Záhada s maturitami
Mám maturitu a živě si pamatuju, jak to bylo. Celý školní rok jsme probírali odpovědi na maturitní otázky, ty byly známé dopředu. Ti z nás, co pak studovali na vysoké, s úžasem zjistili, že každá jediná vysokoškolská zkouška je mnohem obtížnější, než celá pitomá maturita pohromadě. O zkoušce z matiky nikdo nediskutoval, ta byla povinná. Zkoušku dospělosti jsem tehdy složil, po ní mnoho dalších zkoušek, ale pořád nechápu, proč je třeba systém měnit a proč je kolem něho takový binec. Respektive takto: že je binec, to chápu, proč by neměl být? Ale kdo na tom vydělává peníze, to mi zatím uniká.

Co vlastně schválili?
Určitě někdo ví, co obnáší malá důchodová reforma a co balíček škrtů v sociální oblasti dnes, 4. května 2011. Obecně, zákon týkající se důchodů reaguje na rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že lidé platící víc "na důchod" by měli dostávat víc než dnes. Zní to logicky, ale každý nesmysl má své logické stránky a je věru na pováženou, zda právě v téhle situaci v jaké se nalézáme je ideální doba na zvyšování důchodů lidem, kteří je mají jakž takž vysoké, nebo lépe, kteří je nemají tak nízké. Když se napíše, že "by se penze měly 70 procentům lidí snížit, zatímco 20 procentům nejbohatších by se zvýšily", zadělává se na problém.

Distanc od Hájka
Ke kauze prezidentova poradce, který označil Usámovu likvidaci za cosi jako mediální fikci se nejlépe vyjádřil Karel Schwarzenberg, kdy upozornil, že "cizina" to tak nebere a že třeba právě v Americe jsou zvyklí na názory, že země je placatá. Co k tomu dodat?
Že se k tomu bude chtít každý vyjádřit, to jistě Obama věděl, když dal povel k akci. A že odmítl zveřejnit obrazovou dokumentaci, to je rozumné. Každá smrt je ohavná a pohled na mrtvého s prostřelenou hlavou, to je něco, co neučiní tento svět lepším. Některé věci vidět nemusíme. Usáma sil vítr (a vraždil) a sklidil bouři (a byl zabit). Dobře se tak stalo.

JAK ŽIVOT JDE: Některé věci nedovedu
Včera jsem odpoledne šel k zubaři. Ne zcela dobrovolně! Přiměl mě k tomu syn. Že má něco s osmičkou a kdesi cosi, zkrátka, abych ho taky objednal a že půjde se mnou. Ocitl jsem se tedy v křesle a tam nastalo to, co nedovedu.
Ležel jsem tam s hubou dokořán a všechno ve mě hrálo jako strunný nástroj. V klavírním křídle, jak tam jsou v pancíři ty struny, je prý síla několika tun. Ve mě... několika metráků.
Pan doktor si toho všiml.
"Uvolněte se," vybízel mě laskavě. "Uvolněte se! Relaxujte!"
Tak tohle se ode mne nedá chtít. Surovým postrkem mě k zubaři pod bajonety dostanete, ale abych tam relaxoval, to fakt ne.
Mimochodem, vůbec to nebolelo a relaxace se dostavila.
Za dveřmi ordinace.

Včera jsem tu psal o jinovatce v lese, ale nějak jsem zmršil obrázek. Tak tady ho máte aspoň dnes. S zuby nemá nic společného.