Je to groteska čistě kocourkovského ražení. Těžko charakterizovat postoj lékařských odborů. Drzost? To jistě, ale to mají všechny odbory v popisu práce. Spíš zabředlost do roku 1970. Vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dnes už nesouvisejí s rozhodnutím strany a vlády, to si měly odbory uvědomit dřív než černou sanitku do ulic vyslaly. Výpověď je právní akt. Není to cár papíru. Není to legrace na dětskou nástěnku. Není to plácnutí do vody. Každý kdo ji podal, podepsal ji doufejme s plným vědomím, co podpis občana této země znamená.
Pokud by se mělo stát, že všichni odcházející a pak po přidání neodcházející lékaři by měli být z rozhodnutí toho či onoho orgánu přijati zpátky, pak jsme v Blbákově, a o právním státě si můžeme nechat vyprávět pohádky.
A čekat, že po úspěchu vyrazí černá sanitka do ulic znovu.
Copak si asi vymyslí jiní státní zaměstnanci? Policisté, hasiči, úředníci, učitelé?
Podotýkám, že státní zaměstnanci. Zaměstnanci soukromých firem, tedy ti lidé, kteří plní státní kasu odvody ze svého výdělku, si takové legrace dovolit nemohou.
V soukromé firmě by výpověď přijali a možná by řekli "nazdar". Pochopitelně se to týká i lékařů zaměstnaných v soukromých medicinálních zařízeních.
Ubylo ptáčků na krmítku? To je zřejmé. Nejsem si jist, zdali za to kočky můžou. Rozhodně ale je koček víc a ptáčků míň.
Těžko dělat vazbu na Irisku. Ona moc po zahradě neběhala, nejraději ležela na pelechu u oněch dveří, za nimiž se objevil ten ušatec, a přísně hleděla ven.
Třeba ji ty kočky cítily.
Třeba je nějaký sprej s psím aroma? To by bylo super, mít psa ve spreji!