 |
Je to nesmysl, avšak neznamená to, že nebude hrát v politice roli. Paroubek se na své nezadržitelné cestě k moci neostýchá jakékoli lži a jakéhokoli nesmyslu. Takže když z přiboudlé myšlenkové dílny ODS uklouzl pšouk o jednotné DPH, přibyla další zbraň hromadného ničení do arzenálu sociální demokracie: modří prý chystají zdražení léků a potravin. Nevadí, že je to nesmysl. Důležité je, že se to nedá žalovat. Je to na úrovni šprochu, na němž je pravdy trochu, jenže tenhle šproch požene žrouty přídavků a dávek k urně s oranžovým lístkem v ruce. Zdá se, že v ODS už nezbyl jediný soudný člověk, který by ten spolek řídil, konstatuji jako velmi smutný volič ODS, bohužel napříště bývalý. Podotýkám ještě trochu ješitně, že jsem zneužití blábolu o jednotné DPH na tomto místě předvídal. Reálně a bez ješitnosti: von to nebyl žádnej kumšt, výbušnost toho "nápadu" musela být jasná každému, vyjma stratégům ODS.
Hummery nejsou proti zákonu
Koupě tří hummerů není nezákonná, prohlásil jeden z nejviditelnějších mužů ODS Pavel Bém. To jistě je pravda. Ovšem je to do očí bijící vyhazování státních peněz. Smysl to má jediný: ukáže se, že městská policie nemá pro hummery použití. Protože jsou nepotřebné, podají se. Komu?
Kdopak to asi ohlídá?
Hummery pro policajty, webové stránky za 165 miliónů, Opencard za miliardu, tohle všechno jsou šílené věci, které voliče ženou k té oranžové urně.
Že za tou oranžovou urnou vykukuje grázl, to samozřejmě ti požírači dávek nevidí.
Paroubkův výpad proti Janotovi
Paroubka trápí vize, že by Fischer s Janotou vstoupili do politiky. Proto je třeba je pomluvit, poplivat, očernit a zničit - jenže ono to poslední nejde tak snadno!
Tak aspoň toho plivání si užijeme. Po volbách si užijeme Parouobkova panování, o které se nám postarají voliči, požírači dávek.
|
JAK ŽIVOT JDE: Poslední zápas... snad
A ten poslední zápas? Písidlo, když se dozvědělo, že do baráku má přijít iMac, nechtělo nabootovat a strávil jsem včera večer boj mnohokrát prožitý, když jsem se pomocí klávesy F8 dobýval do poslední použitelné konfigurace.
Připadám si trochu, jako bych měl přestoupit dejme tomu na šintoistickou víru, ale ani to není přesné přirovnání, protože sice jsem křtěný katolík, ale u počítače mě najdete opravdu mnohem častěji než v kostele. Zítra si jdu pro Apple a už ve čtvrtek budou řádky které tu najdete napsané na iMacu. Vzhledem k tomu, že mám pécéčko od roku 1986, je to dosti zásadní změna.
Důvody:
Mám změny rád a též mám rád slogan vstříc novým dobrodružstvím. Navíc ten iMac se mi líbí a už možná půl roku tu trápím applácký notebook. Na něm jen internetím, takže jeho další vymoženosti jaksi nevnímám, nicméně mě nepřestává fascinovat ten fakt, že ho otevřu a on okamžitě začne pracovat, místo aby mě obtěžoval sekvencí stovek nesmyslů, které si u Microsoftu vymysleli, aby systém byl složitější a těžkopádnější. Ale hlavně si slibuju, že mi to usnadní práci s obrázky. Taky jsem už v tomto směru na tom appláckém nouťasu udělal zkušenost: to jsem ještě v nemocnici porotoval fotografickou soutěž. Fakt ne poprvé, ale zatím vždycky mi dali výběr, tedy rozhodoval jsem ve finále. No a tady mi dali DVD a na něm 400 účastníků a každý poslal v průměru 10 fotek. To bych na PC potenku pískal! Ale tady to všechno probíhalo s rychlostí, které říkám v souvislosti s počítači fyziologická rychlost. Je to taková rychlost, že ji jaksi tělesně vnímám, že je v souladu se mnou. Rychlost může být vyšší a doby kratší, jenže pak už to nebudu vnímat. Mě stačí mžik, ale nemusím mít pikomžik - a ten mžik je fyziologická rychlost.