2023
leden 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
únor 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28.
březen 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
duben 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.-30.
květen 1.-2. 3. 4. 5. 6.-8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17.

červen (po pauze) 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29. 30.

červenec 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.-9. 10. 11. 13. 14. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 26. 27. 28. 29.-30. 31.

srpen 1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.-13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23. 24. 25. 26-27. 28. 29. 30. 31.

září 01. 02.-3. 04. 05. 06. 07. 08. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-01

říjen 2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.-22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.

listopad 01. 02. 03. 04.-5. 06. 07. 08. 09. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30.

prosinec 01. 02.-03. 04. 05. 06. 07. 08. 09.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-26. 27. 28. 29. 30.-31.

2024
leden 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30. 31.
únor 1. 2. 3.-4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.-11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.-18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.-25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28.

(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019, rok 2020, rok 2021, rok 2022


ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Úterý 5.9. 2006,
  • Evropská unie zamýšlí zdaňovat i úspory uložené v "daňových rájích"
  • Írán je pro jednání o jaderném programu, aspoň do doby, než vyrobí bombu
  • Klaus jmenoval kabinet ministrů ODS a nestraníků premiéra Topolánka
  • Prezident věří, že se nová Topolánkova vláda nebude bát potřebných změn
  • Po odtajnění materiálů a kampani vzkázal Paroubek USA, že ČSSD nechce základnu
  • Obyvatelé Ústecka mají opět nahnáno, autobusoví odboráři vyhlásili pohotovost
  • Podle Euro OnLine se hospodaření VZP za Ratha nezlepšilo, hrozí jí dluhy
  • Ministr vnitra Langer chce ministerstvo informatiky převést pod svůj úřad
  • Počasí v Praze: oblačné, teplé, téměř letní

    ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ministerstvo odstřeleno
    V mlžinách české povolební politiky jsme měli jednu pevnou konstantu, nepřipouštějící pochyby: ať se vyvine situace jakkoli, padne ministerstvo informatiky. ODS měla eutanázii tohoto nedochůdčete ve svém programu a za sociální demokracii verdikt vyřkl Jiří Paroubek, když na květnové tiskové konferenci prohlásil, že "on se rozhodl" ministerstvo zaříznout. Stávající ministryně Dana Bérová sice mohla ještě hýčkat naději, že Paroubek nestáhne učiněnou nabídku na účast ve vládě talentů, ale pak uznala i ona, že vypadla ze hry.

    Samo ministerstvo bylo útvarem vyvzdorovaným na státní mašinérii, rozhodně ne chtěným. Vždyť to, co mělo prosadit, to je proti nejvnitřnějším zájmům jakékoli vlády, ať vyhraje volby Pavel nebo Petr. Neprůhlednost, personální bujení, machinace se státními fondy, to je to, oč v každé vládnoucí struktuře běží, kdežto projekty e-governementu usilují o opak, především o rychlost, zjednodušení a zprůhlednění agendy, o odbourání bariér mezi státem a občanem. První ministr informatiky Vladimír Mlynář byl odstřelen v důsledku v absurdní kauzy, kvůli níž je dodnes kriminalizován. Danu Bérovou dosadila do čela ministerstva pestrá zákulisní společnost přátel lásky a pravdy a mohlo se jí to podařit jenom proto, že šlo o kapitánský post na lodi s dírou pod čárou ponoru. Pak už jen stačilo sledovat chyby, které Bérová udělá a ona je učinila: absurdní podnik s portálem peprnet.cz, do něhož se opřela z jedné strany česká televize a z druhé strany bulvární tisk vylil Bérové na sukni celý kalamář nevypratelného inkoustu. A když Bérová odjela se svými náměstky schůzovat do luxusního zimního střediska v rakouském Kaprunu, bylo po budoucnosti ministerstva veta: teď už i hospody čtvrté cenové skupiny věděly, co je to za tlupu vyžírků, tohle ministerstvo informatiky.

    Je to vcelku náhoda, že je to právě Ivan Langer, kdo se ujal likvidační práce v onom kratičkém čase, který je mu vymezen. Přirozeně, že veřejnost odborná i neodborná bude ujišťována, že likvidací neoblíbeného ministerstva bude myšlenka e-governementu posílena. Tím, že agenda bude předána - například - úřadu vlády, může být proces elektronizace státní správy posílen. Nebo odložen ad acta. Úřad vlády může být čistě teoreticky oním nadrezortním orgánem, schopným prosadit to, na čem si jedno ministerstvo vyláme zuby. Anebo to může být kafkovská struktura umořující život a nebude ani boha, ani ministra, který by v té papírové temnotě vykřísl elektronickou jiskérku.

