Víza a tuleni
Ono to nesouvisí. Určitě to spolu nesouvisí. Opravdu to spolu nesouvisí? Evropská unie se za nás (slovně) postavila ve věci víz a bezprostředně na to Evropská unie definitivně zakázala dovoz veškerých tuleních produktů. Hnusná kanadská praktika narazila na zeď - a dlouhodobé usilování ochránců životního prostředí má konečně výsledek. "Naše vláda trvale brání práva kanadských lovců tuleňů, aby provozovali svou živnost a i nadále budeme používat všech prostředků, abychom ochránili jejich živobytí od tohoto neoprávněného a neobhajitelného zákazu," prohlásila ministryně pro rybářství Gail Shea. Neobhajitelný zákaz? Ten je snadno obhajitelný: je to stejně obhajitelný zákaz, jako je zákaz obchodu se slonovinou nebo rohy nosorožců. Masakry tuleňů jsou hnusné a barbarské a paní ministryně by se měla stydět za to, co říká.

Pokud jde o podporu EU naší kauzy, tady se samozřejmě nedal čekat drastický krok typu "zavedení víz Kanadě" pro celou Evropu. Navíc by takový krok ani nebyl v našem zájmu. Je velmi dobře, že při debatě o evropském postoji zazněla myšlenka, že jde o urážku celé Evropské uie a že je pro EU nepřijatelný postoj, implikující, že v členském státě jsou takové poměry, že jeho občané musí hledat asyl za mořem. V diplomatickém světě je to hodně drsný krok, který by neměl být bez následků.

Moc hezky se k tomu vyjádřil Michael Calcott, kanadský velvyslanec v Praze, když v rozhovoru s novináři vyjádřil údiv, že se mnozí čeští asylanti po půl roce asylu v Kanadě vracejí do země, odkud prchli.
Měl by mu to někdo vysvětlit. Nebo snad existuje něco jako "kanadské IQ"? Výrok pana velvyslance i paní ministryně tuto děsivou vizi jako by potvrzovaly.

JAK ŽIVOT JDE: Korejské taxíky
Korejské taxíky jsou levné a pohodlné, jak tak už taxíky bývají všude možně po světě vyjma Česka. Za cenu odpovídající dvěma stovkám jezdíte po městě třicet, pětačtyřicet minut. Někdy je to ovšem napínavé.

Samozřejmě neumíte korejsky. Proto je třeba se vybavit mapou. Každý hotel dá turistovi z Evropy mapku, kteoru se vykáže řidiči. Adresa nemá smysl. Soul má dvacet miliónů obyvatel a roste tak rychle, že nové ulice zřejmě nestačí do map zanést, či co. Potíž ale je v tom, že se mnozí taxikáři v mapce nevyznají a slovní obsah nedovedou přečíst.

V Soulu jsme bydleli poblíž "UN village". To je místo pod horou Namsan, nedaleko hotelu Hyatt. Nad tím je malajsijská ambasáda a kousek dál jsme bydleli. Takže po dvou dnech jsme už jezdili taxíkem domů bez mapy.

Až - skoro - poslední den jsme se vraceli z jiného směru než obvykle. Já řekl taxikáři "jůen vilidži", on přikývl. Jenže mě napadlo, že jedeme z druhé strany a on mine odbočku k našemu dočasnému domovu a posype si to na Hannum Bridge. Takže jsem mu strčil mapu pod nos.
Nastalo drama. On se v ní nevyznal. Obracel ji hlavou dolů, zleva doprava a naopak. Abych mu pomohl, řekl jsem "Malaysian Embassy". Věděl jsem, že je tahle ambasáda na mapě GPS a je kousek od nás. Taxikář něco vyťukal na GPS - špatně, protože nebyl žádný výsledek.
Vrátil jsem se k myšlence "jůen vilidži".
"No," řekl řidiš.
"Yes," já na to.
Byl to dialog hluchých. On nakonec rezignoval a my ho s Ljubou dirigovali Soulem k "jůen vilidži" a našemu domovu.
Jak se to nakonec mohlo povést? Zázraky se dějí, občas i v Koreji.