 |
Můj dlouholetý kolega a přítel Milan Šmíd zveřejnil na serveru Aktuálně stať nazvanou Nesnesitelná povrchnost debatování o České televizi. Polemizuje s ní s názory dalších vážených kolegů, Jiřího XC. Doležala, Karla Steigerwalda a Petra Schönfelda. Jeho názor je obsažen v titulku. Podle jeho názoru je jejich argumentace povrchní, až je nesnesitelná.
Je to zajímavý článek, pro mě už tím, že mě upozornil na tři dříve vydané. Článek je k přečtení ZDE Jelikož je Milan Šmíd seriózní publicista, jeho článek je vybaven odkazy, které si zde dovolím převzít. Takže popořadě, J.X.D. napsal toto, Steigerwald toto a Schönfled toto. Názor si tedy může každý laskavý čtenář vytvořit sám. Zde můj názor:
Veřejnoprávní televize spotřebuje ročně 7 miliard korun. To je sedm tisíc milionů. 7000 / 365 dní typického roku, to je zhruba 20 miliónů denně. To je suma, za jakou veřejnoprávní televize vyrábí svůj program denně. Dvacetimiliónová show, den co den, každý den v roce. Jaká show? Není vidět. Takže služba. Za dvacet mega, den co den... Není vidět. Dokud byl ředitelem televize Ivo Mathé, veřejnoprávní televize vyráběla pořady, o kterých se mluvilo, budily pozornost a zájem. Za ředitelování Jiřího Janečka budí pozornost jen finanční nestydatosti s jeho jménem spojené.
Takže shrnu: Jiří X. zakládá server, aby shromáždil podpisy na petici za zrušení veřejnoprávní televize. Já bych doplnil o důležitou věc: je třeba zbořit celý komplex takzvaných Kavek, tedy tu hlavní budovu. Veřejnoprávní televize by měla zůstat, ovšem v rozměrech té skromné a výkonné budovy ve stínu "velkých" Kavek. Nestoudná administrativní budova "Rohlík" je architektonicky a snad i funkčně v pořádku, ta by se měla prodat.
Od Milana Šmída se nejspíš dočkám bandurské. Ano, je to z mé strany nadsázka. Ovšem dvacet mega denně je nadsázka ze strany veřejnoprávní televize a státu, který takovou nehoráznost trpí.
Kampaň naostro
Volby jsou za čtrnáct dní a kampaň se pořádně rozjela. MF Dnes vždy spolehlivě zveřejní vše, co jí kdo napráská a máme tu aféru namířenou proti ministrovi Vítovi Bártovi z Věcí veřejných. Tento Bárta zřejmě zachránil pro stát víc miliard, než ... teď se zarazím, než mě začnou žalovat, ale chtěl jsem napsat, než jiní stačili nakrást ale dokázat to nemůžu, takže to nenapíšu. Takže - po čtvrt roce se Vít Bárta zdá být mimořádně efektivní a sáhl na peníze příliš velkému počtu vlivných lidí, než aby byl nadále snesitelný. Pamatujeme, co se stalo s Vladimírem Mlynářem, když se pokusil zprůhlednit státní správu - to že nešel do kriminálu bylo velké štěstí.
Je s podivem, že Bárta ofenzívě vzdoruje amatérsky, mohl přece čekat že nastane. Stavební firmy snižují ceny, vždyť tohle je výbušnější než vagon Semtexu!
|
V neděli jsme pod dlouhé době hráli s dětmi hru Cesta za pokladem magistra Kellyho. Námět a herní systém vymysleli manželé Knéblovi, můžete je znát z webu Woleschko. Je to varianta osvědčeného systému, kdy jsou na různých místech uschovány vzkazy a pokyny, které vedou hráče až k cíli. No a protože kraj kolem Jílového je zlatokopný a císařův alchymista Kelly se o zlato nadmíru zajímal, v jednu dobu zde patřilo tomu šejdířovi kde co. Tolik tedy rámec.
Připravovali jsme s Ljubou takovou hru poprvé a tak jsme nasbírali důležité zkušenosti pro příště. Nejdůležitější: tyhle dětičky ve věku od čtyř do pár let výš mají jiný zrak než my. Tak například - představte si sad, ve kterém je, podle odhadu, pět set stromů, možná víc. Dosud nejsou ty stromy holé, bez listí! Na jeden z nich pověsíte proutěnou kouli velikosti pomeranče. Instrukce zní:
Najdi strom s divným plodem a pod ním pátrej.
Tak to bude na dvacet minut, na půl hoďky, mysleli jsme si.
Děti vstoupily do sadu, rozhlédly se a ukázaly prstem.
Jsou to jiné bytosti než my. Jsou to bystroočka. Pravda, padací bystroočka. Je to až podivuhodné, jak snadno sebou říznou, upadnou, uklouznou. Mají níž těžiště, měly by být stabilnější... Nejsou. Jsou to bystroočka padací.
Děti musely najít klíče k poklladu.