili jsme si na zahradě nádržku, rybníček. Je větší než ten rybníček, co jsem zřídil před lety na zahradě v Praze. Tam se mi tenkrát nastěhovali do nádržky čolkové. No a sem do Zvole se nastěhoval žabák a vřeští.
Už v noci na včerejšek jsem v noci slyšel nějaký divný zvuk, jako by se zadrhávalo nějaké soukolí. V pravidelných intervalech se ozvalo jakési divné zaharašení. Ráno to ustalo a ve dne to zase začalo. Nebyl jsem si jistý, odkud to přichází. Pokusil jsem se zdroj lokalizovat systémem pasivního lokátoru Viera: chodil jsme po zahradě a pozorně naslouchal. Ano, jde to od rybníčku. No a odpoledne byla na návštěvě Anna Marie, sedla si na okraj, strčila nohy do rybníčku a žabák vylezl a přátelsky ji popleskal po lýtku.

Potíž je v tom, že Ljuba má k žábám asi takový vztah, jako já k pavoukům. Jsou to boží tvorové a zasluhují úctu a obdiv a lásku, jenom, u všech všudy, když jsou tak hnusní!
Večer jsme šli s Iris na procházku. Kousek od nás mají taky na zahrádce nádržku a v ní žabáka, který vřeští mnohem silněji, než ten náš. Já těm sousedům prvenství nezávidím. Ale taky nepřeju: je to prostě tak, jak to je.
Žabáci přicházejí a odcházejí. Vcelku mohu říci, že bych ten druhý stav uvítal.

PSÍ PŘÍHODY: Bouřky se odkládají
Meteorologové slibují už dva dny silné bouřky, přívalové deště. Čekali jsme je v neděli, čekali jsme je v pondělí. Nejlepší meteorolog je Iris, ta vycítí bouřku na dálku a začne se bát. Všímal jsem si našeho meteorologa velmi pečlivě: kdypak zahřmí u Pelhřimova?
Dnes ovšem je nebezpečí akutní: chystám se do Brna na motocyklu! To přivede Irisce bouřku na hlavu s jistotou téměř stoprocentní.
Pokusím se osud ještě zlomit a rozhoduju se, že tam pojedu přece jenom autem... Třeba tím Irisčiny útrapy přece jen oddálím.