    Není třeba být zasmušilým pesimistou pro vyslovení úsudku, že ta druhá varianta je mnohem, mnohem pravděpodobnější.

    JAK ŽIVOT JDE: Do kina - Marta
    Ve čtyřech kopiích přišel do našich kin film Marta. Je to hodně drsné drama z pomezí fiktivní války - jako kdyby někde za hranicemi Šumavy probíhal konflikt, zasahující do lesů jen okrajově. Tam žijí dva muži, otec (hraje ho Jan Novotný) se synem Markem (Vojtěch Štěpánek). Marek se skrývá před odvodem, chytá po lese zvířata do pastí, otec pak prodává ve vesnici stažené kůže. Jednoho dne najde Marek v lese Martu, vojandu z opačné strany, a přivleče ji domů. Jde o režisérský debut mladé absolventky FAMU Marty Novákové - podrobnou recenzi si můžete přečíst třeba na Tiscali.

    Já se omezím na několik "zaplaťpánbůh". Tak konečně se někdo pokusil o film který vypráví. Našel se režisér schopný zvládnout filmovou řeč natolik, že nemusí dělat to, co je v dnešním českém filmu běžné - rozkouskování příběhového nesmyslu do minutových sekvencí prošpikovaných "hláškami" - účel této metody je v tom, že za minutu divák nepozná, jaký nesmysl a jak diletantsky natočený nesmysl se mu zde předvádí a jde se dál, k další minutové sekvenci a když jich je devadesát (těch sekvencí), je konec filmu a jde se domů. Tenhle film záměrně navazuje na filmovou řeč české kinematografie šedesátých let, však to taky byla ta její nejlepší doba!

    Stanislav Buzek na Tiscali.Kino kritizuje zvuk, tedy záznam zvuku. V tomto s ním naprosto nesouhlasím. Jestli je něco v českém filmu tradičně úplně špatně, tak je to právě zvuk. V nahrávacím studiu ušmudlané a na natočený materiál napasované huhlání zničilo nebo přinejmenším poškodilo nejeden český film! Tady je zvuk kontaktní, perfektně natočený a funkční - závěrečná scéna dokonce na zvuku stojí a padá, naštěstí stojí, protože se zvuk povedl.

    O pojetí se dá diskutovat - zdali mělo být drama v prostředí konkrétní války (napadlo mě na příklad - kdyby otec a syn byli sudetští Němci a našli na podzim 1945 v lese poraněnou vojandu Vlasovovy armády): jenže režisérka i ostatní tvůrci jsou mladí a pro ně je druhá světová vzdálená jako husitské války. Spíš je zasáhla občanská válka v Jugo a z ní jsou některé prvky převzaté.

    Herecké výkony jsou výborné, jen si neodpustím několik poznámek v duchu našeho nezapomenutelného neviditelnopsího Sida Párala - Hnidopicha.
    Petra Špalková hraje Martu výborně, skvěle zvládla mluvu ve vymyšleném jazyce, jenomže, co naplat, ženská která by přežívala celou zimu o několika lžících polívky denně by byla na jaře hubená jak lunt, kdežto Petra Špalková je i na konci dramatu pěkně vypasené české děvče, navíc jak se projevilo ve znásilňovací scéně, s oholenýma nohama a vším, co s nohama souvisí a ženy si to přiholují. Jo taková Brutální Nikita byla vychrtlá jak lunt a proto jsme jí snáze věřili, že je narkomaniakální vražedkyně.
    A pan tatínek v podání Jana Novotného, on se holí nebo neholí? Týdenní strniště si trvale udržíte na hubě jen pomocí elektrické stříhací mašinky. Kdyby se pan otec neholil, musel by mít fousy po pás.

    Což jsou hnidopiší detaily, na film doporučuji zajít a skouknout, je to osvěžující změna na pozadí českých nesmyslů. Jděte do kina včas, abyste uviděli "upoutávku" na chystaný film Věry Chytilové, která zřejmě dokončuje další nekoukatelný průser: i z té upoutávky je zřetelně patrné, jak falešný, prolhaný nesmysl vyrábí a ve srovnání s ním je Marta, jako když někdo otevře okno do svěžího ranního vzduchu a pustí ho do hodně zaprděné světnice.