Spis podepsaný Annanem a Solanou je velmi zajímavý - není to jenom traktát, jsou tam tvrdá a v mnohém ohledu přesvědčivá data. Celá věc má samozřejmě aspekt politický. Prohibice alkoholu nepadla proto, že by byla špatná nebo neúčinná nebo vedla k tomu či onomu, ale protože významný počet voličů - a samozřejmě i politiků - chlastal a chlastá. Naopak uživatelé drog jsou menšina voličsky málo významná a stát si ji snadno vyvolí jako boxovací pytel, aby prokázal, jak dbá na zdraví obyvatelstva a pořádek a podobně. Jakmile ovšem jde o kouření, zcela očividně smrtící a zhoubnou a okolí obtěžující drogovou závislost, stát od toho dává ruce pryč. Ne všude, u nás ano.
Takže jak dál s drogami? Musí se počkat, až bude hulit každý a pak s velkou slávou stát prohibici odvolá.
K zubním kazům a plombám
Včera jsem tu psal o "plombách zadarmo" a poznamenal jsem, že firma Věci veřejné ve snaze se zalíbil prosadila udržení amalgamových plomb zdarma. Na této taxaci nebudu nic měnit, nicméně je zřejmé, že problém má mnoho rovin. Několik čtenářů mě upozornilo, že kazivost zubu není odvislá jenom od ústní hygieny, že mnohdy jde o vrozenou disposici. Zajímavý příspěvek poslala paní G.M. Píše:
Je samozřejmé, že o péči za své zuby je každý odpovědný sám, ale byla bych ráda, kdybyste mohl vzít na vědomí, že v některých případech to není tak jednoduché. Kromě běžných kazů, za které si lidé mohou sami, existují i případy, kdy sebelepší péče kazům a problémům se zuby nezabrání. Například já mám tetracyklinové zuby. Co to znamená? Jako malá holka jsem trpěla na zápaly plic a doktoři to nakonec vyřešili silnými antibiotiky – tetracykliny. Tenkrát se ovšem nevědělo, že tyto léky v dospělosti připraví tehdy malé pacienty o podstatnou část zubní skloviny u trvalého chrupu a někde i o sklovinu úplně. Takové zuby při sebelepší péči podléhají zvýšené kazivosti a já jsem příkladem mnohokrát látaných zubů, je to můj celoživotní kříž a nikdy se toho nezbavím. Není to mé lemplovství nebo mizerná péče o zuby, ale způsobili to nevědomky doktoři koncem 60. let, kdy mi podali nevhodné léky a navždy tím ovlivnili můj chrup. Jsou i další zubní vady, za které lidi nemohou, ale musí je draze řešit. Ne každý si totiž za svůj problém může. Naštěstí jsem na tom materiálně do té míry dobře, že si typ plomby mohu po dohodě se zubařkou vybrat a zaplatit. Ale co jiní, kteří mají třeba opravdu hluboko do kapsy? S tetracyklinovými zuby jsou nás přinejmenším tisíce nebo možná i desetitisíce. Podávaly se totiž dětem až do 80. let (to už dokonce proti doporučení, protože to už se o problémech se zuby vědělo). Prostě jako u léků, kde vždy alespoň jeden z řady má být plně hrazen pojišťovnou, se domnívám, že pro některé skupiny lidí je třeba zajistit základní péči o zuby a proto i platit alespoň amalgámové plomby. Jinak totiž opravdu budeme mít čím dál více lidí, jejichž ústa se budou podobat více těm ruským. Platím poměrně vysoké zdravotní pojištění, přičemž ho dosud čerpám opravdu minimálně. Beru to tedy jako součást solidarity s těmi, kdo mají větší zdravotní i finanční problémy než já. Situace se totiž může kdykoli obrátit. Proto si myslím, že by amalgámové plomby jako základní péče měly být nadále hrazeny z veřejného pojištění.
To jsou jistě vážné věci, vždyť i obecně platí, že někdo má silný kořínek a jiný je stonavý. To vše ale nic nemění na skutečnosti, že peněz na zdraví je omezený počet a když se vydá tamhle, bude chybět jinde a že tedy je třeba vážit priority. Když někdo umře, protože nebyly peníze na transplantaci jater... co potom? Kolik plomb zadarmo vyváží jednu takovou smrt? Ano, i toto je demagogie, ale jakési rácio i v této úvaze je.veř