ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Topolánkova blamáž na Hradě
Měkká Topolánkova vláda narazila na tvrdé čelo prezidenta Václava Klause. Ještě nikdy nezažil designovaný premiér takovou blamáž. Pokus o vybalancování vlády na vztyčeném prstu poslance Melčáka se Klausovi nelíbí. Je to samozřejmě zase jeho známá hra na okraji ústavnosti. Je přípustné, aby se prezident rozhodoval na základě toho, zdali se mu některý navrhovaný ministr líbí nebo nelíbí? Měl výhrady proti Schwarzenbergovi, patrně proto, že má evropské smýšlení a patří k oblíbencům Václava Havla. Z hlediska ústavy je sporné, zdali má prezident právo na "námitky. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, píše se v našem nevýše postaveném zákoně.

Něco jiného je ale jeho námitka proti "přeběhlické" vládě. Nejde přece jen o to, zdali vláda s odřenýma ušima proleze hlasováním nebo neproleze. Ona má pak fungovat a není přece možné, aby fungovala díky jednomu hlasu člověka s úmysly ne příliš jasnými, když už ne zcela pochybnými. Poslanec Melčák by se nestal "jazýčkem na vahách", jak se hezky říkává: jazýček na vahách neurčuje, na kterou stranu se misky převáží, on je výsledkem převažování. Tenhle pochybný poslanec by naopak převažoval, byl by ten, kdo stojí rozkročmo na houpačce.

Přirozeně, že můžeme prezidenta podezírat i z jiných pohnutek. Je mu sympatická myšlenka "širší dohody", což je elegantní vyjádření pro ne-elegantní velkou koalici. Jiné východisko není, leda "váda\ odborníků", ale to by byla skrytá velká koalice, jako byla "opoziční smlova" skrytá velká koalice. A co je šeptem, to je s čertem, co je skryto, mělo by být bito, zvláště v politice. Protože není-li v politice skryté bito, je pak všude nablito, jak se (ne)říká na Prácheňsku.

Budoucnost pro varanky
Možná, že to už některé femistky napadlo: mohly by za svoje heraldické zvíře zvolit varana z Komodského souostroví. Tedy, musela by to být samice zmíněného zvířete, protože ona je hrdinkou dne. Dvě samice chované v londýnské ZOO snesly oplodněná vejce, takže mláďata, která se majíé vyklubat právě někdy kolem Vánoc, mají pouze matky a žádného otce. Doposud nebylo známo, že by něčeho podobného byly varaní samice schopny. Vědci podnikli mnohé ntesty, než si byli jisti a než si mohli troufnout oznámit objev prestižnímu časopisu Nature. Zpráva vyšla a je to tedy jisté, otcové nejsou vždycky nutní!

Je to nepochybně přírodovědná kuriozita a rozruch kolem ní je asi zbytečný. Nebo taky není. Jednadvacáté století bude podle mnohých předpovědí stoletím zeleným ve smyslu biotechnologií všeho druhu. Manipulace s početím a s embryonálními tkáněmi dnes už mnohde spadly do kategorie zakázaných technologií. Varaní samice z londýnské ZOO možná bezděčně naznačily nový směr, který by mohl dostat politickou podporu. Svět bez samců? Proč ne, říkají varaní samice a třeba je to příklad, který potáhne. Principy života by měly být podobné "napříč živočišným spektrem" a kdo ví, zdali za nějaký ten roček nebo spíš za desetiletí se ukáže, že s trochou dobré vůle a lidskou pomocí nemusejí být varaní samice samy. Před naší fantazií se nám otevírá vize světa, ve kterém bychom možná ani nechtěli žít. Ostatně, i Karel Čapek věnoval jeden ze svých chmurně vizionářských románů situaci, kterou také rozpoutali plazi. Ne varani, ale mloci.