Vize 2020 a test inteligence

V sobotu představili občanští demokraté svoje představy na dalších dvacet let. Je to tak trochu test inteligence. Matematika je neúprosná, zadlužování roste, mladí lidé i lidé středního věku mají stále menší šanci na slušně zajištěné stáří. Představy občanských demokratů o zodpovědné politice směřující nejdříve k vyrovnání dluhu a později k aspoň mírnému přebytku rozpočtu (jako rezervy pro časy nouze) jsou uvážlivé a navýsost rozumné. Vyžadují ale voličskou podporu. Viděli jsme, jak dopadnou pokusy o reformu bez dostatečného zajištění - Julínkova zdravotní reforma přinesla faktické pozitivní výsledky (například o 30% kleslo marodérství), avšak zároveň historický propad preferencí strany a rozepře uvnitř strany jako takové. Z tohoto hlediska by asi byla pro ODS výhodnější volební prohra. Čekalo by nás slzavé údolí krachu... a pak co? Znovuobnovení důvěry v odpovědnou hospodárnost?
Asi ne. On ten test inteligence bude pokračovat. Jestli se voliči nechají koupit, pak v druhé fázi snadno uvěří, že za krach státních financí nese vinu - kdo jiný, než "kapitalismus"?

Shoda a neshoda
Přes víkend dále doutnala aféra kolem obrněných transportérů. Je to nejdražší fraška, jakou si platíme. Mirek Topolánek i Jiří Paroubek jsou zajedno, že v té věci byla korupce. Liší se v tom, kdo koho zkorumpoval. Kdyby toto nebylo jen trapné divadlo, obě strany by se mohly dohodnout ta skutečně reálných protikorupčních krocích. A ty jediné reálné kroky by měly vést k odstranění příčin korupce, tedy k jasným pravidlům hry a zprůhlednění celého jednání, ať jde o nákup obrněných transportérů anebo stavbu dálnice.

Jenže právě je toto přesně to, co tito pánové nechtějí. Navzájem se budou obviňovat, protože tím nic neriskují. Žádná hlava nepadne, nikdo nepůjde sedět, nikdo na nic nepřijde. Nezapomeňme, že ti prostořecí obchodníci hovořili o podplácení obou stran. Má to samozřejmě logiku, odpovídající české realitě.

Naivní dodatek
Proto je dobré, že se do parlamentu dostanou - jak se zdá - i další politické strany. Systém dvou stran má svoje obrovské výhody, ovšem za předpokladu slušnosti a politické kultury. Za předpokladu hulvátismu na scéně a vzájemného mytí rukou za kulisami prvotního smyslu pozbývá.

JAK ŽIVOT JDE: V Německu na školení
Minulý týden jsem byl v Německu na školení - kvůli počítačům Apple. Ano, i Apple potřebuje, abyste sem tam něco o něm věděli, třebaže je to systém vlídný a přátelský. Ale nemluvme o Apple, ale o taxikářovi, který mě vezl z letiště do školicího střediska. Byl to upovídaný veselý chlapík. Řídil pozorně a s přehledem, nicméně:

• nepřipoutal se
• přední sklo měl polepené nálepkami
• na skle měl připevněnou GPS
• pořád telefonoval - bez handsfríčka

tedy choval se jako to dělají našinci. Říkal jsem si, potěšpánbůh, on to bude nějaký Čech nebo co, ale nebyl, jak se ukázalo.
Zpátky mě měl odvézt zase on, měl mě vyzvednout v 15.45. Vylezl jsem ze školicího střediska v 15.40. Mám rád časovou rezervu. Říkal jsem si, no, to je opravdu zbytečné, protože chlapík s polepeným sklem a bez pásů co furt telefonuje nemůže být na místě včas. Ale mohl. Přesně v 15.45 ten veselý taxikář přijel.
Ale jiným vozem.
Ptám se, co že znamená ta změna. Strašně se smál. Že se mu vysypala převodovka a ve firmě už neměli jiné auto a sháněli náhradní a nakonec šéf šel do půjčovny a vypůjčil si nový vůz.
Jo, tak tohle by se mi u nás nestalo. U nás bych já sháněl tu transportní firmu a v 16.10 bych se konečně dovolal a řekli by mi, že se vysypala převodovka a začal bych shánět taxíka, všude by mi řekli, vy jste spadl z jahody, to nevíte, kolik je teď hodin, máte tušáka, jakej máme frmol a vy si vzpomenete chtít taxíka?