 |
Václav Klaus udělil vyznamenání osobnostem z rozmanitých oblastí. Je to správná, ušlechtilá tradice a je třeba vyznamenaným blahopřát. Pro některé je ocenění něco jako náplast na učiněné křivdy, bezesporu to platí o veteránech světové války, o odbojářích, o perzekvovaných lidech. Patnáct lidí dostalo vyznamenání Za zásluhy. Asi by byla zbytečná debata kolem Knížáka, Jágra, Maciuchové, Šiktance a Zaoralové, to jsou osobnosti dostatečně veřejně známé. O panu Michalovi z firmy Zentiva se dočítám poprvé, asi je to moje chyba, avšak nechci zpochybňovat důvody, jež k udělení vyznamenání vedly.
Čuba na scéně
V těchto dnech se po dlouhé době objevilo jméno Františka Čuby, někdejšího šéfa slušovického zemědělského družstva. Likvidace tohoto člověka je křivda, která hází stín na euforickou atmosféru polistopadové doby. Politická bigotnost zničila člověka a zničila jeho dílo, taková je ve stručnosti celá ta skutečnost. Jestli byl někdo na Zlínsku dědicem Tomáše Baťi, tak to byl František Čuba. Řeči o "preferování ze strany režimu" jsou směšné - každý, kdo do věci tehdy viděl ví, že režim házel Čubovi klacky pod nohy a že jakási tolerance nastala snad v poslední fázi "perestrojky" za Gorbačeva, kdy se režim hroutil. Byl to příklad do nebe volajícího pokrytectví, když si Václav Havel vyvolil Mariana Čalfu jako budovatele státu, tedy člena politbyra KSČ a spoluautora pendrekového zákona, kdežto Čubu denuncoval coby osnovatele jakýchsi "temných nitek". Čuba žádný metál nedostal, bude ceněn, až bude mrtvý. Ale to už je součást češství odjakživa.
|
Přijeli asfaltéři, zakryli beton s psími ťapičkami otištěnými když byl beton ještě mladý, beton zakryl vrstvu štěrku, štěrk zakryl díru, ta nahradila propadlinu a propadlina vznikla lajdáctvím stavitelů silnice - před patnácti lety. Takový je běh času. Teď ještě ten čerstvý asfalt připomíná černý kapesník položený na šedavou plochu ulice. Párkrát zaprší a zasněží, přejede deset, dvacet aut a ani po kapesníku nezbude stopa.
Je to jev, který pozoruji až příliš často. Někde je něco nešvarného, nervy zlobícího, je to a trvá to dlouho a pak se odhodlám k nápravě a odhodlávám se s odklady, nakonec se přinutím k činu a vida, ono to nebolelo, ono to dlouho netrvalo a je to napravenoa pak si říkám, proč jsem to neudělal dřív?
Nejlíp ovšem je nedělat chyby, ale to by svět nebyl světem a člověk člověkem, kdyby se silnice stavěly s podkladem nepropadavým.
A pejskové by přišli o přílžitost tisknout ťapičky do mladého betonu.