ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Debata o liniových stavbách
Liniové stavby, to jsou stavby dopravní, tedy především dálniční. Zastupitelstvo královéhradeckého kraje jednohlasně rozhodlo, že si nechá vypracovat nový zákon o liniových stavbách. Logika je jasná - právě Hradec trpí tím, že dálnice zůstala před jeho prahem kvůli průtahům s tamní statkářkou Ludmilou Havránkovou. Celá ta záležitost je velmi spletitá: ujala se oficiální verze, že 10 hektarů paní havránkové stát směnil za 253 hektarů zemědělské půdy. Skutečnost je poněkud jiná a podle zpráv přímo z místa stát byrokraticky sabotoval výměnu pozemků, kterou si paní havránková sama vyjednala.

Ale to už je dnes vedlejší, stejně jako je vedlejší, že ekoteroristé zdrželi obchvat kolem Plzně a jiní ekoteroristé sabotují dokončení dálnice na Ústí, takže ve výsledku enormně zatěžují životní prostředí v celé postižené oblasti. Liniové stavby potřebujeme a zákon o liniových stavbách, hradec nehradec, potřebný je. Přípravu zákona podpořil i bývalý hejtman kraje Pavel Bradík (ODS). "Chtěli bychom, aby platila norma, která by umožnila investorům stavět," říká. "Často do toho vstupují neziskoví aktivisté a investoři si nám pak stěžují, stavba se protahuje a prodražuje," konec citátu z iDnes. Citát je komický v tom smyslu, že si investoři patrně opravdu stěžují, jenže dodavatelé si pochvalují a jelikož korupce v této oblasti je všeobecně známým faktem, není divu, že zákon o liniových stavbách nemáme. Máme snad představu, kolik stojí takový přechod pro soby (či losy či čolky) přes dálnici, v krajině kde nikdy žádného soba (losa či čolka) neviděli? Z vejvaru se dá postavit ne vila, ale celá satelit.

JAK ŽIVOT JDE: S gépéeskou do Vídně
O víkendu jsme byli s Ljubou ve Vídni. V Albertinu je výstava moderního umění Od Moneta k Piccasovia v Belvederu je výstava Gustava Klimta - a Klimt je nahrnutý do neobyčejně zajímavé výstavy - je to rekontrukce výstavy Kunstschau z roku 1908 - je v dolní části Belvederu (viz Metapolis.net). Výlet jsme pojali velmi technologicky - hotel jsme si objednali přes internet (stojí potom polovičku, než kdybyste tam přijeli rovnou) a cestu k hotelu nám malovala gépéeska.

Zároveň směřovali do Vídně naši přátelé, Karel a Hanka. Ti se vraceli z Chorvatska a ve Vídni jsme se měli setkat, přespat v hotelu a druhý den shlédnout obě výstavy.

Takže jedeme, jsme na kraji Vídně, voláme mobilem Karla (zase technologická vymoženost) a hlásíme, že podle GPS budeme u hotelu za 20 minut. Blížíme se k mostu přes Dunaj a už jsme skoro na rampě, když GPS zavelí:
"Odbočte vpravo!"
No tak tedy Ljuba odbočila vpravo.
"Přepočítávám," řekne GPS vyčítavě. Vždycky slyším v jejím hlase jakousi rozladěnost, mrzutost: ten blb (ta blbka) to zase zvoral(a). Museli jsme složitě objet celý blok, než jsme se dostali na most po jiné rampě.
Nakonec jsme k hotelu přijeli. Karel s Hankou už tam čekali.
"Jaká byla cesta?" ptám se.
"Dobrá, jenom jsme se pohádali kvůli gépéesce," odpověděl Karel.
No jo, ale já mám ještě jednu GPS, už jsem o ní psal, takovou tu kapesní, aby člověk nezabloudil. Vyznačíte si tlačítkem místo, odkud vycházíte, a pak chodíte a chodíte třeba celý den a když pak nevíte jak zpátky, GPS vám to řekne.
Nesmíte ji ovšem zapomenout doma, což jsem udělal.
Přístroje GPS mají opravdu daleko k dokonalosti.