 |
Volno je v pondělí, v pátek ne. Vždycky o Velikonocích se debatuje o tom, že by měl i velikonoční pátek být státně posvěcen. Zatím není a nejspíš nebude. Je dost možné, že pracovní volno v pondělí zachránila pomlázka. Tento prastarý zvyk, pramálo pokud vůbec nějak, spojený s křesťanstvím, o katolickém ritu nemluvě, oslavuje příchod jara. V posledních létech jsme kvůli němu měli nepříjemnosti v politicky korektní Evropě. Vždycky se najde dostatečně hlučná skupina pitomců, kteří se prohlásí za aktivisty a vytáhne do boje, ve kterém jí nic nehrozí. Dokonce i ti stejní lidé, kteří jsou schopni vychvalovat burky a ženskou obřízku coby multikulturní fenomen budou brojit proti pomlázce. Budiž, dívejme se na tento zvyk z toho či onoho úhlu, z mého zorného úhlu je to zvyk pitomý a nedržel jsem ho nikdy, nicméně nelze popřít,. že má pohanské kořeny a souvisí s lidovou tradicí a - jak řečeno - díky jemu máme v pondělí volno.
V pátek bychom taky rádi volno a kdyby se to volno protáhlo na dva roky prázdnin, jistě by se pro to našli příznivci. Přitom zrovna ten pátek nedává moc důvodů k radosti a slavení, vždyť je to den, kdy Ježíše přibili na kříž!
Takže se smiřme s tím, co je, radujme se z návratu jara, ať jsme vyznání jakéhokoli nebo i bez vyznání. Letos to půjde snadno, Pán Bůh nám nadělil pěkné počasí. Takže si ho pěkně ateisticky užijme!
|
Stativ, to je taková ta trojnožka, na kterou fotografové připevní aparát, když chtějí fotit s dlouhým expozičním časem. Tahali jsme jeden takový stativ, dá se říci, vyšší střední třídy, a podíval se s námi do Thajska, Barmy, Kambodži i do Laosu, tam ale spinkal, znaven, v hotelu. V Kambodži měl na mále. Aby bylo jasno, on takový kvalitní stativ není levná věc, ten náš přijde i s upínací hlavou na deset tisíc.
Byli jsme toho dne v chrámovém komplexu Angkor Wat, to je ten nejslavnější ze všech templů celé té angkorské oblasti. Je obehnaný vodním příkopem, přejdete přes mostek, tam musíte ukázat vstupenku, a ocitnete se v čemsi opravdu hodně rozsáhlém, rozlohu to má jistě čtvereční kilometr, možná větší. No a tam jsme fotili, tu se stativem, tu bez něho a najednou, stačilo se otočit, stativ byl fuč.
Tak je to vždycky, když o něco přijdete – je to znenadání, nikde nikdo, máte pocit neskutečna. On se musel vypařit... Ale ne, někdo ho prostě čajznul.
No a teď přijde ke slovu ten most přes vodní příkop. Oni na tom mostě vartují štiplístkové, ale taky policajti. Vrátili jsme se tedy k tomu check pointu. Pan nejvyšší policajt projevil zájem, takže jsme podali vysvětlení jak ten stativ vypadal, i kde jsme ho viděli naposledy. Na jeho tváři byla patrna soucitná účast. No a pak jsme vyslovili to kouzelné slůvko. Kdepak, nezní please, zní reward, tedy odměna. Dvacet dolarů, to je tady něco! Takže jak jsme panu policajtovi do notýsku malovali náčrt, kde asi jsme o stativ přišli, napsal jsem pod ten plánek REWARD 20 USD.
Výraz účasti se proměnil v grimasu soustředěné aktivity. Najednou začaly pípat vysílačky. Prý abychom si šli sednout tamhle pod strom... a po patnácti minutách se k nám ubírala deputace podobná průvodu tří králů směřujících do Betléma. Vpředu hlavní policajt, po stranách policajti menšího významu, za nimi štiplístkové. Hlavní policajt nesl stativ. Obdržel dvacku, ale pořád se tvářil velmi úředně a důležitě. Jeden jeho fámulus fotograficky dokumentoval stativ i nás, zřejmě připravoval podklady k návrhu na udělení nejvyššího policejního vyznamenání Zlatý orel. Do notýsku si zapsali naše jména – a jak tak zapisovali, zahlédl jsem stránku, do které zakreslili plánek místa činu.
Byla neúplná. Nějak došlo k tomu, že při tom pátrání asi někde o něco zachytili, takže z listu papíru se utrhlo to napísání REWARD 20 USD....
No a nádavkem tu máte jednu fotku z Angkor Wat, fotil jsme ji ze stativu.
