Nová série billboardů ODS
Co je to platné, billboardy jsou nejviditelnější část předvolební kampaně a strany na nich nejlépe odkrývají karty. ČSSD se předvedla s nestydatým populismem a neostýchá se vysloveně lhát - žalovatelnou klamavou reklamou je lákání důchodců na 13. důchod - tato formulace navozuje nepravdivou víru v to, že důchodci dostanou celý důchod toho roku po třinácté. Což prostě je lež a slogan zavedený s. Škromachem "nesmíte věřit všemu co řeknu" je vrchol politického cynismu.
Takže co nám předvedla ODS?
Výlep asi není hotový, nicméně to co se zatím objevilo vypadá rozumně. Hovoří se o naději v odpovědnou politiku a rozumné hospodářství. S tím se samozřejmě volby vyhrát nedají, jenže se socialisty v jejich nasazeném tempu populismu soutěžit nelze. Lidé kteří je eventuálně přivedou k moci záhy uvidí, jaké důsledky to mělo. Aktuální aféra předsedy sněmovny Vlčka (další ze série podobných) prokazuje, že tu naprosto nejde o službu veřejnosti, ale o mocenskou pozici s cílem vlastního prospěchu. Socialisté buď zahodí po volbách všechny sliby do koše, nebo zruinují státní hospodářství a důstojná kampaň ODS je odřezává od možnosti svádět odpovědnost jinam. Pokud se ODS chce od populistů vymezit, pak rozhodně lpěním na odpovědném hospodaření.

Kauza Mikeš
Bude zajímavé sledovat, jak dopadne "kauza Mikeš", kdy na klasickou dětskou knihu Josefa Lady dopadla knuta politické korektnosti. Toto moralistní pokrytectví není zdaleka jen naše specialita - připomeňme útoky, jimž je vystavena Chaloupka strýčka Toma, přičemž jde o knihu, která ve své době významně posílila pozici protiotrokářských sil ve Spojených státech. Rozhořčeným aktivistům je dlužno vzkázat, že pálení knih situaci lidí v sociální pasti nepomůže. Co by pomohlo je například důsledné posílání dětí do školy, aby se tam učily číst. Třeba se to naučí na zábavné knize o kocourovi Mikešovi.

JAK ŽIVOT JDE: Střetnutí s motýlem
Chystali jsme se už loni v dubnu, že vezmeme Dominiku do skleníku Fata Morgana podívat se na tropické motýly, ale vždycky do toho něco přišlo, takže k tomu došlo až teď. Skleník, připomenu ne-pražským, je v Tróji, nedaleko od zoologické zahrady.

Má několik částí. V té první je vstup, tedy pokladna, šatna, záchod, stánek se suvenýry. Pakje takový meziskleník a z něho se jde jakýmsi podchodem, který vede kolem velikých akvárií. Projdete dalšími skleněnými samootevíracími dveřmi a jste ve skutečných tropech, ve vedru a horku motýlového pralesa. Mimochodem, doporučuji fotografům jít na toto fotosafari s foťákem pod košilí, aby se ohřál, jinak fotograf musí čekat i půl hodiny, než se teplota vyrovná a zmizí zamlžení objektivu.

Takže jsme vešli do skleníku a po chvilce spatřili prvního motýla. Čekal jsem projevy radosti, no a vida, spíš starost zračila se v obličejíku mé vnučky. Po chvilce přiletěl nádherný modrý motýl formátu A5 a sedl jí na rameno. Vyděsila se, jako kdyby na ni spadla ze stropu tarantule. No a pak, když jsme šli dál a najednou dva motýli se třepotali proti nám, nastal pláč.
Skončil jsem s Dominkou u stolečku před toaletou. Hodná paní ze suvenýrového stánku mi dala papíry a paní šatnářka půjčila tužku a maloval jsem pohádky, o Popelce a taky princezně,kteoru zaklel zlý čaroděj do stromu a všechny pokusy důmyslných princů ji vysvobodit ztroskotaly, dokud nepřišel statný Dáda. Ten nakopal čaroděje do zadku a donutil ho princeznu odčarovat.

Z motýla zbyla jen vzpomínka. Davidovi a Thao pak Dominika vysvětlovala, že její děs byl oprávněný.
"On si mi sedl na rameno," vykládala s velkou vážností.
Uvidíme, jak to dopadne napřesrok, rád bych výpravu zopakoval.