Zelení na koni (kulhavém)
Čtyři poslanci a dva ministři, tomu se říká politická produktivita! Ministr životního prostředí Jan Dusík se dnes v rozhlase hadovitě kroutil, když měl odpovědět na otázku, jak to tedy bude, zdali to zelení s občanskou neposlušností myslí vážně - čímž lze rozuměti nefunkčnost obou zelených ministrů. Dusík se vymlouval na zákony ve věci schvalování projektů Temelína, Prunéřova a jezů na Labi. To je osvědčená berla těchto lidí. Vzhledem k zamotanosti, neprůhlednosti, mnohdy nelogičnosti a protichůdnosti našich zákonů lze prakticky cokoli zdržet ba znemožnit na bázi právních průtahů. Bez dostavby Temelína se propadneme do energetické krize, to je zeleným jedno, jim jde o čistotu ne životního prostředí, ale o čistotu jejich bigotní ideologie. ČEZ se v jejich očích provinil tím, že chce snížit emise Prunéřova jinak než diktují oni. Neuznávají jiné experty než ty, které mají pod palcem. Je to diktatura jedné strany a protože se jim podařilo proniknout do všech odvětví lidské činnosti, mohou v podstatě ovlivňovat veškerý život k zemi, ovlivňovat ve smyslu umrtvení.

Oni to budou dělat i potom, kdy nepřekročí pětiprocentní hranici ve volbách, ale budou to mít mnohem těžší.

Bylo by dobré, kdyby toto voliči pochopili se všemi důsledky.

JAK ŽIVOT JDE: Záchrana se mi nepovedla
Netuším, do jaké míry jsem vyvolal naději v mysli té paní, která se svým skříňákem uvízla na parkovišti před spořitelnou v Dolních Břežanech. Parkuje se tam kolmo k chodníku, ona zaparkovala úplně na levém křídle. No a když chtěla vyjet, auto se smeklo po ledovém valu a opřelo se kolem o offroad zaparkovaný vedle.

Ono se nic nestalo. Ten offroad měl oplechovaný práh a ona se opřela skutečně kolem, tedy gumovou obručí, abych byl přesnější. Ani škrábaneček. Nabídl jsem se, že jí pomůžu. Pyšním se tím, že mám lehkou nohu (třebaže nyní už operovanou) a s náledím a podobnými neřestmi si dovedu docela slušně poradit.
No jo, ale on to byl automat, ten skříňák, a vážil třicet metráků.
Fakt to nešlo. Musel jsme odtáhnout s nepořízenou. A to jsem jednou takhle vyprostil jednoho pána s fordkou taky s automatem, a ten navíc nespínal automat plynule, ale skokově - přidalo se plyn a nic a pak drc, auto se rozjelo. A stejně jsem ho z ledu dostal. Jednu paní se sto pětkou jsem vyvezl po zcela ledové ulici Mrázovka. Tehdy ještě žil neviditelný pes Gordon, takže nejdřív bylo nutno naložit do té sto pětky Gordona a pak jsme jeli. S lehkou nožkou na plynu. Vyjeli jsme.
Včera jsme nevyjeli.
Buď jsem neměl dost lehkou nožku, ale vzhledem k automatu to vylučuju.
Nebo se Gordonův duch na věčných pláních někde zdržel očucháváním věčného patníku a nedával na mě pozor.