Maminky dostanou miliardu a půl
Volič dostal signál, že stranu lidovou je žádoucno volit aspoň proto, že vyfechtovalo promaminkovskou úlevu z úsporného balíčku. Maminkám nezbývá než popřát, aby se jejich potomkům dařilo šťastně a vesele splácet dluhy nasekané těmi, kteří se nechávají volit k přístupu k čerpání veřejných peněz uplácením voličů. Je to smutný pohled na ten chorál nezodpovědnosti. Vyakčnění z procesu utahování opasků zvolili i státní zástupci a soudci, tedy lidé, kteří jistě nemají nejhlouběji do kapsy. Myslím na ty lidi, kteří mají smůlu a pracují pro soukromé firmy, tedy firmy, které vytvářejí hodnoty. Tyto zaměstnance nikdo nevyreklamuje z povinnosti utáhnout si opasky. Tam je řeč čísel neúprosná. Firma buď ušetří na nákladech nebo v těchto krušných časech zahyne. Stát je firma jiného druhu. Ta prostředky vytvořené občany spotřebovává, poskytuje jim službu buď žádnou nebo mizernou, pokud ovšem nepočítáme benefity pro státní kormidelníky. Vítězství "ve prospěch maminek" je vítězství Pyrrhovo, doplatí na ně generace právě se rodící. Samozřejmě, kdyby šlo "jen" o ty příplatky, čert to vem. Jde ale o celkový přístup k veřejným penězům, a bohužel poslanci ODS svým nesympatickým obstruováním jsou jak Moravané u Hvězdy v bitvě na Bílé Hoře - snaží se zabránit fatálním ranám rozpočtu a budou za tio potrestáni volební prohrou. Cesta k bankrotu bude letos v létě otevřená.

Co dál? Bude to kapitulace před vyděračskými železničáři. Jejich mizerná práce odrazuje v užívání železnice. Levice jim jde samozřejmě na ruku, je jich hodně a mají volební právo. Budou stávkovat? Jiří Paroubek se kvůli tomu chce ještě ve čtvrtek ráno setkat s odboráři a přimět je, aby stávku odložili. "Budeme ale ten návrh prosazovat, i když to neudělají," zdůraznil lídr oranžových, čteme ve zprávách. Hezká formulace. Mohl by jim i olizovat paty, za volební vítězství to přece stojí!

JAK ŽIVOT JDE: Babylonské zmatení
Kolik máš doma nabíječek, tolikrát jsi člověkem. Mobil, samozřejmě. Mobily jedné značky potřebují jeden typ nabíječky? Může a nemusí to být pravda. Rodný bratr nabíječky je zdroj, například pro USB zařízení. Externí hard disk. Baterky do foťáku potřebují nabíječku. Včera jsme byli na návštěvě u sousedů. Ztratila se nabíječka k foťáku, není k sehnání. Až dopíšu, začnu zkoumat svoji sbírku nabíječek, jestli náhodou se některá nebude hodit. Moc naděje si (a sousedům) nedávám.

Ono panuje zmatení i v akumulátorech. Před časem jsem uvažoval o upgradu notebooku. Měl jsem v tom svém přídavný akumulátor, který ho papírově udržel v chodu sedm hodin, v praxi tři, ale taky dobrý. Protože jsem jednal se spřáteleným prodejcem, na otázku, zdali ten přídavný aku bude v novém notebooku fungovat - podotýkám, že nový se tomu starému přímo vaječně podobal.

"Ne," zněla odpověď, "nedá se tam zasadit. Vadí tenhle výstupek. Ale já vám ho uříznu pilkou na železo a pak to půjde."
Ony ty bestie tam ten výstupek daly, aby donutily zákazníka vyhodit stávající akumulátor a koupit si nový!

Je to babylonské zmatení nabíječek, akumulátorů a zdrojů. Kde jsou ty časy universalismu, kdy placatá baterie měla jeden rozměr a baterie typu buřt vypadala vždycky stejně a žárovka měla jeden typ závitu v Malajsku stejně jako na Islandu.

Abych k nářku dal přívažek: foťákové nabíječky na sobě aspoň mají napsáno, ke kterému foťáku patří, ale zdroje mají na sobě napsáno leda MADE IN CHINA. Mimochodem, všimli jste si, že ten nápis je rok od roku větší? Proto radím, polepit za čerstva novou akvizici nálepkou s nápisem, k čemu dotyčná nabíječka či zdroj patří.

Kéž bych se sám řídil dobrými radami, které udílím!