Zbraně pro armádu

Česká zbrojovka dnes začne jednat s ministerstvem obrany o smlouvě na dodávku osmi tisíc útočných pušek pro českou armádu. Je to dobře, že vyhrála tendr. Čeští zbrojíři mají tradici do hlubokého devatenáctého století, ve dvacátém století se zapsali velmi výrazným písmem a na novém systému zbraní pro pěchotu Česká zbrojovka pracuje už dlouho a systematicky. Zdá se tedy, že obměna výzbroje pro naši armádu se snad, možná, zcela mimořádně, obejde bez skandálu a korupčních podezření, které se tradičně objevují prakticky u každé české veřejné zakázky. Kauzu Gripenů netřeba připomínat, vzpomeňme na skandál kolem modernizování tanků v době, kdy už bylo zcela jasné, že je naše armáda nepotřebuje a ven je nikdo nedokáže prodat, no a naposledy je to skandál kolem obrněných transportérů.
Obměna je jistě potřebná. Nicméně, je trochu úsměvné, když čteme o "zastaralých samopalech vzoru 58". Ony to jsou principiálně Kalašnikovy, a pomocí Kalašnikovů dávají zabrat bosé leč fanatické bojůvky ozbrojeným sborům jednadvacátého století.
JAK ŽIVOT JDE: Zimní ztráty
Taková je smutná pravda, opískoval jsem Ljubě jejího Hondu Civika. Vyjážděl jsem ze vrat, jenže jak je sníh, vrata se chovají vrtošiivě. Jsou to vrata dálkově ovládaná na elektrický pohon. No, takže jsem zmáčkl puntík, v zrcátku jsem viděl, že se otevřela, rozjedu se a bum, vrata se zavřela a třískla do levého zadního blatníku zmíněné Hondy. Hýml, už jsem si i svého Subaru takhle opískoval, když byl zbrusu nový.
Subáč taky neprochází zimou bez úhony - onehdy jsem s ním parkoval v Idifu na dvoře a ze střechy spadl sníh nebo led nebo kominík, zkrátka, na kapotě mám prolákliny.
Dlužno podotknout, že Ljuba sice prskala, ale jen málo a krátce, což jsem kvitoval s povděkem.
Čemuž se nebudete asi divit.