Bude chvilka klidu
Málo úkolů je tak snadných, jako politické prognózy v éře téhle koalice: bude několik týdnů otravného dusna prošpikovaného žvásty, načež se vítězoslavně dojde ke shodě. Což jsme tu prorokovali dnes a denně po celou dobu takzvané krize, která nemá pražádný racionální důvod – ješitné leštění ega nevnímejme co racionální důvod. Čtyři ministerská křesla nejsou žádné vítězství firmy pana Bárty, protože tuto privilej neúměrnou volebnímu výsledku a absurdní ver srovnání s nulovou podporou veřejnosti si vyboxovala už v prvním kole tahanic hned po volbách. Že stáhnou ministra dopravy a nabídnou straníka bylo jasné od začátku. Že nedostanou ministerstvo spravedlnosti a vnitra coby dvě plotýnky, na kterých by si Bárta pekl svoje palačinky bylo také jasné. No a flek pro paní Peake byl zajištěný také hned od prvopočátku, přičemž paní Peake je, zdá se, jediný známý rozumný člověk z viditelné části firmy – s tou výhradou, zpochybňující její rozumnost, že má s Bártou a Johnem něco společného.
Do nejbližší další krize tedy bude trochu klidu, než zase Bárta s Johnem usoudí, že se musí dostat do novin.
Škrty v Řecku
Řecký parlament schválil úsporný program, který umožní Unii nasypat do řecké žumpy další peníze. Úspory odnesou především řadoví Řekové, je spočítáno, že jedna rodina přijde o příjem rovnající se našim sedmdesáti tisícům ročně. Á se ale věřit, že metodou škrtů se napraví celý pokřivený systém, kdy na jedné straně byli lidé upláceni drobnými výhodami a benefity, ale zároveň systém umožnil nekontrolované finanční machinace a daňové úniky? Dokud peníze plynuly, lidé si to nechali líbit, ale teď, když se jim sáhlo na peníze, budou chtít hlavy. Což je přání nakažlivé a nedělejme si iluze, že jsme proti nákaze imunní jenom proto, že nemáme euro jako měnu. A jsme zase u domácí politiky, kdy by mělo v této kritické situaci dojít k maximálnímu konsensu a místo něho jsme svědky a bohužel i oběti nekonečné osobní rvačky.
JAK ŽIVOT JDE: Po nás potopa
Včera jsem se vracel autem z Vídně. Cestou nás chytla průtrž mračen - ještě na té krátké části dálnice, která má ambici spojit Česko s Rakouskem a která se dál nestaví také kvůli neschopnosti a neserióznosti české strany. Krásné slunečné počasí se během pár minut proměnilo ve zběsilost, kdy z nebe padaly tuny vody. Auta musela jet krokem a když jsme pak vyjeli z dálnice na okresku, která nám slouží jako mezistátní spoj, příhraniční vesnice byly zaplavené, zablokované, každou chvilku kolem nám projížděli hasiči. To jen maličké připomenutí, jak jsme všichni jako pidižvíci na boží dlani. Stačí maličko a vyděšení lidé běhají s košťaty s holínkami na nohou. A to se takzvaně nic nestalo, jenom pršelo.
Mimochodem, dneškem ti uličníci zdražují pražskou dopravu. Ve Vídni jsem měl tramvajenku na 4 linky metra a všechny tramvaje a autobusy za 6 euro na 24 hodin, přičemž 6 euro je pro ně asi tak jako pro nás stovka. Co k tomu dodat?