ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Výchova politiků v Čechách
Myslím, že je to dobře, komentoval premiér Mirek Topolánek rozhodnutí Karla Kühnla vzdát se postu šéfa dozorčí rady Aera Vodochody. Myslí si to správně, protože dosazení bývalého ministra obrany na vedoucí post nyní soukromé, před tím státní společnosti byl do nebe volající nemrav. Jistě ne proto, že to byla společnost dříve státní a nyní soukromá, nýbrž proto, že sám Kühnl privatizaci coby ministr připravoval. Ve prospěch Penty, která ho do vedoucího místa posléze dosadila.
Když si Topolánek myslí, že je to dobře, je to dobře, že si to myslí. Lepší by bylo, kdyby si to myslel ještě dříve. Tedy, kdyby si to myslel hned v první chvíli, kdy se o tom dozvěděl, a ne až poté, co se zvedla vlna nelibosti. Kdybychom ale případ posuzovali jako součást obecné výchovy politiků, pak je třeba ho hodnotit pozitivně. Kühnl do hnízdečka jím vybudovaného neusedne, odejde do diplomacie. To je v pořádku, zůstává v rovině státního úředníka. Co dál?
Výchova politiků by měla pokračovat. Že politik ucouvne, když se spálí o kamna, to je v pořádku. V příští fázi by ho mělo napadnout včas a dopředu, aby na kamna nesahal. Což se týká Kühnla jako Topolánka, i on mohl mít ten správný pohled