Nový hráč ve hře
Bohumín čeká stoletou vodu, žádné z pěti velkých přehrad v Beskydech není pod kontrolou. Jakpak tam asi dopadnou volby? Otázka se může zdát nepřípadná. Letošní povodeň už zabila jednoho člověka, boří domy, přivádí lidi k zoufalství. Ovšem před volbami hraje všechno roli. Dokud se nic neděje, rozlévá se pivo za dvě koruny a je veselo. Přírodní katastrofa, to ale není žádný tyátr. To je velká zkouška člověka a jeho soudržnosti a je to také zkouška státu jako garanta lidského společenství. Připomeňme, že naše armáda se poprvé začala dostávat ze stínu obecného pohrdání právě svými výkony při živelních katastrofách, které se v posledních létech stávají spíš pravidlem než výjimkou.

Postižená je jen část našeho území, ovšem je ve středu pozornosti všech občanů. A ti určitě budou vnímat reakcipolitiků. Svého času na sebe Stanislav Gross navlékl maskáče a vyrazil do boje, však také byl oné doby mezi nejpopulárnějšími politiky. Těžko říct, koho je hůř si představit v maskáčích, Nečase nebo Paroubka. Raději ať zůstanou v civilu a konají rozumné činy. To nejmenší, co mohou podniknout je - všimnout si, že nějaké povodně vůbec jsou.

Moc by mě zajímalo
ODS nasadila sympaticky vlídnou a pozitivní kampaň. Až volby ukáží, do jaké míry to byl rozumný krok. Ne vše se ale do kategorie vlídnosti a pozitivnosti řadí. Mezi nehoráznosti lze zahrnout inzerát ČSSD=podpora povalečů, a aby to i méně přemýšlivým došlo, na fotce jsou zobrazeny dva potetované typy s pivem v ruce. No fuj. Moc by mě zajímalo, kdo si tenhle škvár vymyslel - a hlavně, kdopak to asi je na těch fotkách. Dali souhlas s využitím své fotografie? Autor těchto řádků vzpomíná na setkání se třemi skinheady s baseballovými pálkami v ruce, kteří přišli do redakce MFD vznést námitku, že jeden z nich byl na "ilustrační fotce" o neonacismu v Česku. Ti dva na fotce a) naprosto na sto procent jistě nežijí z podpory nezaměstnaných, b) na Janský vršek se pravděpodobně nevypraví s pálkami, ale advokáty ozbrojenými aktovkami.

JAK ŽIVOT JDE: Výchovný sen
Včera jsem se zmínil o tom, že jsme se s Ljubou vrátili z fotoexpedice po národních parcích Utahu a Arizony a že jsme oba nachcípaní - ona bohužel ve studiu, já naštěstí převážně doma u počítače. Noci nejsou příjemné, každou chvilku se probudím a mám sny. I výchovné.
Tak se mi dnes zdálo, že jsem s Ljubou na expedici a někam jdeme a najednou koukám, hele, nechala válet foťák. Tak jsme ho sebral, dal do brašny a šel dál - a nic jí neřek. Bude to výchova leknutím. Ona zjistí, šmarjá, kde mám foťák, já ji nechám chvilku dusit ve vlastní šťávě a pak otevřu brašnu a řeknu: "Ještě že máš mě."
Ostatně něco podobného se nám stalo na Slunečním ostrově v jezeře Titicaca, kde zapomněla brašnu u šamana, který nám dával životní požehnání, aniž by sňal kulicha s reklamním nápisem Coca Cola z hlavy, jenže tam jsem ji nedusil a nevychovával. To jen v tom snu.
Takže v tom snu jdeme dál a já byl zvědav, kdy si všimne, že jí chybí foťák a kdy se lekne a kdy začne to vychovávání. Jenže ona se nelekala a tak jsem to nakonec nevydržel s nervy a povídám:
"A kdepak máš foťák?"
"Přece v brašně," pravila. Otevřela ji a v ní byl foťák.
Ten foťák, co jsem našel, byl můj foťák.
Jak vidíte, byl to velmi živý sen. Jako v reálu, jako v reálu, blamáž, to je dimenze, ve které se my, strýcové Podgerové, ustavičně pohybujeme.