 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 30. 1. 2007,
|
- Sebevražedný terorista zabil v izraelském Ejlatu sebe a tři další osoby
- Sudetoněmecké sdružení v Rakousku přišlo s další protičeskou aktivitou
- Zlínská organizaceČSSD neuposlechla Paroubka a Melčáka nevyloučila
- Po KSČM chce i ČSSD nadřadit místní referendum zájmu národní bezpečnosti
- Případné postavení protiraketového radaru neovlivní zrušení víz do USA, míní Jakl
- Za největší bezpečnostní hrozbu považují Češi dle CVVM organizovaný zločin
- Sníh a závěje komplikovaly dopravu, Sněžku opět bičoval orkán
- Antirakeťáci se sešli na Václavském náměstí
- Počasí v Praze: oblačno s přeháňkami
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Olej v ohni
Debata kolem zamýšlené radarové základny je plná emocí. Pražský magistrát nalil olej do ohně tím, že zakázal protestní demonstraci proti základnám. Tyhle
byrokratické palice jsou nepoučitelné! Vždyť přece i tomu nejtupějšímu šimlovi musí být jasné, že zákaz je ta nejlepší propagace akce. Demonstrace se
bude konat tak jako tak. Demonstranti naruší dopravu, vyvolají zácpu, to vše se stane. No a protože akce bude mít příchuť zakázaného ovoce, přijde víc
lidí, než by normálně přišlo. Vůbec nejgeniálnější by bylo poslat na Václavák vodní dělo. Asi bych to neměl říkat, nahlas, někdo na magistrátu by to mohl
vzít jako dobrý nápad!
Demonstrace se tedy konala. K míru a bezpečí je potřeba odzbrojovat, nikoli zbrojit," řekl Jan Tamáš, mluvčí iniciativy Ne základnám. Akce se tedy na Václavském náměstí podařila. Teď by se měl pan Tamáš vypravit do Severní Koreje a do Íránu, aby přesvědčil tamní diktátory, aby se vzdali atomových zbraní: severokorejská bomba už vybuchla, Severní Korea vyváží dalekonosné rakety do dalších zemí světa, Írán ty rakety má a na vývoji atomové bomby pracuje. Třeba se panu Tamášovi podaří tuto hrozbu odstranit. Přišlo by to jistě levněji, než stavění protiraketového deštníku. Mrzuté je, že si nejsme jisti, zdali pan Tamáš bude v Severní Koreji a Íránu tak úspěšný, jako byl na Václavském náměstí.
JAK ŽIVOT JDE: Telepatie, nebo co
Včerejší vyjádření obav z nadcházející sněhové bouře se nenaplnilo skutky. Je to až podivuhodné, jak jsou meteorologové absolutně mimo. Dokonce
jsem v neděli večer zkoumal radarovou mapu Evropy a nikde žádné mraky nebyly, tak jsem si říkal, odkud sakra ta bouřka přijde? Přece nemohou takhle
kecat? No a vidíte, kecali.
O něčem jiném. V pátek utrpěla Iriska tržnou ránu na hřbetě, rycla se v lese o nějakou třísku, je jich tam dost. Takže - cesta na Veterinární kliniku v Libuši, narkóza, šití. Včera večer jsme jeli na kontrolu. Ona je ta klinika trochu stranou od hlavního tahu, zastrčená ve vilách. Celou cestu byla Iris klidná. Celou cestu ani Ljuba, ani já jsme nevyslovili slovo "doktor", nebo "klinika". Iris je zvyklá na jízdu autem, najezdila doslova desetitisíce kilometrů. Zabočili jsme z hlavní mezi vily - a Irda se začala třást na celém těle.
Jak poznala, že jedeme k doktorovi? Slova nevyřčena. Pach nepřicházel v úvahu, byli jsme ještě daleko za paterým rohem. Jeli jsme jinudy, než posledně. Jak poznala, opakuji, že jedeme k veterináři?
To jsou takové případy, které nahlodávají moji skepsi v "tajemno".
Jelikož to "tajemno" nesporně je.