ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Džamila dala hlavu na špalek
Lze diskutovat o tom, zdali je nebo není třeba obměnit vládu. Objektivně to nutné není, protože kvality či nekvality vlády neměly na výsledky voleb zásadní vliv a vztah voličů k duelu ODS a ČSSD se výměnou dvou tří ministrů nezmění. Co je směšné, to jsou tance kolem výměny ministrů. Na počátku byly hrdinné řeči, pak protahování a nyní prohlášení, že "není nutno". K témuž závěru, že není nutno, dospěli i nezničitelní lidovci. Přišli na to, že není nutno obětovat ani jednu hlavu. S jinou rétorikou vystoupili zelení. Výzkumy veřejného mínění jim už zvoní umíráčkem a není divu, že se odhodlali k hrdinnému počinu: vymění Džamilu Stehlíkovou za Michaela Kocába, muže opředeného legendou o vyhnání Rusů ze země, a vyzvou i ostatní strany, aby učinily dle jejich příkladu, tedy aby "vyměnily ministry". Vychází se tu z předpokladu, že volič takový postoj ocení a zelení se vrátí do přízně.

Lze vsadit čepici proti parnímu válci, že volič názor nezmění. Zelení se chvilku vezli na surfové vlně podpory agentur pro výzkum veřejného mínění, které takřka ze dne na den oznámily vzestup popularity ze tří na řádově deset procent, načež následoval vzestup popularity ze tří na řádově deset procent. Po sérii politických trapností preference zelených prostě klesly na původní, reálnou a uvěřitelnou mez. Volič pochopil, že vše, co o zelených říkali a psali lidé obdaření chladnou hlavou, je pravda. To je vše. Jediné, co je kupodivu, je to, že se Michael Kocáb chce té frašky účastnit. Má to zapotřebí? Ostatně, jeho ochota není zrovna dravá, soudě podle toho, že se hodil marod, aby nemusel na tiskovou konferenci.

JAK ŽIVOT JDE: Příhoda s klíčem
Jak už jsem tu psal, přelom rokujsme s Ljubou strávili na fotografické cestě do eni a Tanzánie. Silvestr náz zastihl v lodgi (hotelu) na okraji kráteru v Ngorongoro: kráter je pozůstatek po explozi sopky, explozi planetárních rozměrů, k níž mělo dojít někdy před 2 až 3 milióny let. Původní sopka byla vysoká asi pět tisíc metrů a po explozi vznikl více méně kruhový areál vroubený strmými stěnami o ploše 260 km čtverečních. Na dně kráteru je pozemský ráj divokých zvířat, překrásná rezervace, v níž žije vše africké, co si dokážete představit.

To se ale netýká příhody s klíčem. Ta nastala večer, kdy se schylovalo k oslavě Nového roku a usmysleli jsme si, že si kupíme flašku vína. Já objednával flašku a Ljuba šla do pokoje pro peníze.
Seděl jsem asi deset minut sám, když tu přišla na mobil esemeska. Koukám, kdo novoročně blahopřeje - mobil hlásil, že SMS posílá Ljuba.
Ztratila jsem klic, bylo tam napsáno.
Nechápal jsem. Kde ztratila klíč od pokoje? Cestou do pokoje? Proč se nevrátila, proč pro mě nedošla...
Kde jsi? esemeskoval jsem.
V pokoji, zněla odpověď, která šla z družice na družici po spojovacích uzlech přes polovinu zeměkoule.
Má žena zešílela, napadlo mě. Kousla ji moucha tse tse nebo ji uštknul nějaký had obdařený nervovým jedem.
Vše bylo jinak.
Vešla do pokoje a klíč položila na víko mého černého kufru. Klíč byl černý, v pokoji příšeří. V tašce našla peněženku, vytáhla peníze, pak pátrala po klíčí a neviděla ho, měl dokonalé mimikry. Hledala všude, i můj kufr prohledala - a právě když zvedla víko, neviditelný klíč zapadl za kufr, avšak nikoli pod stůl, na kterém kufr ležel. Tudíž definitivně zmizel.
Takto jsme oslavili Nový rok. Jestli platí rčení, že to co na Nový rok bude po celý rok, pak nás potěš pánbůh.