V pátek jsem na toto téma psal úvodník. Pozastavil jsem se v něm nad tím, že dokonce ani samo ministerstvo zdravotnictví není schopno informace o úspěších své vlastní reformy zveřejnit na internetu. Pak není divu, že je z toho politický problém, že klesají preference ODS a že levicoví demagogové mají své žně.

Ozval se mi pan Tomáš Cikrt, mluvčí ministerstva zahraničí. Myslíte, že se pokusil něco vysvětlit, omluvit se za nedbalost? Nikoli. Přečtěte si sami, co napsal. Dřeň jeho vtipného článku je tato: kdo se chce informovat, nechť se na ministerstvu zeptá a tam mu dají všechny informace, které potřebuje. To je podstata jeho článku, který obsahuje i další podružnější informace, jako že jsou státní úředníci špatně placeni a že novináři jsou hlupáci, kteří nic nechápou.

Z článku jsem ale pochopil ještě jinou, zásadní informaci: pan Tomáš Cikrt je muž z Marsu. Upřesním: on nežije na Marsu, na vzdálené planetě. On je státní úředník, tedy žije v prostředí, které je běžnému životu ještě vzdálenější, než planeta Mars.

Stát, to je něco jako firma, a rozhodnutí vlády, to je produkce této firmy. Představte si, že pan Cikrt není zaměstnán jako člověk propagující činnost vládního orgánu, tedy ministerstva zdravotnictví, ale - dejme tomu - soukromé továrny na čepice. Jakpak by asi pan majitel továrny na čepice reagoval, kdyby pan Cikrt přišel s nápadem, že lidi se mají sami o čepice zajímat, a jakmile projeví zájem, nechť se obrátí na propagační oddělení a že se jim informací dostane? V pondělí a ve středu, s dvouhodinovou přestávkou na oběd.

Ne. V soukromé továrně na čepice nic takového není možné. Není to možné v žádném soukromém podniku. V soukromém sektoru totiž je něco, co pan Cikrt na svou kůži nezná a o existenci té věci zřejmě netuší: je tu konkurence a úporná snaha se prosadit. K tomu "prosazení se" neodmyslitelně patří propagace, tedy zveřejňování úspěšných výsledků.

Pan Cikrt má to štěstí, že nepracuje v soukromém sektoru. Pokud by pracoval, ano, musel by skutečně pracovat v tom smyslu, že by se musel snažit. A pokud by ta továrna měla webovou stránku a v dubnu by byla nejčerstvější informace z ledna, vyrazili by s ním dveře. Na ministerstvu se mu to nestane.
Bohužel, není to nic, nad čím bychom mělí mávnout rukou.

Pokud někomu záleží na dalším osudu liberálně a reformě zaměřené vlády, měl by stát o to, aby fungovala po všech stránkách a aby dokázala přesvědčit veřejnost o svých správných rozhodnutích. To, co dělá v tomto směru ministertsvo zdravotnictví, to není jen obyčejné lajdáctví. To ohrožuje vládu samu. A ohrožuje to ty voliče, kteří podporují reformy, chtějí ozdravění veřejnéh života, chtějí modernizaci České republiky - včetně zdravotnictví. Když ale je propagace výsledků ministerstva zdravotnictví v rukou lidí, jako je pan Cikrt, voliči ODS mají důvod se dívat do budoucna s obavami. To co pan Cikrt předvedl je typicky socialistický způsob myšlení.

Proto si myslím, že titulek mého pátečního úvodníku Vyžeňte ty ničemy byl plně oopodstatněný.

JAK ŽIVOT JDE: Život s čarodějem a profesor Freud
Ze soboty na neděli jsme s Ljubou hlídali Mikýska, pětiletého synka naší kamarádky. Maminka Mikýska přivezla, v tašce měl životně důležité potřeby: pyžamo na večer a prádlo na převlečení na druhý den, mýdlo, pastu a kartáček na zuby jakož i ručník a čarodějnou knihu. Tlustou, s návody na kouzlení a kouzelnickou hůlku.
Večer jsme strávili vymýšlením zmutované želvy. Tedy, Mikýsek vymýšlel zmutovanou želvu a já poslouchal a litoval, že vedle mne nesedí profesor Freud. Ten by popsal půl notesu, kdyby poslouchal vyprávění toho děcka o želvě, která má šulíny místo očí a oko místo šulína a kouká šulínama a čůrá okem a vzadu má místo zadku výstřih.
"Výstřih?" nechápu.
"No jak ženský mají prsa, tak to co je mezi nima je výstřih a tím ta zmutovaná želva kadí!"
V tom okamžiku by profesor Freud zlomil tužku a šel si šňupnout kokain.
Večer jsme Mikýska ukládali. Museli jsme mu dát matraci na zem, bál se, že z postele spadne. Tím se obnažil lamelový rošt postele.
"To musíme přikrejt," děl Mikýsek přísně.
"Proč to, Mikysi?"
"Protože v noci odtamtud vylejzají příšery."
Rošt jsem přetáhl dekou a vskutku, ráno Mikys o žádných vylezlých příšerách nereferoval.
Dopoledne ho maminka zase odvezla a spolu s ním pyžamo na večer a našpiněné prádlo, mýdlo, pastu a kartáček na zuby jakož i ručník. Čarodějnou knihu zapomněli. Musím si přečíst aspoň pár stránek.
Možná, že mne ovlivní, k potěše profesora Freuda. Jestli budu psát o zmutovaných želvách s výstřihem místo zadku, budete vědět, odkud vítr vane.